TÝDEN S TEREZOU HOUDKOVOU: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ O NÁUŠNICE OD TEREZY HOUDKOVÉ

s terezou houdkovou soutěžíme o náušnice hhbb, které jsou inspirované tvarem ramínka na šaty, zároveň ale po otočení připomínají 2d diamant. pokud je chcete vyhrát, musíte správně odpovědět na naši soutěžní otázku - najdete ji TADY! soutěžíme od 25. června do 2. července 2014. pokud si během této doby koupíte něco od terezy - vybírat můžete tady - připíšeme vám po skončení soutěže 100 korun zpátky na váš účet.

ROZHOVOR S TEREZOU HOUDKOVOU, BABICE U ŘÍČAN, ČERVEN 2014

asi na to dopovídáš často, ale tvoje cesta ke šperku byla poměrně neobvyklá. jak jsi se k tomu dostala?

já jsem dlouho vůbec netušila, že budu šperk jednou dělat. studovala jsem gympl, po něm humanitní studia a začala jsem pracovat jako novinář. pak jsme se měli s ondrou brát a hledali jsme snubáky, to mi bylo asi 22. dala jsem si sraz s káčou řezáčovou - tehdy studentkou v ateliéru k.o.v. - a ona nám udělala krásný pstýnky.

to byla tvoje kamarádka, nebo jak jsi se k ní dostala, když jsi tehdy ještě nebyla z oboru?

já jsem malovala a chodila jsem se dívat různě na výstavy, třeba na umprumku na artsemestr, takže mě napadlo zajít do ateliéru evy eisler, jestli si někdo nechce přivydělat a udělat nám snubáky. ona se přihlásila a jak nám o tom šperku povídala, tak mě úplně nadchla. říkala jsem si ale, že já to přece nemůžu dělat, že jsem měla trojky z výtvarky, můžu si sama tak akorát dělat korálky a tak. pak mě ale lidi dokopali jít na přijímačky do plzně, k prof. v.k. novákovi.

proč do plzně?

jednak se mi líbilo, že novák dělá takový hravý věci a taky jsem měla samozřejmě respekt z umprumky a říkala jsem si, že se tam prostě nemůžu dostat. no a do plzně to vyšlo. když jsme se pak zpětně o těch přijímačkách bavili, tak mi novák říkal, že jsem byla úplnej blázen, že tam berou buď úplný blázny, nebo dokonale zručný lidi. nevěděla jsem, jestli se mám cítit dotčená, haha, ale asi to tak bylo.

jak jsi studium kovu a šperku zvládala bez předchozí řemeslný průpravy?

během celýho studia jsem se doučovala, protože mi ty praktický znalosti chyběly. jezdila jsem do železnýho brodu do školy, třeba jsem jim zavolala a poprosila je, jestli můžu na dva dny přijet... jediný, co jsem mohla dělat bez řemesla, byla práce s papírem a plastem.

takže jsi se během studia doučila zlatnické techniky...

spíš se je stále doučuju. teď dělám takovej ten klasickej zlatej zásnubák a chodím s tím za kamarádem zlatníkem. je to super, ale je to běh na dlouhou trať. dřív jsem takhle se šperkem nepracovala, ale teď mě to hrozně baví.

jak dlouho jsi tedy šperk studovala a čím tě to obohatilo?

v plzni jsem studovala tři roky. bylo to skvělý! bavil mě hodně i samotnej novák, byl taková hračička. první semestr jsme třeba dělali papírovej šperk a každej den jsme kreslili židli. přišli jsme jeden den a stála tam židle, přišli jsme druhej den a zas ta stejná židle, jenom ji otočil z jinýho úhlu... žádný řezání, nic, jenom papír a kreslit. to byl hard core. říkala jsem si 'no tohle! co to je?', pak se to ale obrátilo a hrozně mě to chytlo... první semestr byl pro mě celkem krušnej vstup do uměleckýho světa, od tý doby mě to ale baví čím dál víc. kdybych měla pracovat jen v novinách, tak bych stejně pořád utíkala něco vyrábět, taková prokrastinace šperkem, takže jsem došla k tomu, že se mám šperku věnovat naplno. fakt mě to baví.

ráda si se šperkem hraješ, vkládáš do něj humor, zakládáš ho často na nejrůznějších vtípcích... tenhle přístup jsi měla už na škole?

asi jo. já jsem předtím pracovala v reklamkách, takže jsem vytvářela slogany a hrála si se slovy. do šperků jsme to dávala od začátku. teď to ze mě naopak trochu vyprchává. na začátku jsem měla chuť neustále dělat něco, co tu ještě nebylo, hledat něco originálního, úplně novýho, třeba jako ten náhrdelník z kancelářských sponek. tenhle přístup mě teď nějak opustil. ptala jsem se sama sebe, podle čeho si vlastně koupím šperk. je to proto, že jsem tohle ještě niky neviděla, nebo kvůli něčemu jinýmu? asi spíš proto, že mě něčím osloví, ani nevím, jak to popsat. samozřejmě i teď chci, aby v mých špercích byl nějaký fórek, ale začala mě mnohem víc bavitklasická zlatničina. navíc jsem nedávno narazila na lidi, kteří nabízejí fair trade stříbro a zlato získané za férových podmínek.

nedávno jsi odešla z lidovek, kde jsi vedla online rubriku o designu. tam jsi pracovala na plný úvazek?

no, to ne. jenom na částečný, ale bylo to hodně práce. kdybych si to dokázala udržet třeba jen na dva tři dny v tejdnu, tak by to bylo fajn, ale většinou mi práce zasahovala do celýho tejdne. navíc, když něco dělám, tak to chci dělat pořádně, takže to válcovala i ty šperky.

jak dlouho jsi pracovala jako novinářka?

asi 6 let. začala jsem na škole ve zpravodajský sekci lidovky.cz, pak jsem chtěla odejít, ale jelikož neumím úplně říkat ne, tak jsem si vymyslela, že zůstanu, pokud si budu moct založit rubriku design a dělat ji z domova. samozřejmě jsem se smála, když jsem jim to navrhovala, jenže oni řekli, že jo. tak jsem to založila. jsem moc ráda, že mi dali důvěru. mohla jsem pracovat odkudkoliv, třeba z ciziny, když tam bylo wifi... teď už ale dozrál čas, abych se posunula někam dál.

takže teď už se věnuješ jenom šperku?

úplně ne, to bych nevystačila s penězma. bydlíme sice tady v domečku a mám tak životní náklady snížený na minimum, jelikož ale rádi cestujeme a surfujeme, potřebujeme si občas přivydělat. teď jsem třeba překládala katalog na lyže pro firmu, která mi dřív dávala lyže zadarmo [tereza dřív jezdila závodně free ride], čistím auta, haha... a tak si různě přivydělávám na různých brigádách. pro mě teď bylo hrozně důležitý uvědomit si, za čím chci jít, mít nějakou vizi a jestli to bude chvíli trvat, než se tam dostanu, to mi nevadí... když to znamená, že můžu dělat šperk a občas si jít zasurfovat, jsem spokojená. věřím, že to bude fungovat. v těch lidovkách už jsem jenom psala a psala a to jsem nechtěla; díky tomu jsem si ale uvědomila, co chci - že chci dělat šperk. po loňským designsupermarketu jsem si řekla, že se asi vyprdnu na lidovky a pár dní na to mi zavolal filip vaňas – český designér, který žije v irsku - že jim vypadlo jedno místo na inhorgentě a jestli nechci jet. inhorgenta v mnichově je jeden z největších šperkařských veletrhů na světě – a to bylo jako skok do jinýho světa...

jak jsi se tam zorientovala?

bylo to největší procitnutí, co mě potkalo... nechápala jsem, jak jsem ten byznys mohla doteď dělat tak, jak jsem to dělala. tady jsem zvyklá prodávat jen na designsupermarketu, v mnichově bylo najednou potřeba řešit smlouvy, objednávky, maloobchodní ceny, velkoobchodní ceny... všichni si tu stěžujeme, jak tu nejsou peníze, přitom ale nevíme, co všechno to v cizině obnáší... nadáváme, když si obchod řekne 100% marži, tam to najednou bylo 2,5 x víc a to ještě se musí smlouvat. taky se tu všichni snažíme srážet cenu na co nejmíň, tam se na mě lidi často tvářili nedůvěřivě a ptali se, proč je to tak levný. bavila jsem se s jednou belgičankou, která si ode mě brala šperky do obchodu a ta se smála, že by si to měla brát do komise; věděla, že když si ty šperky vybere, tak je prodá. sice jsem účast na veletrhu splatila akorát tím, co jsem tam vydělala, stánek tam ale stojí přes sto litrů a my jsme ho měli ve třech lidech. byla to pro mě skvělá zkušenost. byli tam nákupčí a galeristi z celýho světa. když viděli ten náhrdelník ze sponek, někteří mi radili, ať jedu do new yorku, což bych si tuze přála.

ráda recykluješ nebo používáš ready-made součástky. jakýmateriály mášnejradši?

materiály mám ráda úplně všechny, vždycky mě překvapí. nerada nakupuju, takže nalezenci jsou ideální. teď jsem právě začala dělat pár zakázek ze stříbra, zlata a perel a tak šíleně mě to bavilo, že v tom asi budu pokračovat. předtím jsem se tomu spíš vyhýbala, protože jsem nechtěla podporovat podmínky, za kterých se pracuje v dolech. teď jsem ale narazila na fairgold.org, tak jsem se zaregistrovala a vyjednávám s anglánama první dodávku certifikovaných cihel, haha. ty malý rodinný doly jsou fakt zajímavý, vydalo by to na celý rozhovor.

tak to tě bereme za slovo. řekni nám ještě, kdo se ti líbí ze zahraničních šperkařů. máš nějaký spřízněný duše?

milujudesignéryliesbet bussche, teda notenaa maďarku reku lorinz.



Komentáře

  • Linda

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... TEREZOU HOUDKOVOU:... ano, byla to novinařina! A výhercem náušnic HHBB je Lucie Horáková! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!