Co jsi studovala? Měla jsi vztah k tvorbě nebo umění už v dětství?
To, že se chci stát oděvní návrhářkou, jsem věděla už v 9 letech. Tehdy mě lákala i architektura, ale později se ve škole ukázalo, že na to nebudu mít ty správné vlohy. Nešla mi fyzika ani matika, tak to bylo jasné. Rodiče chtěli, abych měla všeobecný přehled, a tak jsem šla studovat osmileté gymnázium. Jenže pak mi došlo, že potřebuji zlepšit svoji kresbu, abych udělala přijímačky na oděvní školu. Proto jsem z gymnázia v sextě odešla a dostudovala jsem na grafické škole, kde jsem zlepšila kresbu a díky tomu jsem se dostala TUL na Oděvní design.
Proč Tě oslovila právě móda?
Moje maminka i babička šily a obě rozuměly materiálům. Před revolucí tady nic nebylo a moje maminka prodávala látky, tak měla vždycky všechno z první ruky. Dokonce si pamatuji historku, jak přišla v nové halence, kterou si ušila z jinak naprosto nedostupného materiálu, vzala si ji na diskotéku a několik slečen se na ni vrhlo a chtělo halenku koupit. Svým způsobem mě mrzí, že tohle už dneska nezažijete. Tehdy si lidé oblečení více vážili. Mamka dál šila i po revoluci šaty na sebe i na mě. Obecně milovala oblečení a já celé dětství strávila tím, že jsem se hrabala v jejích skříních a všechno si zkoušela. V těch devíti letech mě taky ovlivnili světoví návrháři. První z nich byl Alexander McQueen a pak Coco Chanel. Jen si bohužel už nepamatuji, jak se to stalo, ale myslím si, že jsem ho viděla v televizi nebo v časopise. A až na univerzitě jsem se dozvěděla, že mám v rodokmenu hodně švadlen a krejčových a jedna z mých prapraprababiček dokonce šila pro samotného prezidenta. Tak to mám asi v krvi 🙂
Kde nacházíš inspiraci?
Inspirují mě hlavně samotné ženy. Ráda pracuji s ženskou energií a s tím, co každá z nás nosí uvnitř. Když tvořím kolekce představuji si konkrétní ženy. Můžu říct, že jsou to takové mé múzy, které jsem potkala nebo je prostě jen obdivuji a ten kousek jim vytvořím pomyslně “na tělo”. A opravdu se mi stává, že pokud se ta žena přijde pak podívat ke mně do ateliéru na novou kolekci, tak ten kousek je první, který vezme do ruky, aniž by věděla, že jsem ho vytvořila pro ni nebo díky ní. I proto mají moje střihy ženská jména.
Jak vznikla Tvá první kolekce?
První kolekci jsem vytvořila asi rok po škole, ale chodila jsem do práce, tak to šlo všechno pomalu. Byla to malá kolekce inspirovaná recyklováním a byla ještě taková hodně hravá a “studentská”. Teprve druhá kolekce stála za to a většina těch střihů se prodává doteď a tyto kousky jsou stále žádané. Z toho mám velkou radost. Byla to kolekce inspirovaná ženskými bojovnicemi a i nafocení to bylo trochu kontroverzní, ale spousta žen se v tom našla, hlavně ženy po pětatřicítce a to mě strašně baví.
Kde tvoříš a na co kladeš při výrobě důraz?
Tvořím hlavně doma, většinou šiju v noci 😀 Mám ateliér ve Vršovicích, ale tam nešiji, mám ho pro prezentaci a schůzky s klienty. Důraz kladu na kvalitní přírodní materiály. Také chci, aby se v mých modelech ženy cítily pohodlně, ale zároveň žensky. Snažím se v ženách vždy budit tu přirozenou ženskost a sexualitu a zvednout jim sebevědomí, a to jak v tvorbě, tak ve stylingu, který je mojí vášní.
Jaké jsou Tvé plány do budoucna?
Cílem je mít jednou vlastní butik v Praze na hezké adrese. Ale nic se nedá naplánovat, takže “plán” tomu říkat nebudu. Je to spíš sen. A přála bych si, aby jednou nastala doba, kdy mě uživí jen šití a styling. Nyní bohužel musím mít ještě třetí práci, abych všechno finančně zvládla.
Pro jakou ženu je Tvá móda určena?
Pro takovou, které se líbí 🙂 Teď po těch pár letech už mohu říci, že mé klientky jsou převážně ženy ve věku 30-60 let. Pracující, většinou na významných pozicích, které mají rády pohodlí a kvalitu. Moje kousky nosí i do kanceláře a mění tak zajeté stigma o konzervativním oblékání. Tyhle ženy v sobě mají ukrytou energii a já věřím, že i díky mým modelům se jí daří zviditelnit. Ženská energie je nevyčerpatelná, ale skutečná a vnitřní ženskost je podle mě v posledních letech velmi potlačovaná a já si přeji, aby znovu dívky a ženy ukázaly kým jsou. Nečekejte u mě ale kolekce, které jsou prvoplánovitě sexy. Dávám přednost rafinovanosti a myslím, že mé klientky to chápou. Pokud si třeba oblečou kalhoty SABINA, které sice zvýrazní pas, ale jinak jsou široké, tak je ideální, když si oblečou vršek, který zvýrazní poprsí a nezakryje pas. Například síťovaný průsvitný roláček. Ten je hodně populární a mám z toho radost.
Jaký je Tvůj názor na udržitelnost v módě?
Myslím si, že jakákoliv tvorba českých designérů je slow. Záleží, jak to člověk bere. Ale ano, mám polovinu materiálů z ČR a zbytek je z Itálie a Francie. Všechno šijeme tady s mojí milou švadlenou. Takže si myslím, že jsem “slow”. A rozhodně to plně podporuji a obdivuji jakýkoliv nápad a způsob recyklování materiálů nebo celých kousků. Také fandím i nákupům z druhé ruky, jejichž popularita stále stoupá. Samozřejmě, že na druhou stranu mi to trochu bere práci, ale planeta je důležitější.
Jaký styl oblekání preferuješ Ty?
Jsem celkem minimalistka, což je vidět i v mé tvorbě. V mém šatníku najdete hlavně jednobarevné kousky v barvách černá, červená, modrá a občas nějaký drobný vzor nebo krajku. Velkou část mého šatníku tvoří prototypy z mých kolekcí, protože je chci vždycky nejdříve zkusit, než je nabídnu klientkám. A jinak mám kousky hlavně z druhé ruky nebo zděděné od mamky. Respektive je to tak, že oblečení nenakupuji už víc než tři roky, s výjimkou pár kousků od lokálních kolegů. A obecně moc oblečení nevyhazuji, takže mám ve skříni kousky staré i 15 let a prostě tam ještě budou, dokud se nerozpadnou. Moc mě baví vymýšlet nové kombinace a vytvářet nové a nové outfity i ze starších kousků. Ráda měním styly a oblékám se hodně podle nálady. Jednou jdu v černých úzkých šatech a lodičkách a další den jsem schopna si obléct výraznou červenou plisovanou sukni s červenou-černou vestou a teniskami. Řekla bych, že sama stále zkouším nové a nové styly a outfity, které potom třeba předám a naučím je nosit své klientky. Je hloupé jim doporučovat něco, co byste si sami nikdy neoblékli. Řekla bych, že sama za sebe preferuji minimalismus a rafinovanost, ale zase si ráda hraju 🙂 Ale všechny ty outfity spojuje opět jedno slovo “ženskost”.
