TÝDEN S... KOW

jaroslav kučera aka kow bydlí a pracuje v pražské libni. ateliéry mají se ženou/malířkou hned vedle sebe, se svými dvěma syny bydlí o několik pater níž. ve své dílně vyrábí limitované kolekce šperků, baví ho ale i design a výroba interiérových doplňků. nejčastěji tvoří šperky na zakázku, hlavně snubní prsteny, ve kterých vidí ideální propojení šperku a jeho významu. není jen designérem, ale i zručným řemeslníkem, který si většinu svých návrhů dokáže zrealizovat sám. dokonalé řemeslo a ruční práce představují pro kow základ. jaroslav si ale hraje i s čistým designem, jako třeba ve svém projektu envelope bijoux. 'interaktivní', ready-made šperk v obálce pošlete poštou jako přání a obdarovaný si jej pak musí sám sestavit podle návodu. ať už ale celý šperk opracuje vlastníma rukama, nebo ho nechá vyřezat laserem, nabízí vždy neobvyklé a hravé řešení podpořené jednoduchou myšlenkou a neotřelým konceptem.

na návštěvě u kow nás uvítala dílna s krásným ozubeným lisem, šperkařským stolem a originální vitrínkou, která nám připomněla retro-futuristický televizor ze šedesátých let. povídaly jsme si s ním u bylinkového čaje (viz. rozhovor níže), a pak jsme mu při práci nakukovaly přes rameno (viz. video výše).

SOUTĚŽ S KOW

k našemu týdnu s kow samozřejmě patří i soutěž. vyhrát tentokrát můžete černé náušnice level 2 (na obrázku výše). stačí, abyste nám napsali, kterému uměleckému řemeslu se jaroslav kučera také věnuje. je to:

a) sklářství

b) stříbrnictví

na správnou odpověď narazíte při čtení našeho rozhovoru. až budete vědět, odpověď zašlete na adresu soutez@molo7.cz (nejpozději do půlnoci 3.11.) a my pak vylosujeme výherce. pokud si v týdnu s kow pořídíte něco od něj, dostanete 100 korun cash back na svůj účet (platí od 28.10. do 3.11. 2013, kredity se připíší po skončení akce). vybírat můžete tady.

ROZHOVOR S JAROSLAVEM KUČEROU / KOW, ŘÍJEN 2013, PRAHA – LIBEŇ


11: dívám se na tvoji inspirační stěnu... na nástěnce nad psacím stolem máš mimo jiný obrázky šperků dany bezděkový, čím je ti blízká?

KOW: no, známe se. spíš jsem si to jen někde vzal a líbilo se mi to. říkal jsem jí, že to tady mám vystavený; měla radost. tohle zas fotil salim issa, který mi kdysi taky něco fotil. líbí se mi ta fotka i to křeslo. ty inspirace se tu tak vrství...

11: studoval jsi pražskou UMPRUM ještě před tím, než ten ateliér kovu a šperku převzala eva eisler. původně ale asi nejsi z prahy?

KOW: studoval jsem kov a šperk u prof. v.k. nováka, vlastně jsem s ním i končil. jsem z prahy, ale studoval jsem střední školu v turnově.

11: tak to mě asi zmátlo. proč sis tuhle školu vybral?

KOW: no, tehdy se mohly podávat přihlášky jen na jednu školu. můj původní sen - když jsem byl na základce - byl jít na hollarku, ale tam jsem se ani nedostal ke přijímačkám. byl to tehdy dost zmatek, změna režimu, rok 89'. moje žena, která tam shodou okolností studovala, mi pak říkala 'buď rád, tam to bylo hrozný'. byl jsem nakonec opravdu rád, že jsem byl v turnově. ta škola byla totiž dobrá a navíc myslím, že pro tohle životní období je dobrý být sám, ne doma. v ateliéru zlatnictví a stříbrnictví se tehdy zrovna sešly zajímavý lidi. ta škola je dobrá.

11: to znamená, že jsi před vejškou získal dobrý řemeslný základ. pociťoval jsi to pak na UMPRUM jako výhodu, že jsi měl v ruce všechny ty řemeslný techniky zpracování kovu?

KOW: jojo, pro mě je to řemeslo docela důležitý. svým způsobem mě omezuje, zároveň mi ale dává půdu pod nohama. předtím jsem si ani neuvědomil, že někteří šperkaři to řemeslo vlastně vůbec neumí. to nemusí být nutně špatně, ale jasně se to odráží v jejich přístupu k práci. moje cesta vede úplně jinudy.

11: čím se tvůj přístup liší od designérů, kteří si to nejprve vymyslí na papíře, a pak teprve zjišťují, jak to provést, nebo kdo jim to vyrobí?

KOW: kdyžněkteré věci navrhuju, uvědomím si, že ta cesta vede jedině přes řemeslo, že se to jinak udělat nedá. nejde to vytisknout, nedá se to odlít. to jsou třeba ty moje prsteny s perlou [fibril], jejich konstrukce vychází z pásků, které jsou prořezávané a svírají perlu. to se jinak udělat nedá. ale některé věci řeším i jinak, mám třeba celou tu kolekci envelope bijoux. to je spíš produkt, který vznikl tak, že jsem obtelefonovával lidi a zjišťoval, kde se co dá vyrobit. protože ale řemeslo umím, tak ho používám. fakt je, že mě to někdy omezuje.

11: jak tě to omezuje?

KOW: protože vždycky hledám cestu už při tom návrhu. chybí mi, že bych si to v klidu vymyslel, a pak za někým přišel, aby mi to vyrobil. jakmile při tom navrhování cítím, že se to udělat nedá, tak mě to trochu brzdí. na druhou stranu mám velkou radost, když se mi v té technice podaří vymyslet něco nového, co to řemeslo posune dál. pro mě je řemeslo určitě hodně důležitý, líbí se mi. sám se ještě navíc zabývám stříbrnictvím. moc to nedělám, protože je to drahý a špatně se s tím obchoduje. musím se živit, takže na to nemám tolik času. třeba za tou vázou [vertigo] je měsíc práce a je v ní kilo stříbra. cena se pak vyšplhá hodně vysoko. jednou za tři roky ale něco takového udělám.

11: to vyrábíš spíš jako objekt na výstavu, nebo se to pokoušíš i prodat?

KOW: tuhle vázu jsem dělal na trienále v německu, proto jsem říkal 'každý tři roky'. to je pro mě vždycky motivace. sjedou se tam stříbrníci z celýho světa. fakt je, že moc lidí to nedělá. mám kamaráda v mnichově, který mi říkal, že zná stříbrnickou dílnu, ale prý tam pracují jen na půl úvazku. a mnichov je přitom hodně bohatý město a ke všemu tam lidi milují řemeslo, i to stříbrnictví. tady to nikdo nezná.

11: myslíš, že to tu nikdo neocení? mám pocit, že si tu lidé tu ruční práci, která za tímstojí možná ani neuvědomí.

KOW: myslím, že to oceňují. setkal jsem se člověkem, který tu vázu dokonce chtěl koupit, ale ta cena byla prostě moc vysoká. v německu to ale lidi milují, tam se dokonce dělají výstavy řemesla. oproti výstavě obrazů je taková výstava řemesla vlastně hodně zvláštní záležitost. u nás je řemeslo spíš spojeno s tradicí, s takovou 'lidovostí'.

11: hodně jezdíš do německa nebo jinam do ciziny?

KOW: ani ne. do německa tolik nejezdím, ale spíš to tam sleduju. po škole jsem dělal postgraduál ve spojených státech. u nás jsem se potkal s jednou profesorkou z ohia, která mi nabídla, abych u ní studoval. přístup k řemeslu je tam taky trochu jiný. v chicagu je třeba SOFA art, obrovský veletrh s užitým umění. něco takovýho u nás vůbec není. ten rok v americe byl zajímavý i tím, že jako postgraduální student jsem měl za úkol udělat na konci roku výstavu šperků. očekává se, že zaplníte celý velký sál výstavou, jenže udělat z malých šperků velkou výstavu není úplně jednoduchý, takže jsem dělal úplně jiný věci než teď. zabýval jsem se spíš konceptem a dělal jsem takový nenositelný objekty. když jsem přijel do prahy, tak jsem šel ještě na rok na civilku a pak už se mi narodily děti. život přesně určuje, jak ta práce bude vypadat. ale zaplať pánbůh normálně pracuju a jsem za tyhle zkušenosti rád.

11: byl jsi na stáži třeba i v anglickým winchesteru. která z těchhle zahraničních zkušeností tvojípráci nejvíc ovlivnila?

KOW: pobyt v usa tě ovlivní chtě nechtě..

11: myslíš jako lifestyle?

KOW: no, to se těžko dá oddělit. hodně mě ovlivnilo švédsko, kde jsem byl na sympoziu. líbilo se mi, jak to tam s tím šperkem funguje. byl jsem se tam podívat třeba v galerii platina, která funguje už dlouho, ale tehdy teprve začínala. na hlavní třídě si taky asi 5 šperkařů pronajalo obchod, to byli lidi jako z naší umprumky, něco jako je tady unosto. ale stěžovali si stejně, že jim to nejde... jako u nás. taky to tam kupodivu není úplně jednoduchý.

11: ty se tím šperkem dokážeš uživit?

KOW: zatím jo. hodně dělám snubní prsteny. ty jsou zajímavé v tom, že lidé jsou ochotní počkat si na ten design a zaplatit za něj, protože ten šperk je spojený s jejich životem. spojení šperku a jeho významu tu funguje nejlíp. občas se stane, že sem lidi přijdou, když nic nenajdou a nic se jim nelíbí. těší mě to o to víc, že je tu velká konkurence. když se člověk projde po městě, vidí šperky úplně všude. i ta komunikace s lidmi je skvělá. často ty návrhy vznikají ve spolupráci s nimi. někdy to na konci sice nedopadne tak, jak jsem si představoval já, ale zákazník je spokojený. zakázky mám rád, mám okruh lidí, kteří za mnou pravidelně chodí.

11: poprvý jsme si tě všimly asi když se objevily tvoje prsteny prošívané nití (s-tech), kde nit spojuje drahé kovy.

KOW: nepatřím ke šperkařům, kteří by ve své práci nějak reflektovali módu. světu módy tolik nerozumím, jsem spíš na to řemeslo... tohle je takový můj pohled na spojení šperku a módy, propojení šperkařské a textilní techniky. krejčovství obdivuju, ale nedokážu se v tomhle světě pohybovat, moje výchozí pozice je jinde.

11: a co ten tvůj interaktivní šperk, envelope bijoux? jak tě napadlo udělat de facto instantní, 'produktový' šperk? jde o něco úplně jiného než je drahý kov a prsten na zakázku. hodně zdůrazňuješ řemeslo, ale tohle je spíš 'sestav si sám' à la ikea...

KOW: no, já jsem hledal, jak nabídnout zákazníkům něco levnějšího, kde bych nemusel všechno dělat sám. musel jsem vymyslet něco, co bych nemusel v ruce opracovávat tak, jak to běžně dělám, protože pak je to hodně drahý. přišly tak v úvahu různý technologie, náušnice jsou nakonec prořezávaný laserem. říkal jsem si, že když tam není to řemeslo, musí tam být alespoň nějaký nápad, aby se to tím vyvážilo. musím říct, že mě tenhle projekt hodně baví, navíc se to prodává svižněji...

11: prodává se asi i ve světě, ne?

KOW: ve světě neprodávám, kromě tý univerzity v ohiu, kde vždycky mívají předvánoční prodej věcí svých absolventů a studentů.

11: co chystáš do budoucna, když rád vymýšlíš takovýhle zábavný projekty? kam by ses chtěl posunout?

KOW: no, nemám úplně obzor, kam bych směřoval, ale chtěl bych se víc věnovat těm objektům na stůl. už třeba právě proto, že to je víc design. moje diplomová práce měla jako jedno z témat litou čajovou konvici. úplně se to nepovedlo, jak jsem chtěl, vyskytl se tam technologický problém se smaltem a produkce se tak zasekla. tuhle věc bych chtěl víc rozvinout, zvýšit produkci, zapojit firmy... když to člověk dělá sám u stolu a má na to jen dvě ruce, tolik toho vyrobit nestihne. určitě si ale chci udržet práci, kterou si budu dělat jenom já sám, protože mě to baví.



Komentáře

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!