TÝDEN S MAYDOU: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

asi jste si už všimli, že tento týden představujeme na molo7 maydu. kromě rozhovoru, který si s magdou vachunovou můžete přečíst, soutěžíme s maydou i o tyrkysové tričko 'red baron'. do soutěže se přihlaště TADY! nápovědu k soutěžní otázce najdete v rozhovoru níže. a navíc: když si tento týden od maydy něco koupíte, získáte cashback 200 korun! její nabídku můžete prozkoumat tady.

.

ROZHOVOR S MAGDOU VACHUNOVOU / MAYDA, PRAHA – NOVÉ MĚSTO, ZÁŘÍ 2014

značku mayda máš už docela dlouho, viď?

je to už 8 let.

jako mayda jsi se začala prezentovat až po škole?

ano.

a co jsi přesně studovala?

studovala jsem v liberci módní návrhářství, bakaláře, pak jsem byla ve zlíně na prostorové tvorbě, a pak ještě chvilku na damu na scénografii. tam jsem si ale brzy ujasnila, že scénografii dělat nechci. odstěhovala jsem se do lysé a řekla si, že se zkusím živit vlastním tvorbou. dala jsem si zkušební rok, abych zjistila, jestli mi to půjde a jestli se tím vůbec budu schopna uživit. no a vyšlo to.

tvoje sestra pavla vachunová dělá porcelán (tyformy), obě jste studovaly umělecké obory a vlastní tvorbou se teď i živíte. je to náhoda, nebo jste z umělecké rodiny?

no, k tomu textilu asi v rodině nějaké sklony byly. moje teta byla krejčová a moje mamka vystudovala střední textilku, na kterou jsme pak šly ségra i já, akorát máma nedělala oděvní návrhářku, ale pletařskou technologii.

kde to bylo?

na střední umělecké škole v brně. já jsem dělala krajku a ségra dělala technologii.

takže dobře umíš ruční práce…

umím všechno, haha. vyšívat, paličkovat…

a používáš je vůbec? vypadá to, že se zabýváš hlavně sítotiskem.

dělám to občas, ale je to hodně pracné a časově náročné. vyšívám třeba na zakázku, například na svatební šaty. říkala jsem si, že udělám takovou celou kolekci, ale za rok jsem udělala jeden model... to moje mamka teď vyšívá kroje. my jsme z horňácka a tam se kroje hodně nosí, ona navíc chodí do folklórního souboru. chodí se starými babičkami, které to umí a teď už takových lidí moc není, takže ona se to učí od nich... ve své poslední kolekci jsem použila techniku vrapování, kterou jsem se od nich naučila. jde o ruční skládání, je to vlastně takové ruční plizé.

takže jsi se technologicky inspirovala lidovou technikou svého regionu...

ano, učila jsem se u paní, která dělá i fěrtochy. vrapovala jsem z hedvábí, další kousky, které jsem dělala z šifonu, jsou už normálně plizované. k ručním technikám mám blízko, ráda je dělám, ale když se tím šitím živíš, tak se ti ten čas prostě nezaplatí. v kolekci jsem měla asi 7 kousků, dvoje šaty jsem prodala, jedny jsem dělala kamarádce na svatbu, ale říkala jsem si, že už asi naposled, protože se mi při práci na nich blokly záda a odvezli mě do nemocnice. hrbila jsem se nad nimi pěkně dlouho, každá lamela je ještě zvlášť přišitá...

u nás je firma, jmenuje se tradice slovácka a dělá kroje a lidové upomínkové předměty. bavili jsme se, že bych pro ně mohla něco navrhnou, ale ještě nevím, jak to dopadne. mají některé pěkné věci, ale prodávají třeba taky pánské trenky s vyšitým srdcem..., navíc je ten folklor teď takový profláklý, tak nevím, jestli se mi do toho chce. možná se k tomu vrátím, až to nebude tak populární. dobré ale je, že mají nasmlouvané vyšívačky, tak bych to jen navrhla a nemusela bych nad tím trávit ty dlouhé hodiny.

jak to funguje s tebou? spolupracuješ s nějakou krejčovou, nebo někoho zaměstnáváš jen pro sebe?

v lysé mám dílnu s jednou krejčovou a pak mám jednu holčinu, která mi tiskne. ještě tam je jeden pán, který má velkou dílnu a šije u něj dost návrhářů, takže když mám větší objem výroby, také mu dávám práci. v poslední době jsem ale začala dělat méně věcí, jedna krejčová mi tak vystačí. dřív jsem měla tři obchody ve vídni, ale je to přeci jen daleko. jezdívala jsem tam sama, ale teď s dítětem už to tolik nestíhám, tak jsem to zrušila, i v praze jsem si nechala jen tři obchody. nejvíc mi momentálně vyhovuje prodej přes internet - můžu to vyrobit, až když si někdo objedná.

bydlíš a pracuješ v lysé. jak často se dostaneš do pražského showroomu?

bydlím v lysé a sem dojíždím dvakrát týdně. střídám se s kolegyní, která tu prodává látky.

máme tě spojenou se sítotiskem, je to takové poznávací znamení maydy. jak jsi se k tomu dostala?

když jsem studovala jsem v liberci, tiskli jsme celkem obtížně, museli jsme si vyřezat šablonu a to mě moc nebavilo. pak jsem šla do zlína a v rámci studia jsem odjela na stáž do finska. tam jsme se sítotisku hodně věnovali. studovala jsem nejen návrhářstí, ale i textilní tvorbu, naučila jsem se osvítit síto a nadchlo mě, jak je to vlastně jednoduché. od té doby je to moje oblíbená technika. ve finsku jsem byla poslední rok před diplomkou, takže už v ní se to promítlo.

pak jsi ale ještě šla studovat něco jiného...

ano, prostorovou tvorbu. to je taková malá architektura, interiér, atd. během studia jsem ale zjistila, že na to nemám, že vůbec nemám prostorové vidění... když jsem se tam hlásila z liberce, tak tehdy ta škola fungovala teprve 5-6 let, nebyl tam oděv, obuv..., a oni mi naslibovali, že bych mohla dělat nějaké svoje látky. nakonec tomu ale nebyli otevření, tak jsem z toho byla trochu nešťastná. celkově to ale bylo docela dobrý, nakoukla jsem i do jiného oboru a to mi určitě k něčemu bylo. dělala jsem pak ještě scénografii, kostým a masku, ale přišlo mi to nějak méně svobodné než módní návrhářství. být tam od prváku, asi bych tam zůstala, ale tím, že jsem už předtím měla něco vystudováno, jsem to nevydržela. taky si myslím, že je těžší uživit se kostýmem. jako návrhář jsi víc svým pánem. tvorba kostýmů je spolupráce více lidí, jsi závislá na režisérovi, jestli tě někdo osloví, atd., jako návrhář můžeš ty sám oslovit zákazníka.

jaký byl vývoj tvého byznysu? po těch 8 letech už nějaké zkušenosti jistě máš. vypracovala jsi se, měla jsi velký objem výroby, ale pak jsi zvolnila tempo kvůli rodině... změnil se během té doby nějak způsob tvé práce a strategie? jak dlouho ti třeba trvalo, než jsi se tím začala opravdu živit?

to bylo hned, v době, kdy jsem začínala, těch lidí asi nebylo tolik... tehdy začínaly obchody jako parazit a pour-pour, tak jsem tam dala svoje první věci a dobře se prodávaly. nejdřív jsem měla dílnu v lysé, v garáži domu, kde bydlíme. měla jsem jen maličký stůl na tisknutí a jeden pokoj, kde jsem šila. tam jsem byla asi rok. teď už mám velkou šicí dílnu a velkou tiskařskou dílnu. živím se tím ale v podstatě už od začátku. zásadní změna nebo posun v mé práci nenastal, dřív jsem jezdila do ciziny, do vídně na modepalast, do německa, ale všude se začalo méně prodávat, což bylo asi spojené s ekonomickou krizí. už se mi to nevyplácelo, tak jsem se zaměřila na domácí zákazníky. nechci řešit spoustu zaměstnanců a lidí. teď jsem sama, mám jednu švadlenu, jednu tiskařku a stačí mi to. mám jedno dítě, brzy bude na světě druhé a já nechci být pořád na nervy. spíš bych se chtěla spojit s pavlou, se ségrou a dělat něco s ní. můj přítel je grafik, znám samozřejmě i další lidi z designu, tak uvažuju, že bych si s někým zařídila společný prostor. nechci ale zvyšovat objem výroby, to určitě ne, s tím jsem spokojená. spíš si chci udělat jednou za rok nebo půlrok kolekci a časem si pořídit nějaký pěkný prostor na prezetaci. když vidím holky na mateřské, co nemají do čeho píchnout, tak jsem ráda, že se svou prací uživím. doufám, že to půjde s druhým dítětem taky tak dobře.

takže co se týče plánů do budoucna, budeš asi muset chvilku počkat...

já si ještě počkám tak tři roky, chtěla bych si pak něco zařídit s pavlou, ale co když třeba bude mít dítě ona? to zas budeme čekat, haha. ona je teď konečně v praze, má vlastní dílnu na kolbence. dřív byla u našich na moravě. teď spolu chystáme kolekci, která snad bude hotová za měsíc a prezentovat by se měla výstavou v chemistry gallery. určitě bude také na designsupermarketu, kde budu společně s pavlou. to já sice asi zrovna budu v porodnici, naše společná kolekce by tam ale měla být.

bude nějak navazovat na tu 'stromovou' kolekci?

nene, kolekce bude černobílá a bude tam i trochu zlaté na špercích od pavly. na špercích budou ještě gumičky... některé porcelánové prvky začleňuji i do toho oděvu... a víc už neprozradím, nechte se překvapit.

inspiruje tě nejvíc příroda?

buď si dám nějaké 'aktuální' téma, třeba 'jsme ve válce' k výročí první světové a udělám potisk letadel, nebo si beru inspiraci z přírody. některé motivy ze zvířecí nebo rostlinné říše pochází od mých kamarádů grafiků. kamarádka třeba udělala strom s větvemi a já jsem si ten motiv předělala, abych jej mohla použít na síto. sobi byli původně na zakázku na svatební šaty, dělala mi je kamarádka grafička, mořský svět taky... některé vzory mi navrhují kamarádi ze zlína, z animace.

a ta poslední kolekce s fotografiemi venkova a stromů?

to byl takový zajímavý projekt. chtěla jsem si zkusit něco jiného než sítotisk, chtěla jsem fotky a pavla zrovna dělala diplomku, do které si nechala od naší společné kamarádky a fotografky, která fotí i pro mě, nafotit asi 8 ovocných stromů za naším domem na horňácku. pavla pak u každého stromu odebrala hlínu, udělala nádobu, naplnila ji mokem a zakopala. hodilo se mi to do konceptu. když používám jako techniku plizé, inspiruji se tak domovem a historií našeho kraje. je tam naše hruška, naše jabloň a na tamté jablůňce jsme sedávaly, když jsme byly malé... má to pro mě osobní význam.

se sestrou si asi hodně rozumíte. pavla je mladší?

je mladší o tři a půl roku. když jsme byly malé, pamatuju si, jak jsme se praly, teď si ale perfektně rozumíme.

jak je to vlastně s digitálním tiskem fotografií na látku? nechala sis to dělat v čechách?

v čechách, ale jsou s tím trochu potíže. velkoformátový potisk je náročný, mám to na přírodním materiálu, na hedvábí a na viskóze. jednodušší je to s tiskem na umělé materiály nebo s maloformátovým tiskem. měla jsem s tím problémy, jednou to bylo domodra, pak dozelena... ale zase ta technologie umožňuje to, co sítotisk neumí. na sítu musí být jasně daná barva, tady je možné barevné prolínání... je to ale o dost dražší.

několikrát jsi zmínila, že šiješ na zakázky. děláš jich hodně? čím se spíš živíš: zakázkami, nebo tím, co našiješ a dáš do obchodů?

víc prodávám to, co našiju sama. zakázky také dělám, ale spíš jde o drobné úpravy k věcem, co už mám, nebo něco změním na přání v rámci daného modelu; zákaznice si to třeba objedná v jiné barvě. zakázek jako takových tolik nemám, většinou jen svatební šaty, ale ty jsou tak patery za rok. víc jich ani nestíhám, zabere to čas, navrhnout, zkonzultovat, vyrobit... a je to všechno jen od jara do začátku podzimu.

...a na víc fotek z návštěvy u maydy se můžete těšit v pátek!



Komentáře

  • Admin

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... MAYDA:... ano, bylo to ve Finsku! A výhercem trička Red Baron je Miluše Šafránková! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!