TÝDEN S LEEDA: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ S LEEDA

tento týden soutěžíme o asymetrické šaty v černé barvě, které navrhla lucka kutálková, designérka značky LEEDA. velikost je univerzální a nosit je můžete i jako triko. soutěžit o ně můžete opět od středy do středy, končíme o půlnoci 21.5.

POZOR ZMĚNA: od teď nám odpověď na soutěžní otázku neposílejte emailem, ale soutěžte rovnou TADY! pod tímto odkazem najdete i otázku, která slouží coby vstupenka do naší soutěže o krásné šaty LEEDA. a pokud si tento týden něco od této značky objednáte - na naši nabídku se podívejte SEM - připíšeme vám po skončení soutěže stokorunový kredit na váš účet.

ROZHOVOR S LUCIÍ KUTÁLKOVOU / LEEDA, PRAHA – STARÉ MĚSTO, KVĚTEN 2014

kolik vás kdysi se značkou začínalo a kdo za leedou stojí teď? začínala jsi společně s luckou trnkovou…

začínalo nás pět. bylo to v roce 2003. po roce dva odešli a zůstali jsme tři.

to jste byli spolužáci z umprumky?

ne, z různých škol, někdo ze střední, někdo z nástavby - oděvní vošky a s luckou jsem se seznámila na vejšce. nakonec jsme zůstaly jenom my dvě s luckou a spolu jsme dělaly leedu deset let. lucka si ale otevřela kavárnu (i need coffee kousek od palackého nám.) a tomu se teď věnuje na plný úvazek; nešlo to zvládnout obojí. po právní stránce je to vyřešený už asi rok; značku mám teď já.

dlouho jste na to byly dvě a najednou jsi na všechno sama? je to velký rozdíl?

když jsme to dělaly obě, bylo to samozřejmě dobrý. to, že jsme se rozešly ale nebyla rána z čistýho nebe, bylo to pozvolný předávání si práce. po deseti letech společné práce jsme viděly priority každá jinde a cesty se přirozeně rozešly. v tuhle chvíli můžu říct, že to je v něčem naopak jednodušší. když se musí dva dohodnout, trvá to, teď jsem v tom rozhodování rychlejší. když během těch společných deseti let jedna nemohla, tak dělala druhá, teď samozřejmě vím, že jsem odkázaná na sebe. za těch deset let společné práce jsem vděčná, vzniklo spousta skvělých věcí a zažily jsme nepočítaně nezapomenutých situací. mám ale kolem sebe kláru a další lidi, kteří se na chodu leedy podílejí, takže třeba můžu odjet na měsíc pryč. to je v mým případě nutný, jinak bych se z toho zcvokla…

musíš být určitě hodně vytížená. jak to zvládáš? jak dobíjíš energii?

já nejsem workoholik. umím pracovat, ale i odpočívat. vím, že když si neoddychnu, nebudu pak do té práce moct dát maximum. někdo se dobíjí sportem, mě to ale fakt moc nebaví… jediný, co mě ze sportovních aktivit baví, je jízda na koni a na tu teď nemám moc čas. taky jsem docela závislá na cestování. to mě baví strašně. kdyby nebyla leeda, byla bych furt někde na cestách.

ty jezdíš na koni? to jsem netušila..

na koni jsem chtěla jezdit už odmalička. začalo to, když mě děda jako hodně malou vzal na poníky… od tý doby jsem jezdila. přestala jsem, až když se na kopanině začala dělat drezura koní a to se mi nelíbilo. učit zvířata různý překroky a nepřirozený věci se mi příčilo, takže jsem šla od toho. teď se k jezdění vracím jako rekreační lufťák. vyčistím si hlavu a navíc je to zdravý na záda. je to jediný sport, u kterýho si odpočinu. když mi bylo 14, pomáhala jsem se zvířaty v cirkuse. byla jsem tedy spíš proti cirkusům se zvířaty - byla jsem v animal s.o.s., ale šla jsem se o ně starat, protože mě to bavilo. když pak měli představení, dělala jsem kompars do soutěží: kdo na koni vydrží stát jedno kolo, dostane 600 korun! byli jsme tam celá partička a vždycky jsme se hned hlásili, hezky na střídačku. pro varietní a cirkusový svět, kde nevystupují zvířata, jsem měla vždycky slabost.

kdy jsi se začala zabývat módou?

na střední jsem chodila na malbu, na „žižkárnu“ (střední škola uměleckoprůmyslová), tam to bylo super. furt jsme si něco šili pro sebe a ze srandy jsme dělali přehlídky. když jsem přemýšlela, co bych chtěla dělat, napadla mě fotka. to mi ale rodiče decentně rozmluvili, protože jsme neměli prachy na to vybavení… takže to dopadlo takhle.

a proč sis nakonec vybrala oděv?

k tomu jsem měla vždycky přirozeně blízko. že bych se chtěla stát módní návrhářkou mě ale asi nenapadlo. na střední jsem měla kamaráda, jehož máma, pavla michálková, dělala kostýmy a měla svůj obchod a já jsem jí občas pomáhala. to mi bylo asi patnáct. přirozeně to pak vykrystalizovalo. na vošce jsem se pak naučila dobrý řemeslný základ. jsou tam dobrý profesoři, dobrý vybavení…

hodně lidí říká, že ta vyšší odborná (vošon) je spíš taková střední... tobě se tam ale líbilo...

ta škola je taková, jakou si ji uděláš. myslím, že vybavení je tam rozhodně lepší než na umprumce. mají tam stroje, žehličky, perfektně vybavenou dílnu s opravdovýma odborníkama z provozu. na umprumce jsme se střídali u jednoho overlocku a dělali jsme si tam pořadník a to tam za mých dob nebyla ani napařovací žehlička… už je to dost dlouho, co jsem tam chodila a vím, že situace se tam už změnila. samozřejmě že tu střední se snaží držet hodně po technologický stránce, nástavba je už víc oděvní návrhářství. já jsem byla jen na nástavbě. nechci, aby to vyznělo, že umprumka je špatná škola, to v žádném případě není, je to o lidech, se kterýma se tam setkáte. stále ji považuju za nejprestižnější školu, na které učí ty nejlepší kapacity, kterých si velice vážím.

o tom, jak tě z umprumky vyhodili, se ti asi už mluvit nechce… v praze je taková celkem známá historka.

no, to už je skoro legenda. mě to dost poznamenalo, protože v tu dobu je člověk ve vývinu a vyhazov ze školy ti na sebevědomí zrovna moc nepřidá.

ty jsi byla v prváku?

ano. když jsem nastoupila, tak už tam lucka trnková nebyla – rok předtím ji prof. krbcová přijala jako jedinou studentku do ročníku, ale pak ji vyhodila. na to konto jsem se pak s luckou seznámila. dělala přehlídku v ponci a oslovila jsem jí, líbily se mi věci, co dělala, ale osobně jsem ji předtím neznala. zpětně to vidím tak, že všechno zlý je pro něco dobrý. to mi ale došlo až za pár let… tehdy se mi zbořil svět. bylo to hodně těžký.

proč tě vyhodili?

paní docentka mě nepřipustila ke klauzuře s odůvodněním, že se nemůžu dál posunout v umělecké tvorbě, nebo tak nějak… nejhorší je, když ti ten profesor při konzultacích neřekne nic a nebo s tebou konzultovat nechce a ty nevíš, co je špatně, nic se nenaučíš. to je nejlepší způsob, jak člověka vydeptat. začneš se v tom plácat a jseš v koncích. docentka odešla rok po mně, nevím přesně jak to bylo, jestli dostala padáka, nebo odešla sama, ale teď učí v plzni. dala mi sice hroznej kouř, neustále mě dusila, ale myslím, že já jsem jí taky deptala, lehké to neměla ani jedna strana, takže si nemáme co vyčítat. vlastně pro mě udělala to nejlepší, co mohla.

a když ji někde potkáš, bavíte se?

jo, potkala jsem jí a říkala, že se má výborně. přeju jí všechno nejlepší.

máš teď pocit zadostiučinění, když tu máš 10 let úspěšnou značku, která patří na naší módní scéně k těm nejvýraznějším a dokáže se uživit?

takhle se na to asi nekoukám. spíš to vidím tak, že kdyby mě nevyhodili, třeba by se mi tohle ani nepovedlo. co tě nezabije, to tě posílí. ztratila bych na škole pět let, byla bych pozadu… takhle mě vyrazili, rok jsem se sice sbírala a ujasňovala si, co chci dělat, ale nakonec jsem se o sebe musela postarat. ve škole bych seděla na teplém místečku, tam jsi chráněná a máš na úkoly dost času, diplomku děláš rok…

v době, kdy by jsi jinak končila na umprumce (kdyby tě bývali nevyhodili) jsi za sebou měla už spolupráci s janem kaplickým a další zkušenosti …

já se hodně učím metodou pokus omyl. mám ale pár lidí, kteří mě toho spoustu naučili, třeba lidi na vošce, na střední… tam jsem taky potkala lidi, kteří nejsou jen z oboru a obrovsky si jich vážím. na střední jsem potkala lidi, se kterými doteď pracuju. vděčná jsem za spolpráci s janem kaplickým, to bylo nezapomenutelné.

na leedě coby obchodě bylo vždycky skvělý, že jste ho od začátku pojímaly jako takový concept store , kde je móda propojená s grafikou, šperkem, doplňky a kreativními lidmi...

já mám ráda, když se různé obory propojují. když sem přijde někdo, koho zajímá umění, tak si to tu prohlídne a koupí si třeba jen časopis. mám tu věci, který jsou mi nějak blízký. je pro mě důležitá spolupráce s grafickými designéry jako je marius corradini ze studia side2 i s olgou benešovou. oba patří ke špičce oboru. s olgou jsem chodila na střední, dalším mým spolužákem byl grafický designér adam macháček, to je jeden z našich nejlepších grafických designérů žijící v současnosti americe. dělal návrh na leeda web, který je ve výstavbě. a potom lidi z vejšky… zjistila jsem, že když jde do tuhýho, lidi se rychle charakterově projeví. spousta lidí mi z tý kritický doby zůstala a jsme kamarádi doteď. třeba dneska přijede z paříže jana rollová, to byla moje spolužačka a ta mi tehdy celkem pomohla; nebála se se mnou bavit na chodbě, když jsem byla v nemilosti … musím říct, že mě to tehdy fakt hodně zasáhlo. teď už jsem samozřejmě v pohodě, ale dlouho mi trvalo, než jsem se z toho dostala. bylo to pro mě velký zklamání nejen ze systému, ale i z lidí. na druhou stranu jsem s tou umprumkou byla i tak neustále v kontaktu. sice mě vyhodili, ale já jsem tehdy chodila s radkem – v současný době už mým manželem – a hned další rok jsem s lidma z umrpumky jela na vodu. radek tam nakonec zůstal a dělá asistenta prof. halounovi v ateliéru tvorby písma a typografie.

jsi návrhářka, ale řídíš i vlastní obchod. jak se ti daří zvládat ten byznys?

no, stále se učím spoustu věcí za pochodu, pokus omyl... klára mi ale pomáhá s papírama, z toho bych se sama asi zbláznila. po škole jsem o většině věcí neměla ani tušení.

když jste spolupracovali s janem kaplickým, byly jste ještě docela mladý, jak jste to ustály?

no, to bylo hrozně příjemný, já jsem dělala pro elišku svatební šaty…

ona vás znala a líbily se jí věci od leedy, a tak vás oslovila?

no, já elišku znám od malička. bydlely jsme ve stejným baráku v dejvicích. je stejně stará jako já a její ségra je jako moje ségra. ona mi pak volala, že se bude vdávat a že je to hrozně tajný a že jí manžel nakreslil návrh šatů. tyhle situace vždycky bejvaj takový ošemetný… tak jsem vyzvídala, koho si teda bere a ona že kaplickýho. počkej, říkala jsem, toho mladýho od toho starýho?a ona na to, že tomu mladýmu je dvanáct, takže toho starýho…pak jsme se tedy seznámily. to víš, že jsme z toho s luckou byly úplně odvařený, že půjdem na nějakou schůzku s ním. udělaly jsme šaty, pak byl chvíli klid a potom pan kaplický přišel s tím, že má nějaký nápady a že by je chtěl zrealizovat. spolupráce s ním byla úžasná… byl v tom znát přístup člověka, který má obrovský zkušenosti, obrovský talent a rozhled a nemá potřebu tě nějak jebat nebo poučovat.dá se říct, že díky paní docentce, která mě vyhodila ze školy, jsem se setkala s lidmi, se kterými bych se asi jinak nesetkala.

od tý doby vás asi média začala brát vážně…

no, tak slavný jméno pomůže, to je tak vždycky. myslím si ale, že nás celkem podporovali už od začátku. už zkraje nám třeba na přehlídkách předváděla aňa geislerová a i další lidi nás tím svým jménem podpořili. toho si moc vážím. kdyby jsme měly na začátku velký budget, rozjely bychom to asi rychleji. takhle to bylo pomalejší… vlastně teď ještě nemáme ani eshop , ale pracujeme na tom. začaly jsme proto fotit lookbooky v takovém jednoduchém stylu, aby bylo všechno dobře vidět.

jak často míváš zakázky?

když jsou nevěsty, tak často. teď je zrovna sezóna, tak třeba tři lidi za měsíc. já ale neohrnuju nos ani nad firemníma zakázkama. firemní košile i uniformy, to je práce oděvního designéra a je to těžká věc. také dělám styling a design kostýmů na natáčení reklam. díky tomu jsem třeba dělala styling pro liv tyler, která je mimochodem pravá elfí princezna, nebo ex-bond girl olze kurylenko, na kterou jsem přímo věci několikrát navrhovala.

... a k těm zahraničním celebritám můžeme ještě zmínit herečky susan sarandon nebo kim cattrall - představitelku seriálové samanthy ze sexu ve městě, které v leedě nakoupily při své návštěvě prahy. pro co si sem vlastně zákazníci nejradši chodí?

nejpopulárnější jsou asi naše šaty 5 v 1.

a na závěr, co bys chtěla vzkázat čtenářům, zákazníkům a fanouškům na molo7?

kvantita není kvalita.

video z naší návštěvy u lucky kutálkové najdete TADY, v pátek se těšte na další fotky!



Komentáře

  • Linda

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... LEEDA:... ano, je to jízda na koni! A výhercem černých asymetrických šatů je Sabina Lišková! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!