Návrhářka Mimi Lan Nguyen patří mezi pionýry současné české návrhářské scény. Od samotného vzniku její značky La femmi MiMi v roce 2007 pracuje bezezbytkově, respektuje principy udržitelnosti a vášnivě proměňuje staré a zapomenuté věci v nové. Kousky z její dílny zajímavě mixují evropské nadčasové modely s asijskými prvky.
Jaká byla její cesta mezi přední české značky?
Mimi vyrůstala v umělecké rodině v Ho Či Minově Městě, dříve Saigonu, na jihu Vietnamu. Když jí bylo patnáct let, přestěhovala se za matkou do České republiky. Musela se naučit jazyk, najít si nové přátele a zvykat si na kulturní odlišnosti. V současné době již deset let vede úspěšnou značku La femme MiMi. „Musím říct, že to bylo strašně těžké. Ve Vietnamu jsem do té doby nezažila nějaké spory mezi rasami. Vůbec jsem do té doby nevěděla, co to je“.
“Do Prahy jsem přijela za maminkou, která je tu od roku 1982. Těšila jsem se na ni i na tuto zemi. Celé dětství ve Vietnamu bylo propojeno s tím, co tady má maminka dělala (studovala malbu na AVU), co jedla za jídlo – například červená jablka, která jsme ve Vietnamu znali pouze z pohádek, a vůbec netušili, že v Čechách jich je tolik. Ani sníh jsme neznali. Byla jsem z Čech úplně okouzlená.”
“Čeština je pro mě velmi složitá. Občas si říkám, že je kvůli ní můj život mnohem komplikovanější. Kvůli češtině také nerada mluvím o tom, co dělám, své výtvory tedy raději ukazuji a velmi stručně popisuji jejich záměr. Co se týče předsudků, obklopuji se jimi samozřejmě více než ve vlastní zemi. To je ale přirozené. Já mám Čechy moc ráda, můj muž je Čech. Češi jsou dle mého názoru milí, hodní a nekonfliktní lidé.”
V dětství obklopena umělci
K módě se dostala už v dětství. “Vyrostla jsem v tátově ateliéru (tatínek byl malíř). Chodili za ním malíři, spisovatelé i herci. Nejen odsud jsem čerpala velké množství inspirace, často jsem si ani neuvědomovala, kolik toho vstřebávám.
Vždy jsem tyto umělce obdivovala, protože vypadali na první pohled jinak než ostatní lidé na ulici. Často a ráda jsem také hrabala tátovi v šatníku. Oblékala jsem si jeho košile (měl vždy velmi zajímavé vzory), k tomu jsem už jako malá přidávala různé šňůrky do pasu atd. Pak přišel můj první ušitý kus oblečení. Bylo to růžové pyžamo, ke kterému mě přivedla babička. Jinak jsem jako malá holka neustále vyšívala, moc mě to bavilo a uklidňovalo.
Chodila jsem na různé kurzy šití, kde jsem zlepšovala své schopnosti střihu i kreslení. Vzorů mám mnoho a neustále se objevují nové. Mezi mé nejoblíbenější patří Ralph Lauren, který se stal legendou módního průmyslu, a přitom neuměl ani kreslit ani šít. Dále pak například Kenzo Takada, který přijel do Paříže s prázdným kufrem. Ze současné scény obdivuji Jacquemus anebo Rafa Simonse, ten jejich “drive” je neuvěřitelný.”
Mimi se vdala za českého muže a společně mají dvě děti, které vychovávají tak, aby z nich vyrostli slušní lidé. “U nás fungují hodný a zlý policajt, ale tyhle role si s manželem střídáme. Doma mluvíme česky, nerozhodli jsme se pro bilingvní výchovu. Tak mne jen trochu mrzí, že děti tolik neumí vietnamsky. Za rodinou do Vietnamu jezdíme raději méně často, ale na delší dobu. Chci, aby děti poznaly své kořeny, zároveň jsem v letadle nešťastná, protože je to neekologické, takže hledám nějaký balanc. Ale nakonec nejlépe je nám na chalupě na Vysočině.”
Udržitelnost jako životní styl
“Babička i děda zažili ve Vietnamu několik válek, takže věděli, že každá věc se může hodit. A to učili i nás. Každá věc má svoji hodnotu a je důležité se o ni starat.” Modely podle principu udržitelné módy začala Mimi šít v době, kdy slova jako upcycling ještě moc lidí neznalo. “Hledání materiálů je základ všeho. Je to důležitější než vymýšlení střihů a modelů. Materiál u mě rozhoduje z 90 %, co se týče procesu tvoření. Mám pár prověřených zdrojů v nákupu materiálů, bohužel se však jejich množství neustále zmenšuje. I mé dosud prověřené materiály nyní často ztrácejí na kvalitě. Občas musím čekat až půl roku na dodavatele a jejich dodání. Pak zjišťuji, že jejich kvalita je úplně jiná než vzorek, který jsem očekávala. Pak bohužel musím začít se vším od začátku.” říká návrhářka.
Prvotřídní látky nechává majitelka značky dovážet z Itálie, Německa, Vietnamu, Jižní Korey i Japonska. “Nemám žádný majetek, látky jsou mým majetkem. Proto hodně šetříme, když stříháme. Schválně najdeme takový způsob šití, abychom měli co nejméně zbytků. V případě, že nějaké zbytky opravdu zůstanou, vytvoříme z nich například límec, pásek, koláž z výšivek, nebo i obrázek. Proces tvorby je velmi náročný, ale opravdu zábavný. Můj dress maker team už je na tuto časovou náročnost zvyklý, vždy se těší, s čím novým přijdu. Je to můj životní styl – snažit se šetřit a produkovat co nejméně odpadu – žádný odpad je nejlepší odpad.”
Módní průmysl je druhým největším znečišťovatelem životního prostředí. Je nutné myslet na průběh celého cyklu: od pěstování surovin, přes výrobu a barvení látek, dopravu surovin a výrobků, i odpady a jejich odstranění. Nemluvě o sociálních aspektech, kdy lidé vyrábějící textil často pracují v nepřijatelných podmínkách. U eco módy si asi většina lidí představí batikovaná trika a pumpky. Kousky Mimi dokazují, že i udržitelná móda je krásná a co víc, hlavně kvalitní. “Jsem moc ráda, že už i velké společnosti začínají myslet na udržitelnost a prodávají eco oblečení. Sice je toho pořád málo a věcí je stále obrovský nadbytek, ale protože začínají nabízet i udržitelnější varianty, musí je také pečlivěji vyrábět a sortiment převracejí v kvalitnější a lepší. Lidé by se také měli zajímat o to, kdo jim oblečení, které nakupují, vyrábí. Stejně tak, jakým způsobem třeba nakupují jídlo.“
Zdroj: https://zeny.iprima.cz/kariera/modni-navrharka-mimi-lan-nguyen-alias-la-femme-mimi-lide-v-korone-nakupuji-mene-ale-o-to-se-vlastne-snazim?
Zdroj: https://www.zeny.cz/krasa-a-moda/moda/moda-podle-la-femme-mimi-zenska-nadcasova-a-udrzitelna-driv-nez-to-zacalo-byt-trendy-7332.html
