Za značkou Tyformy stojí designérka Pavla Vachunová, absolventka ateliéru keramiky a porcelánu na UMPRUM v Praze, u akademického sochaře Pavla Knapka a Maxima Velčovského. Už během studií začala formovat svůj osobitý přístup k materiálu, citlivý, intuitivní, ale zároveň otevřený experimentu.
Důležitou roli v její tvorbě sehrály i zahraniční stáže, mimo jiné v Německu a Číně. Právě tam měla možnost nahlédnout na porcelán z jiné perspektivy, Nejen jako na tradiční materiál, ale jako na médium, které může nést silnou autorskou výpověď a překračovat hranice mezi designem a uměním.
Autorka pochází z moravského Horňácka, krajiny, která není prvoplánově okázalá, ale o to víc vrstevnatá. A právě tato tichá, pomalá a přirozená estetika se otiskuje i do její tvorby. Ne jako doslovná inspirace, ale jako pocit, atmosféra, paměť místa. „Můj kraj do mě zakořenil hodně hluboko. Nemusí to být vidět na první dobrou, ale určitě z něj podvědomě čerpám. Mikroregion Horňácko láká návštěvníky spíše zdejším folklorem, ale mě oslovuje krásná starobylá krajina. Dlouhé táhlé louky jsou plné vzácných rostlin a bylin. Na nich majestátně stojí staré duby jako solitérní strážci kraje. V této mystické krajině je radost tvořit.“
Tenhle vztah ke krajině se krásně propsal například i do cukrářské kolekce Louka. Série vznikla jako osobní pocta vesnici Louka, odkud pochází autorčina maminka. Místo je známé svou kapličkou, o kterou se starají místní malérečky, ženy, které ji pravidelně zdobí a pečují o ni. Kolekce tak není jen o estetice, ale i o paměti místa a jemném odkazu na tradici, která se předává z generace na generaci.
Značka Tyformy nevznikla jako solitérní záležitost. Její začátky sahají do období studií na UMPRUM, kdy Pavla Vachunová tvořila společně s dalšími designérkami ve sdíleném ateliéru. Postupem času se ale jejich cesty přirozeně rozešly.
Od samého počátku v sobě tato tvorba nesla princip dialogu, mezi lidmi, přístupy, ale i mezi materiálem a autorem. Dnes jde o čistě autorskou práci Pavly Vachunové. Otevřenost, experiment a chuť hledat nové cesty v ní ale zůstávají dál.
Porcelán je tradičně spojovaný s dokonalostí. Hladký, čistý, kontrolovaný. Pavla k němu ale přistupuje jinak. Nevnímá ho jako materiál, který je potřeba ovládnout. Spíš jako partnera, se kterým vede dialog. „Porcelán je složitý a náročný parťák, ale zároveň krásný, až andělský.“ Každý kus prochází procesem, který není nikdy úplně předvídatelný. Během sušení, tvarování i výpalu se materiál mění, reaguje, někdy „odporuje“. A právě tyto momenty se stávají součástí výsledku. Praskliny, jemné deformace, struktury. To, co by jinde bylo vadou, je zde přiznané a často i vyhledávané. Porcelán tak ztrácí svou sterilní dokonalost a získává charakter. Stává se živým.
Inspirace k autorce nepřichází ve velkých gestech, ale v tichých, obyčejných chvílích. Když například při procházkách přírodou pozoruje, jak kvetou stromy a vítr pomalu unáší okvětní lístky. V takových momentech se zastaví čas a věci začnou dávat smysl. Nápady se nerodí naráz, spíš postupně dozrávají. Skládají se, vrství a pomalu krystalizují, až si samy najdou svou podobu.
V době rychlé produkce je práce Pavly Vachunové jiná, pomalejší a citlivější. Víc napojená na proces než na výsledek. Každý objekt vzniká postupně, vrstvu po vrstvě, rozhodnutí po rozhodnutí. Často bez jistoty, kam přesně povede. A právě v této nejistotě vzniká autenticita. Není to výroba, je to hledání. Práce s porcelánem je o trpělivosti, soustředění a respektu k materiálu. Neodpouští chyby, i drobná nepozornost se dřív nebo později projeví. „Člověk se musí naučit s tímto procesem žít. Když věci nejdou podle plánu, nezbývá než hledat jinou cestu a vydržet. Každý objekt si totiž postupně hledá svou vlastní podobu a potřebuje jen čas.“
Portfolio studia Tyformy je široké, od šperků přes užitý porcelán až po velkoformátové instalace. A přesto mají všechny práce něco společného. Stojí na hraně, mezi funkcí a volným uměním. Šperky působí jako malé sochy, objekty jako fragmenty přírody. A někdy se role úplně stírají. Divák tak často na chvíli zapomene, k čemu má věc sloužit a začne ji vnímat jinak, intuitivně.
