TÝDEN S LA FEMME MIMI: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ S LA FEMME MIMI

i tento týden - týden, který patří la femme mimi - tu máme soutěž. najdete ji TADY! vyhrát můžete šaty "touha":

nápovědu k soutěžní otázce hledejte jako obvykle v našem rozhovoru s designérkou a pokud si během následujícího týdne od mimi něco koupíte (na nabídku se podívejte SEM), připíšeme vám po skončení soutěže stokorunový kredit. soutěžíme od středy do středy, končíme o půlnoci 4. června.

ROZHOVOR S MIMI LAN / LA FEMME MIMI, PRAHA – STARÉ MĚSTO, KVĚTEN 2014

je nám jasný, že se tě na to asi každý ptá, ale řekni nám, odkud jsi a co tě přivedlo do čech.

jsem z hanoje a ve vietnamu jsem vyrostla. když mi byly 4 roky, moje máma získala stipendium na pražské avu; moji rodiče jsou malíři. odjela sem studovat a když mi bylo 15, tak jsem za ní přijela. bylo to 3.3 1993. myslela jsem, že sem pojedu jenom na výlet…

a maminka žila od tvých 4 let tady? s kým jsi žila ty?

s tátou, s tetama, a pak hlavně s babičkou. pak jsem přijela sem a začala se učit česky, začala jsem chodit do české školy, a pak jsem šla na vysokou.

co jsi studovala?

mezinárodní studia na fakultě sociálních věd. chtěla jsem původně na umprumku nebo na avu, ale máma mě odrazovala, že to je hrozně nepraktický…

měla jako malířka špatnou zkušenost?

ona nakonec prodává zelený čaj, musela se něčím živit. na začátku devadesátých let tu lidi dělali různé věci a moje máma prostě chtěla dělat něco jiného, stejně tak jako já - něco jiného, než to, co vystudovala, a tak sem dovážela zelený čaj. pamatuju si, jak měla stánek v holešovické tržnici a já jsem jí tam po škole pomáhala. jednou jsem někomu prodala klasický zelený čaj a ten pán druhý den přišel a nadával mi, že kvůli mně nemohl celou noc spát. a taky je ten čaj prý hořký, tak ho vrátil.

jak jsi se od čaje a sociálních věd dostala k módě?

no, máma chtěla, abych vystudovala něco praktickýho a mohla pracovat někde v kanclu a mít stálý plat. sice mě ta škola bavila – politika, historie, jazyky – a pomohla mi různé věci pochopit, ale už během školy jsem začala prodávat svoje oblečení. jsem malá a v té době tu nebylo oblečení na mojí velikost. pořád jsem musela něco přešívat. lidem se to líbilo a začali si u mě objednávat oblečení. takže profesor něco povídal a já jsem pod lavicí vyndavala věci z tašky: „hele, koukej, tohle je dobrý…“. a ten profesor přišel teď na jaře na moji přehlídku… mám pocit, že všechny věci, co dělám, mají svůj čas a já se tomu musím přizpůsobit. naučila jsem se čekat a až to přijde, tak to přijde. nemusím z toho být nervózní.

značku la femme mimi máš jak dlouho?

oficiálně jsem ji zaregistrovala v roce 2005, pak jsem začala dělat kolekce. poprvé jsem ji pak představila na designbloku, to byl asi rok 2008. předtím jsem vždycky udělala jen pár věcí, sukně, košile, šaty, ale ne celé kolekce.

a to jsi tehdy dělala sama?

nejdřív sama, protože nebyly finance, pak jsem začala s krejčovou. nejdřív jsem nebyla úplně rozhodnutá, jestli budu dělat módu natrvalo. sem tam jsem měla nějaké věci v parazitu nebo v tribu, spíš jsem to ale dělala s tím, že studuju a potřebuju kapesné… nevěděla jsem, že se tím budu jednou živit. pak mě to ale bavilo čím dál tím víc a šlo mi to líp než ta škola. chtěla jsem se věnovat tomu, co mě baví, a tak jsem se začala připravovat na módní školu. bylo mi 27. přihlásila jsem se na přijímačky do londýna na london fashion college, dokonce jsem měla sponzora – babičku. přijali mě, ale chvilku na to jsem otěhotněla. rozhodla jsem se, že budu matkou a celý jsem to odložila. myslela jsem si, že porodím dítě a půjdu studovat, ale takhle to nebylo. jsem ale ráda, protože mám úžasného syna a móda mi zůstala.

zdá se, že děti tě v kariéře moc neomezují, naopak. v posledních letech se ti docela daří. navrhuješ kolekce, byla jsi na pražském i na šanghajském fashion weeku…

děti mi pomohly rozhodnout, co je důležitý, ujasnit si priority a být efektivnější. dřív jsem dělala deset věcí najednou, pomáhala jsem s různými projekty, v neziskovkách, slovo 21, khamoro… všude jsem jezdila, ale pak jsem se musela trochu stáhnout.

kolik máš teď obchodů?

jenom jeden, ten v perlovce jsem zavřela… zjistila jsem, že praha je malá a pokud tě lidi chtějí, tak za tebou dojdou. navíc jsou tu e-shopy. mít obchod je něco jako mít miminko, ne dítě, ale miminko, neustále se musíš starat.

jak často vytváříš kolekce?

dvakrát do roka, jaro-léto a podzim-zima. teď na jaře jsme se ale nečekaně dostali do prezentace na shanghai fashion week, takže to bylo strašně moc práce navíc. dostala jsem se tam přes shanghai designers association. mám čínské klienty a oni mi poradili, ať to tam zkusím. říkali, že pokaždý, když mají moje věci na sobě, tak jsou z toho lidi v šanghaji nadšený. no a oni mě pozvali! byla jsem tam teď v dubnu. dali mi ale vědět v únoru a já jsem tam samozřejmě musela prezentovat kolekci podzim-zima. měla jsem tedy dva měsíce na celou kolekci. je pravda, že když dělám jaro-léto, už myslím na tu další kolekci, ale bylo to šílený, makali jsme non-stop. byli jsme vyčerpaný, ale zvládli jsme to!

kolik máš kolem sebe lidí a kde oblečení vyrábíte?

zdeňka je hlavní krejčová, ale mám ještě dvě externí, které využívám, když máme nějakou akci navíc, jako třeba teď ten fashion week. vždycky vytvoříme prototypy, které pak posíláme do výroby. látky, které kupuju tady, dám do výroby v čechách, ale látky, které objednávám z vietnamu dám do výroby v hanoji. musím tam samozřejmě poslat prototyp, papírový střih, všechno přesně dopodrobna popsat. upřímně, je pro mě mnohdy jednodušší udělat to tady, navíc doprava není levná, ale když přemýšlíš logicky a kupuješ látky tam, je lepší to tam rovnou ušít. lidi, kteří tomu nerozumí, si myslí, že to vyrábíme někde v továrně, ale tak to tam nefunguje. jsou tam dílny, sdružení krejčových, třeba deset lidí v dílně. mají manažerku, šijou v hanoji nebo někde kousek od hanoje. hlavní zdroj obživy je pro ně rýže, ale když zrovna nepěstujou rýži, tak šijou. továrna to není, ta by se s náma vůbec nebavila…

na továrnu bys asi musela mít i větší objem výroby…

ano, přesně, to my nemáme. uděláme třeba jen pár kousků od každého modelu. víc ani dělat nechci. taky ještě využívám krejčové v jeseníkách a někdy i další v praze, jsou to třeba starší paní a pracují doma.

tady v čechách působí tvoje móda exoticky. jak to vnímají v hanoji nebo v šanghaji?

ve vietnamu se vůbec neprezentuju, i když jsme se jednou objevili ve vietnamské elle. pro ně je to spíš evropské, ty střihy jsou pro ně už cizí. na čínu je to zas málo barevný, tam to mají radši barevnější a milují aplikace. v šanghaji byli nadšení z oblečení, které má klasický evropský střih, ale uvnitř je podšívka z tradičního čínského brokátu.

a jak se ti v šanghaji na fashion weeku líbilo? jela jsi sama?

moc se mi to líbilo. měla jsem s sebou ještě svoji píáristku a manažerku a jednu kamarádku číňanku, která tlumočila. šanghaj není čína, spíš něco jako nový new york, ale spousta lidí tam nemluví anglicky. ten fashion week je strašně velký.

kolik je tam třeba přehlídek?

no, jsou tam dva stany a tam nepřetržitě probíhají přehlídky. každý den tam vychází noviny shanghai fashion week express. bylo to dost velkolepý, na gala večeru byla vera wang, vivienne westwood, atd. většinu přehlídek tam ale mají velký značky, firmy, není to pro jednotlivé designéry. mají tam pár návrhářů, které vyberou, ale jinak je to spíš pro ten velký byznys. musím říct, že jsem ráda za prahu. tady máš ještě možnost se prezentovat a zaplatit si přehlídku, tam se jako malá značka úplně ztratíš. tam stojí přehlídka 2 miliony korun a večer třeba i 3 - 4 miliony.

jak to dělají mladí designéři?

musí mít sponzora, nebo se musí dostat do úzkého výběru. my jsme byli prezentovaní spolu s dalšími asi patnácti malými značkami v rámci té asociace šanghajských designérů. byla tam spousta odborníků a nákupčích a výsledkem bylo, že nás chce jeden designerský eshop. je to ale celkem složitý. vyjednáváme s nimi, ale musíš se zaregistrovat v číně a založit si účet v hong-kongu. poslali nám smlouvu dlouhou asi přes 30 stran, všechno v čínštině. je to součástí čínských net-a-porter.com, jsou tam krásné značky, designéři z londýna, tokya, takže bych moc chtěla být součástí. bude to ještě hodně práce, ale snad to vyjde.

kromě toho, že navrhuješ kolekce, nabízíš i šití na míru z opravdu luxusních materiálů. jak často míváš zakázky?

teď je svatební sezóna, tak děláme asi 6 zakázek. to mě hodně baví: vytváříš něco originálního pro někoho na míru z krásných materiálů. měli jsme třeba zakázku, kdy jsme dělali na míru i spodní prádlo pod šaty. já tohle miluju. je to radost.



Komentáře

  • Linda

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... LA FEMME MIMI:... ano, byl to Shanghai Fashion Week! A výhercem šatů "Touha" je Markéta Dudková! Gratulujeme! :)

  • amelie.pomahacova

    Nádherný příspěvek a moc pěkný rozhovor. Šaty na míru? To je můj a Elišky tajný sen, nejspíš nesplnitelný.

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!