TÝDEN S VJEM: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ S VJEM

v týdnu s vjem můžete vyhrát šálek na espresso. stačí, když správně odpovíte na otázku týkající se trojice designérů ze studia VJEM. najdete ji TADY! nápovědu máte samozřejmě v dnešním rozhovoru se světlanou a adamem, ale i v našem pondělním článku, ve kterém tuhle kreativní skupinu představujeme. soutěž ukončíme o půlnoci 22. dubna, na soutěžení máte tedy opět čas od středy do středy. vítěze jako vždy vylosujeme. přejeme vám hodně štěstí!

a pokud si teď od VJEM něco koupíte, získáte 100 kreditů jako bonus na vaše příští nákupy na MOLO7!

ROZHOVOR S ADAMEM CIGLEREM A SVĚTLANOU KOŽENOVOU / VJEM, PRAHA – MALÁ STRANA, DUBEN 2015

I. v kuchyni nad jídelním servisem

jak vznikl vjem a kdo všechno tam patří?

světlana: adam, sam a já. adam se samem dřevo vlastně už studovali na střední škole...

co jste studovali? střední průmyslovku?

adam: ano, studovali jsme design nábytku na žižkově, samuel je ale o 9 let mladší než já. potom jsem šel na vejšku na architekturu.

ještě studuješ?

adam: ještě studuju, v liberci. a samuel je teď v prváku na umprumce, taky na architektuře.

jak dlouho vjem funguje?

světlana: založili jsme ho v roce 2013. já jsem předtím měla svojí značku; měla jsem kolekci lamp a začala jsem dělat porcelánové misky. pak jsme se seznámili s adamem a zdálo se nám, že to máme dost podobný. jsme oba architekti a zároveň máme blízko k designu, tak jsme chtěli něco vytvářet spolu. sjednotili jsme pak jejich a moje věci a začali dělat produkty společně.

a kde jste se potkali? na architektuře?

světlana: to ne, já jsem pracovala u adamovýho táty [cigler marani architects].

kde jsi studovala?

světlana: studovala jsem architekturu, ale na čvut.

a na střední jsi šla kam?

světlana: na gympl. nejsem z umělecký rodiny, ale vždycky se mi to líbilo.

jak napadlo architekta dělat produktový design?

světlana: lákalo mě to už na škole. když jsem byla na roční stáži ve švédsku, tak tam byla architektura s designem hodně propojená. měli jsme třeba za úkol navrhnout nábytek. potom jsem navrhovala různý produktový design jen tak, pro sebe. udělala jsem si prototyp, nafotila jsem to, dala na internet a měla jsem na to dobrý ohlasy. bavilo mě na tom, že to – na rozdíl od architektury - bylo rychle hotový. i reakce lidí byly lepší; buď se jim to líbilo nebo ne, ale nebylo nutný, aby byli architekti a vyznali se v tom. bylo to pro mě nejdřív nové pole, které jsem si chtěla vyzkoušet, ale pak mě to chytlo. jako první projekt jsem měla ty lampy, ty byly i na designbloku, a pak jsem začala s miskama. původně byly také z plošných spojů, ale ten tvar se mi nakonec natolik zalíbil, že jsem chtěla najít materiál, kde by to vyniklo ještě lépe. seznámila jsem se z holkama z tyformy a zeptala se jich, jestli neznají někoho, kdo by mi ten porcelán mohl vyrobit podle mých návrhů. takhle jsem se dostala do porcelánky. byl to fakt zázrak, protože původně říkali, že tenhle tvar je strašně těžký vyrobit.

jak ta spolupráce probíhá?

světlana: vzniklo to takovou souhrou šťastných náhod; oslovila jsem je na blint na jednom designbloku a vyplynula z toho tahle spolupráce, která skvěle funguje už druhým rokem. jednou jsme tam byli s adamem na takovém workshopu a zkoušeli jsme to taky nalejvat do forem, retušovat, atd., a pochopili jsme, že to je fakt hodně práce. kolekci neustále rozšiřujeme; začala jsme jednou miskou a na základě toho tvaru postupně vymyslela celou kolekci. každé dvatři měsíce představíme nový produkt. chvíli jim trvá vyrobit formu a udělat prototyp. i finančně pro mě bylo lepší dělat ty produkty postupně. když vydělám peníze, pustím se do dalšího produktu. kolekce už delší dobu existuje ve vizualizacích, ale reálně ještě nemám talíře, ty budou snad za dva měsíce.

po kolika kusech si to necháváš dělat? máš u sebe jenom pár vzorků a v případě objednávky jich necháš udělat víc?

rovnou je zadávám ve větším množství. vždycky jsem ráda, když mám na skladě alespoň 20 – 30 kousků, ale když mám větší zakázku, tak to pak musím uhánět...

máte zakázky třeba od kaváren a restaurací, nebo je to zatím spíš od jednotlivců, kteří si chtějí pořídit servis domů?

adam: jednou jsme měli zakázku z pětihvězdičkovýho hotelu ve vídni; měli zájem o ta prkna, že je budou používat na snídaňový bufet. vtipný je, že i když to byly zakázka za docela dost peněz, stejně to pořád bylo míň, než stojí jedna noc v tom hotelu.

světlana: teď se mi ozval jeden američan, který staví kubistickou vilu - a ten porcelán je trochu kubistický - a objednal si toho hodně. nevím, jestli to chce používat jenom pro sebe, nebo jestli to bude fungovat jako nějaké muzeum... každopádně ten zájem narůstá hlavně ze zahraničí.

máte jen svůj web nebo se prezentujete i na zahraničních eshopech a stránkách?

adam: to je záhada, jak to na tom internetu funguje. my se vyloženě nějak nesnažíme. občas o nás něco někde napíšou, občas z toho něco jo, někdy nic, ale netlačíme to.

zmiňovala jsi, že ten porcelán je trochu kubistický. z jakého tvaru jsi původně vycházela a jaká byla tvoje inspirace?

světlana: někde v hloubi mysli byl asi ten kubismus, protože ten styl mám hodně ráda, ten českej je fakt krásnej, ale pak jsem jednou měla cestu do španělska, do alhambry a tam jsem viděla ty islámský vzory. nadchlo mě, jak je to všechno symetrický. inspirovala mě geometrie. ten porcelán funguje jako set a jde do sebe skládat - to byl jeden z hlavních principů. z hrnků, misek a cukřenek jde vyskládat obrazec; zapadají do sebe.

jak probíhá vaše spolupráce? kluci dělají dřevo a světlana porcelán, nebo se všichni podílíte na všem?

světlana: prkýnka jsou náš společný projekt, já jsem sice začala s porcelánem, udělala jsem první misku, ale celou kolekci jsme pak řešili s adamem. adam navíc rozumí 3d tisku a sám mi tiskne prototypy. dřív jsem si to zadávala do různých firem a byla to vždycky děsná darda, třeba 20 tisíc za jeden prototyp...

adam: ...což je v podstatě skoro cena tý tiskárny.

světlana: ...ale je celkem věda tu tiskárnu ovládat, takže tomu člověk musí rozumět. ještě je vtipný, že se ten porcelán vypálením zmenší o 14%, což jsem zjistila u první misky. teď už to děláme tak, že to rovnou vytiskneme v reálný velikosti. hraje tam roli každý milimetr.

liší se tvůj přístup k porcelánu tím, že jsi architekt? asi to vzniká hlavně v počítači...

světlana: určitě. výrobci mi pak říkali, že se prý na umprumce učí, že hranatý tvary se nedělají.

adam: to se prý říká v ústí...

světlana: možná zkouším věci, který už jsou hraně proveditelnosti.

v čem spočívá náročnost takové výroby?

světlana: kulaté tvary se dají vytočit, zatímco tohle se musí lít do forem. je to jiná technologie a znamená to mnohem víc práce. pak se tam dělá glazura, která na každé plošce steče a udělá malou kapičku, takže se pak ještě musí zabrousit. když je ten tvar kulatý, tak se to tam udělá minimálně.

adam: ...ty plošky se prohýbají, kdežto klenutý tvar drží lépe pospolu.

světlana: rovný plochy v porcelánu je těžký udělat, protože se pak změní v peci. mají tendenci se v peci rozevírat a praskat. jsou tam asi nějaký body pnutí, zkrátka pospolitej kulatej tvar drží líp než ty naše hranatý.

kolik ti tak třeba vyjde zmetků?

světlana: no, je úspěch, když je 30% zmetků. někdy to obzvlášť zamrzí, protože všechno vypadá dobře, udělají se retuše, ale při posledním výpalu vyleze pod glazurou jedna černá tečka – což je nějaký prach, který se tam vznáší - a to ty ani neovlivníš. a to už je zmetek.

tak to asi hodně naštve...

světlana: tojo. půjdeme se podívat do tý pracovny?

pojďme.

II. v pracovně

se dřevem teda pracuješ hlavně ty a brácha?

adam: děláme s bratrem stolky a stoly a ta prkýnka jsem dělal se světlanou. akorát nás u nich pak odradilo, že to bylo strašně moc práce a nevím, jestli by bylo únosný, kdybychom tu výrobu někomu zadali, protože pak už by to asi bylo moc drahý. vyrobili jsme jich docela dost, asi sto..

a každý prkýnko je jiný?

adam: ano, to je tím materiálem. co je jiný oproti normální intarzii, že to děláme z jednoho kusu dřeva. většinou se to dělá z různých druhů dřevin, které jsou kontrastní barvou, ale my to děláme z jedné dýhy dlouhé několik metrů. my si třeba hrajeme jenom s natáčením tý samý dřeviny a kousky vyřezáváme z různých míst. tím vytvoříme obrazec, který nakonec působí kompaktněji.

světlana: všechny dílky jsou ve tvaru trojúhelníčků a máme je očíslovaný. pak se to skládá podle plánku.

adam: tohle je řezný plán a tady plánek, kde jsou ty jednotlivé dílky s přiřazenými čísly. vždycky si to vyříznu, vyloupnu a přilepím na správné místo. pak se to ještě musí přilepit ke dřevu. nejhorší je, že ta dýha má tloušťku asi jen 0,6 mm, takže při broušení stačí chvíle nepozornosti a probrousí se to.

proč je ten obraz složený z trojúhelníčků a co je na něm zachyceno?

adam: to vychází z naší práce. jako architekti neustále pracujeme s 3d modely, a jak do toho pořád koukáme, tak nás ta jejich estetika dost ovlivňuje. to se nakonec promítlo i sem. intarzie je stará technika, ale to vyobrazení vzniká v počítačovém prostředím, takže je v tom trochu recese.

světlana: je to zobrazení terénu, které je normálně komplexní, ale v počítači jde modifikovat tak, že se rozbije na síť trojúhelníků.

adam: je to 360-stupňový pohled na hory.

a těch panoramat máte víc?

světlana: jen jedno, protože je docela těžké vypracovat k tomu ty plány. a pak máme ještě to velké prkno, kde je ten samý pohled, ale jako půdorys a je to trochu větší abstrakce.

odkud je pochází ten konkrétní pohled na krajinu?

adam: jsou to tyrolské alpy, ale to v tom konceptu nehraje roli.

napadlo mě, že to je třeba nějaká vaše oblíbená krajinka... takže je to úplně náhodný.

je to úplně náhodný 3d model, který jsme si upravili.

s jakým rád pracuješ dřevem?

adam: na každou věc se hodí jiný dřevo. asi nejvíc pracuju s dubem, ale ta prkýnka jsou z buku a z ořechový a jasanový dýhy. chodíme si je vybírat do jedné firmy, kde jsou hromady dýh a z tý obrovský haly se třeba najde jen jedna, která se nám hodí. jak je to dřevo surový, tak to stejně nejde úplně poznat, protože pak stejně změní barvu, až se namoří. když se vybírá dřevo na stoly, tak to je výlet na celej den a my tam ty velký kusy zvedáme, prohlížíme si texturu a tak. normálně jsou tyhle hodně sukatý dřeva spíš takový zmetky... teda ne, že by byly levnější.. teď začaly bejt celkem populární.

porcelán vzniká nejdřív u počítače, jak je to u těch dřevěných produktů?

adam: tak tady je to naopak. když děláme se samem stoly, tak máme jednu malinkatou skicu a celý to vymejšlíme za pochodu. bereme prkna, řežeme a vzniká nám to pod rukama během práce. teď, když poptáváme u firem, tak to musím všechno měřit, jak je to velký, jaký úhly, abych to mohl vyrobit znova. ten proces je úplně jinej. akorát když jsme dělali stůl pro tátu, tak jsme ho museli narýsovat dopředu, protože chtěl vidět, jak to bude vypadat. ten stůl se musel vymýšlet v počítači, protože má trochu jinou konstrukci.

jak se vám daří pracovat de facto v rámci rodiny? jak to děláte, když jste na sebe třeba naštvaný?

adam: samozřejmě se někdy pohádáme. aby to postupovalo bez emocí, tak to řešíme tak, že si každý drží svůj projekt jako šéf a ostatní mu pomáhají, ale je jen na nich, jestli se jim chce nebo ne. ty stoly jsme ale dělali se samem společně, to je projekt nás obou.

tyhle barevný prototypy jsou ty 3d výlisky?

světlana: všechny ne. tohle je miska, která vznikla jako úplně první a vyrobila jsem ji z plošných spojů [dps – desky plošných spojů],protože se mi hrozně moc líbily. spoje jsou krásné. samozřejmě, že jejich podoba vychází z technické funkce, ale vzniká tím taková specifická industriální estetika. sehnala jsem si je po různých firmách. tohle je vlastně pakl stejných, nepoužitých, ale vyřazených spojů. je vidět, jak se na nich opakují vzory, což mi právě připomnělo ty arabesky. rozhodla jsem se je nařezat a slepit do téhle formy. tím, že jsem je dělala ručně, všechny hrany jsem brousila, lepila, atd., tak to bylo asi 50 hodin práce...

adam: a k čemu jsi to vlastně dělala?

světlana: jen tak, terapie... zjistila jsem, že se mi ten tvar hodně líbí, tak jsem to chtěla udělat z nějakýho jinýho materiálu, zkoušela jsem poptávat dřevařský firmy, sklářský, a pak mě napadl porcelán. tam to podle mě vynikne nejlíp. ...no a tady jsou ty 3d výlisky. oproti tomu je ta porcelánová miska o něco menší a taky je víc rozevřená. konvička taky dopadla trošku jinak... tenhle prototyp se tiskl asi 30 hodin, bylo to dost náročný.

tady v ložnici vidíme tvoje světla, vyrobená rovněž ze spojů. vyrábíš je na zakázku?

světlana: u těch stojacích bych musela znova rozběhnout výrobu stojánků, protože ve firmě, kde jsem původně zadala prototypy, to vyšlo asi na pět tisíc za stojan. teď ale budu nabízet závěsná svítidla, protože jsou jednodušší na výrobu. komponenty si prostě vyrobím sama, a pak to ve výsledku nebude stát tolik.

pod hlavičkou vjem jste měli i šperky, je to tak?

světlana: tak to si ukážeme ještě v dílně. to bude zas řada na adamovi...

jak to vzniklo?

adam: chtěl jsem udělat někomu dárek, původně asi před deseti lety a postupně se ten šperk proměňoval v čase, až jsem si řekl, že by se dal třeba i prodat. většina věcí, které vyrábíme, děláme asi proto, že bychom je chtěli mít sami doma a až pak nás napadne, že to je vlastně produkt. potřebujeme třeba prkýnka do kuchyně, tak si je radši vyrobíme. když se nám něco nelíbí, tak si to zkusíme navrhnout a vyrobit; něco jde dobře a něco těžko. třeba příbory, ty jsou náročnější...

a co jste si vyrobili v bytě kromě těch stolů?

světlana: úchytky v kuchyni, poličky, světla, rámy zrcadel, noční stolky, toaletní stolek, knihovnu..., ale jsme tu zatím týden, takže to ještě není dokončený.

III. v dílně

tak jdeme do dílny...

adam: a tam vám ukážu, jak si můžete udělat šperk, haha.

světlana: já jsem od adama dostala náramek, a pak jsem mu řekla, že chci ještě náhrdelník. mám ráda, když k sobě šperky ladí a tvoří ucelený celek.

co vás na té práci celkově nejvíc baví?

adam: nejzábavnější je na tom ten proces objevování. vymýšlet postupy a tak. vyrábět to pak sériově, to je celkem nuda.

světlana: přesně, když to dělám poprvý, tak to je relax, ale pak už z toho člověk tolik nemá. baví nás víc vymýšlet, proto jsem moc ráda, že ten porcelán je outsourcovaný. teď už to jen objednám, koupím a zabalím.

adam: nejhorší je, když si člověk musí vydělávat, aby mohl pracovat...haha.

světlana: snad se to nějak zajede. vždycky o vánocích to je dobrý, ale musíme se pořád někde prezentovat na veletrzích. bylo by fajn, kdyby byl nějaký pravidelný odběr. vloni jsme byli na veletrhu v gratzu a to bylo skoro k ničemu.

adam: od chvíle, kdy se člověk na internetu začne prezentovat jako designér, tak mu každý den chodí spamy, že ho vybrali někam na veletrh, stojí to 300 nebo víc euro, ale ti lidé často vůbec nezajistí, že tam někdo přijde, nemají skoro žádnou zodpovědnost. myslím, že to dělá spousta nezkušených lidí.

a co chystáte dál? porcelánovou kolekci stále rozšiřujete...

světlana: děláme projekty na interiéry, účastníme se různých soutěží. před půl rokem jsme udělali projekt na tenhle byt, který jsme celý zrekonstruovali. pracujeme taky na novém webu. pro kamarády, kteří rozjíždějí firmu s ponožkama, se chystáme taky něco navrhnout.

chcete se živit architekturou nebo spíš produktovým designem?

adam: to nevíme. mně by se líbilo dělat interiéry a menší stavby, u kterých bych mohl ovlivnit všechno. v architektuře se při stavbě vybírá už z hotových komponentů, já bych ale chtěl mít pod kontrolou i ty materiály... třeba postavit dům ze dřeva, ale udělat to jinak než se to běžně dělá. nejlíp si udělat i vlastní talíře, příbory a postupně si takhle postavit i dům. to je můj ideál.

jestli se vám rozhovor líbil, podívejte se i na naše video. a víc fotek uvidíte v pátek!



Komentáře

  • Linda

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... VJEM: ... ano, je to architektura! A výhercem šálku na espresso je Marek Korpáš! Gratulujeme :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!