Včerejší dopoledne jsem strávila v příjemné společnosti šperkařky Renaty Bachmann, v jejím ateliéru, ve sdíleném kreativním prostoru SmetanaQ Showroom, na pražském Smetanově nábřeží. Toto místo propojuje umělce, designéry i řemeslníky a je inspirativním prostředím pro vznik současného designu. Během návštěvy jsme si povídaly nejen o samotné tvorbě, ale také o její cestě ke šperku, inspiraci i o tom, jak jednotlivé kolekce vznikají.
Renata se svěřila, že její cesta ke šperku nebyla od začátku úplně přímá. Původně se věnovala textilní a módní tvorbě a studovala na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. „Hledala jsem svůj rukopis, experimentovala s technikami, učila se šít a zdokonalovala kresbu a malbu. Ráda jsem se zaměřovala na práci s detailem a vytvořila tak svou první kolekci textilních šperků. Současně jsem založila první značku streetového oblečení Reborna.“ Protože ale měla touhu se stále rozvíjet, přihlásila se na zahraniční stáž do Finska, kde vznikly první kovové šperky.
Povídaly jsme si také o samotném procesu výroby. Renata pracuje především s drahými kovy a velký důraz klade na ruční zpracování a detail. Jednou z technik, které při tvorbě využívá, je technika ztraceného vosku, kterou objevila na univerzitní stáži ve Finsku. Do práce s voskem se Renata doslova zamilovala.
„Nejprve vznikne model šperku z vosku, který se následně zalije speciální formovací hmotou. Při zahřívání se vosk roztaví a „ztratí“, čímž v sádrové formě vznikne prostor pro kov. Do něj se poté odlévá roztavený kov, například stříbro nebo zlato. Díky této metodě mohou vznikat jemné detaily i organické tvary, které by bylo velmi obtížné vytvořit jiným způsobem.“
Během rozhovoru jsme se dostaly také k otázce inspirace. Renata ji často nachází v přírodě, v organických strukturách, liniích a drobných detailech, které běžně přehlížíme. Tyto motivy se pak promítají do tvarů jejích šperků. Prsteny, náušnice nebo náhrdelníky často působí jemně a přirozeně, jako by vznikaly přirozeným růstem nebo vrstvením materiálu. Právě tato organická estetika dává jejím kolekcím charakter, který je snadno rozpoznatelný.
„Příroda je pestrá pokladnice, tvůrkyně i matka. Balzámem na duši je pro mě tekoucí voda, omleté kameny, nejrůznější struktury korálů, kůry stromů a lišejníky. Snažím se zachytit tu esenci a vytvořit výjimečný klenot.“
Velmi zajímavé bylo i povídání o tom, jak Renata šperk vnímá. Podle ní není jen estetickým doplňkem. Často se stává součástí osobních příběhů a důležitých životních momentů. Šperk může být dárkem, připomínkou určité události nebo malým talismanem, který v sobě nese emoci a vzpomínku. Právě tato symbolická rovina dává šperkům další rozměr a činí z nich něco víc než jen krásný objekt.
Návštěva ateliéru Renaty Bachmann byla krásným nahlédnutím do světa současného autorského šperku. Opět jsem si uvědomila, kolik soustředění, trpělivosti a citlivé práce se skrývá za každým malým kouskem kovu, který designérka přetvoří v nádherný osobní šperk.
