Dvě autorky, dva odlišné materiály a společná inspirace krajinou, vzpomínkami a přírodou. Výstava Než vykvete kámen v pražském DOX by Qubus představuje tvorbu Anny Polanské a Pavly Vachunové v neobvyklém dialogu skla a porcelánu. Nahlédněte s námi do světa, kde se řemeslná preciznost potkává s intuicí, emocemi a fantazií.
Na vernisáži výstavy Než vykvete kámen / Before the Stone Blooms jsem měla možnost poznat společný projekt dvou výtvarnic, jejichž tvorba je na první pohled odlišná, ale při bližším pohledu překvapivě blízká. Anna Polanská pracuje se sklem, Pavla Vachunová s keramikou a porcelánem. Každá si během let vytvořila vlastní výtvarný jazyk, obě však spojuje citlivost k materiálu, respekt k řemeslu a hluboký vztah ke krajině. Nejen k té, kterou můžeme skutečně vidět a dotýkat se jí, ale také ke krajině vnitřní, utvářené vzpomínkami, prožitky a představami. Výstava tak není pouhou prezentací dvou autorských přístupů. Je především jejich setkáním.
V tvorbě Anny Polanské se prolíná skutečnost se snem. Její skleněné objekty, reliéfy a vázy zachycují fragmenty krajin, organické struktury i náznaky příběhů, které jako by vystupovaly z paměti. Pracuje se sklem foukaným, lehaným i taveným. Jeho konečnou podobu však neurčuje pouze samotný proces výroby. Zásadní roli hraje následné broušení a rytí, při němž se postupně odhalují linie, vrstvy a obrazy ukryté v materiálu.
Její způsob práce je intuitivní. Prvotní skica představuje spíše začátek cesty než přesný plán. Teprve při práci se sklem vznikají kompozice, které autorka opakovaně upravuje, dokud nedosáhne požadovaného výrazu. Ve výsledných objektech je patrná zvláštní rovnováha mezi křehkostí skla a silou výtvarného sdělení. Některé motivy připomínají rostliny, jiné krajinné útvary nebo vzdálené vzpomínky. Divák v nich může nacházet vlastní obrazy a souvislosti.
Pro Pavlu Vachunovou je základním tvůrčím materiálem hlína. Materiál zdánlivě obyčejný, ale nesoucí mimořádné možnosti výtvarného vyjádření. Hlína je nejprve měkká, tvárná a poddajná. Teprve působením vysokých teplot získává svou definitivní podobu. Právě tato proměna, při níž se symbolicky setkávají země, voda, vzduch a oheň, tvoří důležitou součást autorčina přístupu.
V jejích porcelánových objektech se objevují jemné rostlinné motivy. Květiny, listy a stvoly jako by vyrůstaly přímo z povrchu váz a vytvářely svébytnou krajinu v malém měřítku. Autorka však nezůstává pouze u keramiky a porcelánu. Její výtvarné uvažování přirozeně přesahuje také do kresby, malby, fotografie, videa a sochařství. V jejích dílech se potkává cit pro detail se sochařským vnímáním celku. Přírodní inspirace zde není pouhou dekorací, ale způsobem, jak vyjádřit vztah člověka k okolnímu světu.
Jedním z nejzajímavějších momentů výstavy je samotné propojení skla a porcelánu. Dva materiály s rozdílnými vlastnostmi, odlišnou historií i technologickými postupy zde vstupují do společného dialogu. Zatímco sklo pracuje se světlem, průsvitností a optickou hloubkou, porcelán přináší pevnost, strukturu a hmatatelnou přítomnost.
V nových společných objektech přitom ani jeden z materiálů nepřebírá hlavní roli. Oba si zachovávají vlastní charakter a zároveň se přirozeně doplňují. Právě v tomto vzájemném respektu spočívá síla celého projektu. Autorky se nesnaží sjednotit své výtvarné rukopisy. Naopak ukazují, že rozdílnost může být základem mimořádně harmonického výsledku. Spojuje je také dlouholeté přátelství, ochota experimentovat a přesvědčení, že skutečná tvorba potřebuje nejen fantazii, ale i čas, trpělivost a dokonalou znalost řemesla.
Samotný název výstavy v sobě nese určitou poetiku i zdánlivý protiklad. Kámen si spojujeme s pevností, neměnností a trváním. Květina naopak představuje růst, křehkost a neustálou proměnu. Právě mezi těmito dvěma světy se tvorba Anny Polanské a Pavly Vachunové pohybuje. Výstava připomíná, že i pevné materiály mohou nést jemnost a citlivost, že zdánlivě neživé předměty mohou vyprávět příběhy a že inspirace přírodou nemusí znamenat její doslovné napodobování.
Než vykvete kámen je výstavou o proměně, paměti a schopnosti nacházet krásu ve vztazích mezi materiálem, člověkem a krajinou. A také připomínkou toho, proč má smysl sledovat současnou českou autorskou tvorbu. Za každým objektem totiž stojí nejen výtvarná představa, ale také zkušenost, osobní příběh a hodiny trpělivé práce. Pokud vás zajímá současné sklo, porcelán a umělecký design, doporučujeme tuto výstavu navštívit.
Termín: 15. října – 31. prosince 2026
Místo: DOX by Qubus, Centrum současného umění DOX, Praha
