Tvorba Kristýny Nejedlé Bujárkové se pohybuje na hranici snu a bdění, mezi vnitřním prožitkem a fyzickou zkušeností přírody. Její obrazy nepůsobí jako popisné krajiny ani jako ilustrace konkrétních míst, jsou spíše záznamem nálad, vzpomínek a jemných emocionálních stavů, které se zhmotňují skrze listy, kameny, mušle, plody či anonymní lidské figury. Příroda zde není kulisou, ale rovnocenným aktérem, živým organismem, který nese paměť, intimitu i ticho.
Autorka absolvovala Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni v Ateliéru malby pod vedením Vladimíra Vély. Redukce tvaru na základní znaky a výrazové zkratky je jí blízká a stává se jedním z hlavních principů jejího vizuálního jazyka. Soustředí se na detail, zvětšuje jej do velkých formátů a proměňuje v samostatnou individualitu existující ve vlastním, uzavřeném světě.
Ačkoliv autorka ráda pracuje v plenéru, samotná malba vzniká především v ateliéru. Příroda je pro ni impulzem, nikoli cílem. Do obrazů se vrací skrze vzpomínky, pocity a tělesnou zkušenost místa. V posledních letech se přírodní prostředí stává součástí samotného procesu vzniku díla, Kristýna do podmalby například zahrnuje otisky větví, listů, kamenů či jiných přírodnin, které na plátno přenáší pomocí slunečního světla. Tyto stopy pak dále rozvíjí malbou. Výsledkem nejsou nutně krajiny, ale i figury či zcela abstraktní formy, kde se fyzický otisk reality prolíná s introspektivním prožitkem.
Zahraniční stáže a rezidence sehrály v její tvorbě zásadní roli. Významným momentem byla rezidence EcoSuites v Řecku, zaměřená na ekologii a udržitelné způsoby života. Právě zde začala pracovat s recyklovanými textiliemi, například vyhozenými záclonami a povlečením, na které „obtiskávala“ okolní krajinu. Nešlo o přímou ekologickou výpověď, ale o tiché gesto. Místo aby odpad zatěžoval přírodu, stala se příroda jeho obsahem. Ekologický rozměr tak zůstává v její tvorbě skrytý v materiálu, procesu a způsobu práce.
Zásadní zkušeností se stala také téměř tří měsíční rezidence Gottfried Lindauer Artist in Residence ve Woodville na Novém Zélandu, kde Kristýna působila jako čtvrtá rezidentka tohoto programu. Rezidence nese jméno plzeňského rodáka Gottfrieda Lindauera, významného novozélandského malíře českého původu, a je úzce propojena s místní komunitou.
Pobyt ve Woodville pro Kristýnu znamenal nejen soustředěnou práci, ale také hluboký kontakt s místní kulturou a krajinou. Malé město s přibližně 1400 obyvateli umožnilo intenzivní sdílení. Pravidelné návštěvy ateliéru, rozhovory o vznikajících obrazech i společné výlety s místními obyvateli, jejichž vyprávění a osobní vztah ke krajině přidaly jejímu vnímání místa další rozměr. Fascinovala ji především silná spirituální rovina vztahu k přírodě a hluboký respekt k jejím rytmům. Během rezidence vzniklo dvanáct obrazů inspirovaných tvaroslovím místních přírodnin, především mušlí Pāua, které tematicky souzní s její diplomovou prací Příroda a intimita. Pobyt byl zakončen samostatnou výstavou v Rinitawa Art and History Galleries, kde Kristýna prezentovala výsledky své práce místnímu publiku i médiím. Právě zde se její tvorba přirozeně propojila s konkrétním místem, kulturou i komunitou.
Atmosféra obrazů Kristýny Nejedlé Bujárkové bývá občas spojována se surrealismem či metafyzickou malbou. Výrazná barevnost, ticho a zpomalení vytvářejí prostor, který není jednoznačně čitelný, ale spíše prožitkový. Autorka se k těmto proudům hlásí přirozeně. Fascinovaly ji už během studií dějin umění, blízký je jí například Josef Šíma. Zásadní je však vnitřní potřeba „utíkat do snů“, bez níž by snová malba nebyla možná.
Opakujícím se motivem její tvorby je jednoduchý, oblý, uzavřený tvar – balvan, vejce, pupen, slza či anonymní lidská hlava. Tyto formy fungují jako schránky, do nichž autorka ukládá emoce, struktury i čistou hru s barvou. Sama je vnímá jako pomyslné bubliny, prostory, kam lze uzavřít myšlenky a nechat je nerušeně existovat.
Zatímco rostliny a přírodní formy v jejích obrazech získávají vážnost a intimitu, lidské figury se často redukují na piktogramy či anonymní siluety. Člověk zde není středem světa, ale jeho součástí, malou, zranitelnou, někdy ztracenou. Jde o pocit, který zná každý, kdo stanul tváří v tvář monumentální krajině a uvědomil si vlastní nepatrnost.
Tvorba Kristýny Nejedlé Bujárkové vybízí ke zpomalení, tichému pozorování a vnitřní kontemplaci. V době zahlcené obrazy a informacemi nabízí prostor, kde se lze na chvíli zastavit. Prostor, ve kterém – jak napovídá název jedné z jejích výstav – když kveteš, je ticho.
Zaregistruj se k odběru Newsletteru získej slevu na
první nákup
