TÝDEN S KRISTÝNOU MALOVANOU: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

v týdnu s kristýnou malovanou soutěžíme o minimalistické stříbrné náušnice. soutěžní otázku najdete jako obvykle TADY a jako obvykle máte na soutěžení celý týden. končíme ve středu 25.3. o půlnoci. pokud si nevíte s odpovědí rady, najdete ji v našem rozhovoru s kristýnou. a pokud byste si od kristýny malované rozhodnete tento týden něco koupit, získáte od nás kredit v hodnotě 100 korun na váš další nákup. tak hodně štěstí a hezký týden!

ROZHOVOR S KRISTÝNOU MALOVANOU, PRAHA – STARÉ MĚSTO, BŘEZEN 2015

odkud pocházíš?

narodila jsem se v českém krumlově a stejně tak i můj brácha. oba jsme se totiž narodili v létě a v krumlově máme baráček, kam rodiče vždycky v létě jezdili. máma je totiž z krumlova. jinak jsem samozřejmě pražák, protože celý život žiju tady.

a co dělali rodiče?

rodiče se potkali na umprumce na soše, takže jsem šla v jejich šlépějích. původně jsem ale nechtěla.

proč ne?

chodila jsem na gympl. studovala jsem si sice výtvarný věci, zajímala se o umění, chodila kreslit, ale moc se mi nechtělo patlat s těmi materiály. sochařská hlína mi přišla taková špinavá... no, a nakonec jsem se k tomu stejně dostala.

a brácha?

ten maluje. byl na hollarce, kde studoval grafiku, ale je i hudebně nadaný. teď zrovna dokončuje konzervatoř, kde studuje hru na klasickou kytaru.

a rozuměli jste si v tom s rodiči - proto, že byli sami umělci? nebo jste se vůči nim chtěli spíš nějak vymezit?

no, rodiče mě sice podporovali, ale zase se mi od nich dostalo víc kritiky, než by tomu pravděpodobně bylo v neuměleckých rodinách.

věnují se oba rodiče sochařství i teď?

máma restauruje a učí na damu, volná tvorba šla trochu stranou. táta, ten měl plány i s designem, architekturou, taky maloval, dělal takový krásný čistý věci, ale bohužel už nežije. z dřívějška si ale pamatuju, že táta měl vždycky čistý stůl a máma kolem sebe ten pracovní nepořádek.

říkala jsi, že jsi šla na gympl. to sis prosadila sama?

to ani ne. já jsem se zkoušela dostat na hollarku, ale právě z nějakého vzdoru jsem se začala připravovat až příliš pozdě a druhým kolem přijímaček už jsem neprošla. pak jsem šla na gympl, a protože jsem byla na dobrý základce, dostala jsem se na štěpánskou. ta je považovaná za hodně dobrej gympl. bylo to tam fajn, ale pod dvou letech mi došlo, že mě to asi tolik nenaplňuje, matika, fyzika mě nebavila, a tak jsem přešla na střední uměleckou školu.

na jaký obor?

výstavnictví.

co to obnáší? souvisí to nějak s kurátorstvím?

výstavnictví je asi trochu oldschool pojem. dělali jsme hlavně instalace. kurátorství to není, spíš se učíš pracovat s věcmi v prostoru.

a dál jsi pokračovala kam?

pak jsem se hlásila na šperk k novákovi, ale tam jsem se nedostala. začala jsem tedy pracovat u činčery ve studiu a připravovala se na další přijímačky. pak jsem se znovu a neúspěšně hlásila na šperk, ale do třetice jsem se dostala na vejšku do ústí nad labem, na design k profesoru applovi. z ústí jsem se pak v prváku dostala na produktový design na umprumku k němečkovi a froňkovi. vtipný bylo, že appl byl kdysi jejich učitelem, takže jsem vlastně přešla k jeho žákům. měla jsem trochu obavy jít na design hned. myslela jsem si, že se tam dělají jen vizualizace a rendery, ale záhy jsem pochopila, že jen o tom to není.

proč jsi se hlásila tolikrát na umprumku? v čem jsi viděla její přednosti?

myslím, že ta škola skýtá víc možností než mimopražský univerzity. je tu lepší knihovna, lepší zázemí, workshopy, zajímavý přednášky..., ale mimo prahu jsou zase studenti aktivnější. musejí si poradit sami, protože co si nevymyslí, to nemají - od přednášek po mejdany. taky se víc soustředí na práci, protože nemají tolik rozptýlení. to v praze máš denně spousty vernisáží, atd.

a tam jsi pak teda studovala 5 let...

to ne, já jsem zase brzy chtěla jinam. během studia jsem absolvovala několik stáží; rok jsem byla u evy eisler na šperku, těsně před diplomkou jsem šla na stáž na architekturu, kde byli skvělí architekti z raumlabor berlin - to bylo úžasný -, a ještě předtím jsem byla na roční stáži v itálii. jela jsem na erasmus na politecnico di milano a nakonec jsem v miláně ještě zůstala na pracovní stáž.

takže jsi nasákla spoustu různých přístupů a přičichla k různým oborům. myslíš si, že v tom je právě tvoje cesta, v tom propojování? co vidíš teď jako svoje hlavní zaměření?

když jsem odjela do berlína, a pak ještě do francie a měla jsem tam čas se koncentrovat a pracovat si na svým, došlo mi, že mě ze všeho nejvíc baví dělat produkty. šperky jsou srdcovka, ale produkty mě baví víc. už proto, že tam jsou větší možnosti materiálů. je pravda, že si třeba netroufám sama na porcelán, ale zase se dovedu spojit s lidmi, kteří to umí skvěle. baví mě na prvním místě materiály a práci s nimi mi umožňuje právě produktový design.

máš nějaké oblíbené materiály?

u šperku jsem měla dlouhou dobu oblíbenou gumu a produktů v poslední době sklo a porcelán.

jak na ty materiály přijdeš?

to jsou často náhody. něco najdeš na blešáku, nebo jdeš do elektra a tam na něco narazíš... alespoň v mém případě to tak je. někdo to mívá od začátku promyšlený, já jdu ale většinou rovnou přes materiál.teda, hlavně u šperku.

inspirace z elektra, to je docela dobrý...

no, tam mě měli hodně rádi, hlavně kolem diplomky a svítidla other light.

tvým posledním produktem je porcelánové espresso šálek doplněný dřevěným podšálkem. jak tě napadlo tyhle dva materiály spojit?

to jsem byla zrovna ve francii. mám hrozně ráda kafe a říkala jsem si, že bych si chtěla navrhnout něco, co nějak podtrhne ten zážitek z pití. ve francii jsem měla možnost pracovat s keramikou a s porcelánem, viděla jsem, jak se to dělá. kombinace dřeva a porcelánu se mi líbila a napadlo mě, že by to mohlo být příjemný do ruky. teplé dřevo jako kontrast k chladnému porcelánu. dřevo je z mahagonu, protože mahagon má skvělé vlastnosti. podšálek měl být totiž subtilní a jemný a toho šlo nejlépe docílit právě s mahagonem. s jinými druhy dřeva jsem to taky zkoušela, ale moc to nešlo.

ty dřevěné podšálky sis vyřízla sama?

nene, mám úžasnou firmu na vysočině. vždycky jsem jim moc vděčná, protože to vypadá skvěle. oni jsou hrozně šikovný, ale myslím, že ti chlapi v dílně mě musí nesnášet za to, co si na ně vždycky vymyslím.

zpracované to je opravdu precizně...

mě by to bavilo dělat, ale to bych si asi uřízla všechny prsty.

co tě ovlivnilo esteticky? dělala jsi si rešerše, jak se pije ve světě kafe, nebo z čeho jsi vycházela vizuálně?

myslím, že to nějak vylezlo, když jsem si ve francii skicovala na zahradě. pořád jsem si tam listovala časopisama a nasávala jsem to dokonalý prostředí. pak jsem přijela do prahy s blokem návrhů, nadupaná energií a chystala jsem se pustit do spousty věcí. dělala jsem si potom i rešerši, jestli někde existuje kombinace dřevo-porcelán a na pití kávy jsem to nenašla. čajaři mi pak ale říkali, že existují takové dřevěné podložky pod mističky s čajem, ale to není úplně to samé. u mě je podšálek přímo propojený s šálkem.

jsi jednou polovinou designového studia morphe. představuje práce ve studiu tvojí hlavní pracovní činnost?

ano. to studio máme se zbyňkem krulichem. spojujeme se na větší zakázky, nebo když máme chuť a čas. zbyněk má malé dítě a je teď trochu roztříštěný. poslední dobou mě nadchly produkty, tak jsem si na designsupermarket dala jméno 'morphe by kristýna malovaná', protože my produkty děláme každý za sebe. společně děláme některé věci; teď zrovna připravujeme už po několikáté ceny na festival anifilm. zase to budou foukaný skleněný kapky plněný vizuálem festivalu.

jak jste se se zbyňkem poznali a jak vznikla myšlenka založit si společné studio?

my se známe ze školy, ale to studio existuje od roku 2012. vzniklo to spíš náhodně; jednou jsme se bavili o tom, jak je škoda, že si všichni designéři separátně jedou svoje věci a říkali jsme si, jak by bylo fajn spojit víc lidí, kteří mají společnou vizi. tak jsme pojali tuhle myšlenku, ale ve výsledku jsme do toho šli jen my dva. pár lidí sice bylo nadšených stejně jako my, ale pak měli třeba nějaký velký už rozjetý projekt a už jsme se k tomu nedostali. zůstali jsme sami, ale to nevadí, protože i tak spolupracujeme s dalšími lidmi. to je podle mě nejlepší na těch školách, že tam potkáš lidi, jejichž práce se ti líbí, a pak s nimi můžeš v budoucnu spolupracovat.

a jak je tomu se šperkem? bereš ho spíš jako koníček, který doplňuje tu hlavní produktovou práci?

líbí se mi na tom, že mi do toho nikdo nekecá. když se to někomu líbí, tak jsem ráda, ale dělám je hlavně kvůli sobě. cítím v tom velkou volnost.

nemusíš se například ohlížet na požadavky klienta, nebo jsou tam nějaké limity? co tě v tvorbě šperku ovlivňuje? navrhuješ si šperky, které bys chtěla sama nosit?

jediným limitem je nositelnost. občas udělám něco, co není nositelné, ale to jsou spíš takové studie, ve kterých si testuju materiál nebo nějaký postup. hlavním kritériem většinou je, abych ten šperk mohla nosit já, což je možná trochu sobecký, haha, ale samozřejmě chci, aby ty šperky nosili i další lidé, kterým se líbí.

jakým způsobem šperky navrhuješ? začíná to kresbou, nebo si spíš hraješ s materiálem, a pak z toho něco vznikne?

to druhé. mám kolem sebe vždycky strašnej bordel, po ruce materiál, který mě v poslední době nejvíc baví, a pak to začne vznikat. pokaždé vycházím z materiálu, ten mě inspiruje nejvíc. to, co jsi nastínila jsou asi dva způsoby navrhování šperku, buď přes materiál, nebo přes návrh na papíře, ale kdybych chtěla dělat něco ze skla, musela bych si na začátku myšlenky v hlavě víc uspořádat, abych věděla, co přesně chci udělat. já spíš pracuju s materiály; vezmu věc, která tradičně funguje v jiném kontextu a použiji ji jinak.

jak zvládáš práci s kovem?

tím, že jsem měla roční zkušenost v ateliéru k.o.v. u evy eisler, jsem si osahala práci s kovem a ohněm a získala nějaké zlatnické základy. když ale potřebuju, tak běžím ke kamarádům ze školy, třeba když chci dělat něco ze stříbra.

co ti ta roční exkurze do světa šperku dala? ty jsi se na šperk vlastně původně hlásila, ještě k novákovi a nakonec se ti tam takhle oklikou podařilo dostat. jaké to bylo?

přišlo mi skvělý, že tam byla dílna, kde si lidi mohli pracovat třeba dvanáct hodin denně a že tam získáš hodně zkušeností s materiály. to mi opravdu dalo hodně. na designu spousta lidí do styku s materiály skoro nepřijde.

jak jsi na začátku říkala, že se ti nechtělo patlat v materiálech, tak se to nakonec celkem obrátilo...

ano, pak už mi to přišlo super. navíc jsem si na šperku sáhla na kov trochu jiným způsobem než u toho designu; měla jsem pocit, že mě víc poslouchá.

co chystáš do budoucna?

mám v plánu zase na chvíli zdrhnout. venku člověk vždycky načerpá inspiraci a vrátí se pokornej. každá země má různý podnebí, jiný materiály a lidé s nimi různě pracují - to člověka posune.

a kam by ses chtěla vydat?

no, kdyby mi někdo nabídl něco v paříži, jela bych hned, ale asi ještě nevím. jela bych ideálně někam, kde je teplo, příjemně a budou tam fajn lidi. dlouho mám pro práci v hlavě japonsko. to mě nadchlo.

hledáš si nějakou pracovní stáž?

chtěla bych získat rezidenci. cestování je sice fajn, ale já bych radši někde pracovala.

když jsi byla v miláně, tak jsi už jednu takovou zkušenost získala...

v miláně jsem pracovala ve studiu designéra matteo ragni, který tam patří k celkem k silné vlně. měla jsem štěstí, že jsme dělali třeba zakázky pro campari, lavazzu, a tak. když jsem byla v berlíně, tak to byl spíš post-diplomový pracovní pobyt od erasma, i když těsně před odjezdem mi řekli, že na to nakonec erasmus nedostal ani korunu a jestli chci jet, musím jet za svý. já jsem už ale byla nachystaná, tak jsem jela. lidi ve studiu tam byli trošku strhaný, ani se pořádně nenajedli. byl to trochu kontrast vůči itálii, kde se dlouho jedlo a povídali jsme si i o jiných věcech než o práci. to v německu přibíhali lidi do studia od jídla a ještě jim pomalu něco koukalo od pusy. byl to trochu jinej přístup. říkala, jsem si, že ve srovnání s nimi jsem asi dost líná... v každém případě byly zkušenosti ze všech pobytů moc fajn a určitě by studenti měli těchhle možností využívat.

můžeš prozradit, na čem teď pracujete ve studiu morphe?

doděláváme ceny pro anifest, ty budu brzy plnit, a pak chystáme jeden produkt, o kterém ještě nesmím mluvit. také mě oslovila jedna paní, že by chtěla skleněné lustry. tím se zase vracím k tomu, co jsem dělala ve svojí diplomce a budu dělat kolekci skleněných svítidel.

jak se ti se sklem pracuje? je to docela specifická věc...

na diplomce jsem spolupracovala s preciosou. ve sklárnách jsem u toho ale byla a ty pány jsem komandovala, haha. zjistila jsem, že to opravdu není tak jednoduchý, že co si člověk navrhne, nemusí úplně dopadnout. vymyslela jsem si projekt, kterej byl vyklikanej, ale možná jsem ty výrobce posunula v tom, že si zkusili něco, co se běžně nedělá... normálně by asi řekli, že to nejde.

když tě sklo tolik baví, nenapadlo tě spojit ho se šperkem?

o tom jsem v té době právě přemýšlela, ale nedotáhla jsem to. udělala jsem si sice skleněné náušnice v miláně, ale to byly spíš ready-mady. určitě bych se tomu ale nebránila, byl by to spíš asi šperk experimentální, ale proč ne. je to další materiál, takže další výzva.

plánuješ se věnovat v budoucnu šperku trochu víc?

teď mám v plánu novou kolekci, ale zatím na ní ještě nepracuju, protože jsem ještě nenarazila na správné materiály. pracuju víc ve větších měřítkách. na šperk musím být víc koncentrovaná. teď šperk trochu spí, ale brzy to přijde. třeba už zítra.

a poslední otázka: co to tu je prosím tě slyšet za zvuk?

to je meluzína... a já vždycky říkám, že to je naše limuzína.



Komentáře

  • Linda

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... KRISTÝNOU MALOVANOU: ... ano, pochází z rodiny sochařů! A výhercem stříbrných náušnic je Ilona Šteflová! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!