TÝDEN S YANA THAL: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

slíbily jsme, že vám pod stromeček nadělíme rozhovor s janou thálovou a novou soutěž. štědrý den je tu a my vám chceme především popřát krásné vánoční svátky. na sliby jsme ale nezapomněli a ode dneška tak můžete soutěžit o růžové flitrované kalhotky od yana thal. soutěžní otázku najdete TADY a pokud si s ní nevíte rady, nápovědu máte v našem rozhovoru s janou. soutěžit můžete do konce roku 2014, tedy do půlnoci 31. prosince. v novém roce jednoho šťastlivce vylosujeme. a pokud si něco od jany thálové koupíte, připíšeme vám po skončení týdne s yana thal stokorunový kredit na váš účet. tak hodně štěstí v soutěži i v novém roce!

ROZHOVOR S JANOU THÁLOVOU / YANA THAL, PRAHA –VINOHRADY, PROSINEC 2014

známe se už hodně dlouho, nikdy jsme se tě ale neptaly, jak jsi se vůbec dostala k šití a k oděvu. šiješ už od malička?

šiju. jako malá jsem si sama šila ručně na panenky. naučila mě to moje babička, která na nás vždycky šila, což se hodilo zvlášťe v době, kdy různé běžné zboží nebylo k sehnání. pamatuju si, jak nám třeba ušila oteplovačky, dřív šila mojí mámě a tetě šaty do tanečních. naučila mě všechny základní střihy. byla moc šikovná.

ona se šitím živila?

vůbec ne, byla učitelka na prvním stupni.

kam jsi šla na střední školu?

já jsem šla rovnou na šití do holešovic, kde jsem pak zůstala i na vyšší odbornou. hodně jsem tehdy zvažovala, kudy se vydat. pro mě bylo velký dilema, jestli se věnovat něčemu výtvarnýmu, nebo hudbě. rodiče se nesnažili mě přesvědčit ani jedním směrem, tak jsem se přihlásila na víc škol, dokonce i na zlatnickou, protože mě kromě šití bavily i šperky. myslím, že v tom věku 14-15 let je těžký se rozhodnout, možná i dneska bych byla bezradná, kdybych si měla vybrat jeden obor. my jsme se doma vždycky docela do hloubky věnovaly všem zájmům, co jsme měli a to je pak těžké si vybrat tu jednu věc, ve které budeš nejvíc vynikat, nebo ve které nebudeš až zas tak vynikat, ale bude tě nejvíc naplňovat. mám vnitřní touhu vzdělávat se i nadále, ale i teď je těžký definovat jeden objekt zájmu. poslední roky byl můj život jen o tom šití, o tom něco budovat. jak ale člověk pracuje na svojí značce, musí se seznámit i s dalšími obory. na začátku si většinou dělá všechno doma na koleni, pak zjistí, kde jsou jeho slabá místa a na co by si potřeboval zaměstnat profesionály. jsem celkem dost praktický člověk, ale myslím, že dobrý umělec je většinou špatný obchodník. taky se mi stává, že jsem na některé svoje výtvory příliš upjatá a ve skutečnosti je moc prodat nechci, haha, nebo chci, aby šly do dobrých rukou.

vraťme se ještě k tomu studiu… můžeš porovnat studium na střední a na vyšší odborné škole? v čem se to lišilo?

režim na vyšší odborné byl skoro stejný jako na střední. to byla trochu pruda, ale dalo se to přežít díky partě, kterou jsme tam měly. ateliéry jsme mívaly často až do večera a trávily jsme spolu hrozně moc času. do dneška jsme v kontaktu. na střední je to na začátku skoro až šikana; musíš padesátkrát něco přešívat, aby to bylo dokonalý, pak přijde mistrová a řekne, že takhle by to nešlo, rup rup a musíš to udělat znova. byly jsme z toho trochu frustrovaný a při pomyšlení, že bychom měly jednou na někoho něco ušít, jsme měly žaludeční vředy. když ke mně teď přijdou holky ze střední na praxi, snažím se je povzbudit a učím je i modelovat, aby přišly na to, že to není tak strašné a získaly sebevědomí. často si u mě poprvé ušijí něco na sebe a nadchnou se. na druhou stranu, na střední jsem nechápala, jak by někdo mohl navrhovat oblečení, aniž by uměl dobře šít. dneska se už na to dívám trošku jinak. v něčem mě spíš omezuje, že umím dobře šít, protože se tolik nerozmáchnu. sama si stavím bariéry, protože vím, že něco bude příliš těžké vyrobit. člověk, který ty znalosti nemá a nerozumí materiálům, se nedrží konvencí a jeho neznalost může někdy paradoxně vytvořit prostor pro vznik něčeho velkorysého.

kdy jsi školu dokončila?

v roce 2003.

a už tehdy jsi začala šít pod svým jménem?

to ne. v průběhu studia jsem si přivydělávala šitím pro kamarádky a pro známé, hned po škole jsem ale odjela do anglie pracovat. vždycky když jsem měnila práci, tak jsem přijela na nějakou dobu do čech, někdy na měsíc, někdy na čtvrt roku, ale celkem jsem tam takhle byla tři roky. jela jsem tam na zkušenou, ale ze začátku jsem práci v oboru nesehnala.

pak jsi se tam ale naučila šít ty korzety…

časem ano. první práci v oboru jsem dostala v dílně, která upravovala oděvy pro jeden obchodní dům, kde měli i dost luxusní věci. upravovaly se tu ty složitější věci, takový ty drobnosti jako zkrácení kalhot si tam dělali sami. dílna byla kousek od oxford street, taková špeluňka. tam jsem poprvé viděla, jak precizně mohou krejčí pracovat. pro mě to byla asi ta nejlepší zkušenost. nejvíc jsem se naučila tím, že jsem rozpárala nějaké luxusní sako, musela jsem ho vypreparovat a přešít, zúžit v zadním švu atd. na začátku jsem z toho měla hrozný nervy, ale šéf byl moc fajn a hodně mě toho naučil. tam jsem se toho asi naučila víc než za celou střední a vyšší odbornou školu dohromady.

a pak přišly ty korzety?

já jsem pak ještě měla ambice jít studovat. chtěla jsem sehnat stipendium na studium v londýně, ale ani jeden z pokusů nevyšel. peníze jsem na to neměla, takže jsem si o tom jen snila. snažila jsem se tak alespoň dostat k nějaké stáži nebo praxi, kde bych se mohla ještě zlepšit a něčemu novému přiučit. tak jsem narazila na dílnu, kde se vyráběly korzety. tehdy mě vlastně poprvé napadlo dělat vlastní značku. v cizině je poznat, že my češi nejsme moc vychovávaní k tomu, abychom si věřili a dokázali se prodat. lidi se mě na pracovních pohovorech často ptali, proč chci pracovat pro ně a nemám spíš něco vlastního. poprvé mi to spíš zalichotilo, pak mi to ale začalo vrtat hlavou. takhle jsem získala i práci v jednom salonu, kde jsem se učila korzety a spodní prádlo… asi půl roku po návratu z anglie jsem začala pracovat pod vlastní značkou yana thal.

korzety vypadají hodně složitě a jsou asi dost časově náročné. jak dlouho trvá ušít takový korzet?

časově nejvíc náročné jsou svatební šaty nebo jiné oděvy na zakázku. pokud bych do toho měla započítat všechno, včetně schůzek se zákazníkem, tak takový korzet, který ušiju jako produkt do obchodu a ne na zakázku, je ještě celkem „snadná“ práce.

jednou jsi nám říkala, že teď už na to máš celkem grif a šiješ rychle. kolik hodin to děláš?

záleží samozřejmě na konkrétním typu korzetu (jestli je tam dvojí zapínání atd.), ale trvá to okolo dvaceti hodin. když šiju korzet na zakázku, je to složitější a trvá to déle. musím přizpůsobit střih, udělat nejdřív ten základní, namodelovat ho, pak udělám celou přípravu jako kdybych dělala korzet do obchodu, to znamená, že to podlepím, jednotlivé dílky posešívám a zafixuju prošitím, jsou tam totiž třeba i 4 vrstvy na sobě. pak je to hotové na první zkoušku. tam si zaznamenám úpravy, našpendlím si to, někdy si třeba ty křivky a změny výstřihu nastehuju, abych viděla výslednou linku… teda spíš pravděpodobnou linku, protože na korzet jsou nutné minimálně 2-3 zkoušky. celý korzet se pak musí zase rozpárat na prvočinitele a podle označených změn předělat. potřebuju, aby všechny dílky byly identické a to nejde udělat jinak, než že to celé rozdělám a položím na sebe. pak je znova nastřihnu, někde zúžím nebo vytvaruju, a pak se to dá zase dohromady, odzkouší podruhé a někdy se to pak musí ještě opakovat. takový korzet pak může trvat i dvojnásobek času, zvlášť když je ještě nějak zdobený. samozřejmě se snažím připravit korzet na první zkoušku co nejlíp; pečlivě si zákaznici přeměřím a vezmu si kontrolní míry, abych si ve finále ušetřila práci.

využíváš práci švadlen nebo všechno děláš sama?

stále jsem na stopě nějaké dobré krejčové. hledám někoho, kdo to bude umět tak jako já, ale ideálně lépe než já. moje standardy jsou celkem vysoké. za těch 7-8 let znám dvě schopné krejčové, každé můžu dát něco, v čem vím, že je dobrá. jedná se ale o věci, které jsou dělané na přímý prodej. u zakázek je to složitější a dělám je skoro vždycky celé já.

na co si lidi korzet nejčastěji pořizují? jako součást svatebních šatů?

ty nejnáročnější a nejdražší jsou vždycky na svatební šaty. lidi na to mají vyhrazené peníze a nebojí se do toho trochu investovat. většinou celé léto dělám svatební šaty.

korzety děláš už od začátku, co funguješ pod jménem yana thal, ale svojí kolekci prádla jsi udělala teprve nedávno…

první minikolekci prádla jsem udělala asi před dvěma roky, bylo to jen pár kousků. pak jsem od toho vždycky odbíhala, měla jsem jiné projekty, například kolekci čtecích šatů yinothay ve spolupráci se spisovatelkou bárou baronovou a fotografkou ditou pepe. až letos jsem na těch plánech udělat kolekci prádla začala víc pracovat.

stejně jako u šatů yinothay jde u tvého nejnovějšího projektu sense o mezioborovou spolupráci…

mě tyhle spolupráce baví, protože se člověk otevře více vlivům. vidím v tom velký přínos a je to pro mě forma dalšího rozvoje. přijde mi, že v čechách ta propojenost celkem chybí, i když za poslední léta se spolupráce objevují stále častěji. tudy podle mě vede cesta. z toho důvodu se účastním různých výstavních akcí, protože jsou to jedny z mála míst, kde se můžu poznat s dalšími designéry nebo umělci a vytvoří se tak dobrý základ pro navázání nějaké spolupráce. většinou pracuju tak, že jsem zavřená v dílně a nemám skoro kontakt se světem, takže je fajn, když se z toho občas vytrhnu.

na kolekci sense jsi spolupracovala s grafickou designérkou lucií valerovou. jak to vzniklo?

lucie dřív dělala šperky, které se mi líbily. je to grafička a vždycky do toho přenášela trochu jiný způsob vidění světa. setkala jsem se s ní po delší době a měla jsem chuť s ní něco vytvořit, protože je to pro mě hodně milej a blízkej člověk. řekla mi, že se teď zajímá o aromaterapii a jako veganka nechce používat kosmetiku, která je testovaná na zvířatech. když už najde vhodný parfém, tak jí málokdy voní. začala si tedy dělat parfémy sama, sama si louhovala esence a hodně se o to zajímala. tak jsem jí navrhla, jestli nechce udělat něco společně, protože se mi zdálo, že parfémy a spodní prádlo by šly dobře dohromady.

co tě inspiruje k výsledné podobě prádla? působí hodně svůdně…

no, cílem nebylo vytvořit „designové erotické prádlo“, jak někdo napsal. tak jsem to nezamýšlela, nemělo by to být takhle prvoplánové. spíš si hraju s odvážnými detaily, které právě u spodního prádla udělat můžu, protože to nemá být nošené jako svrchní vrstva, ale vespod nebo v ložnici. má vyjadřovat ženskost, navodit určitý pocit… i kdyby měla žena na sobě tepláky a nikdo jiný o něm nebude vědět, v tom prádle se bude cítit hezky, žensky a úplně jinak se pak ponese. chtěla jsem vyjádřit takové letmé vjemy, vůně, třeba vůni sobotního rána, takové maličkosti, které dělají radost a dávají ženě dobrý pocit o sobě samé. myslela jsem v první řadě na ženu, aby se ona cítila dobře a až na druhém místě na muže, který ji v tom prádle uvidí.

nedávno jsi si na vinohradech otevřela showroom. máš teď nějaké další plány? a budeš se odteď zaměřovat hlavně na prádlo?

otevření showroomu pro měl byl velký milník: mám konečně místo, kde se můžu potkat se zákazníky. prádlo mě baví, ale nechci dělat jen to, to by mě pak asi nudilo. potřebuju dělat různorodější práci a být otevřená novým věcem. zároveň se k prádlu stále vracím, takže pokračovat v něm určitě budu.

...a na fotoreport se těšte v pátek!



Komentáře

  • Admin

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... YANA THAL: ... ano, bylo to v Londýně! A výhercem růžových flitrovaných kalhotek je Tereza Černá! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!