TÝDEN S JOSEFINOU BAKOŠOVOU: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ S JOSEFINOU BAKOŠOVOU

tento týden můžete na molo7 vyhrát košilovou pelerínu od josefiny bakošové. stačí, když správně odpovíte na otázku, kterou najdete TADY. pokud byste si náhodou nevěděli rady, nápovědu najdete v následujícím rozhovoru s josefinou. soutěžíme od 4. do 11. března 2015. a pokud byste si od josefiny nejradši hned něco pořídili, neváhejte, protože tento týden získáte k nákupu 400-korunový kredit na příští nákupy. nakupujte tady.

ROZHOVOR S JOSEFINOU BAKOŠOVOU, PRAHA – NOVÉ MĚSTO, ÚNOR 2015

jestli si to vybavuju správně, tak byl nejdřív harddecore a až potom jsi začala šít pod vlastní značkou, která se tehdy jmenovala chi-chi. je to tak?

když jsem otevřela galerii harddecore, měl to být původně multifunkční prostor, kde budou zastoupeni různí designéři a kde jsem si na začátku vysnila, že budu pořádat výtvarné workshopy pro děti. do toho jsme s kolegyní péťou krčkovou začaly dělat oblečení, a protože jsme byly dvě, našly jsme si společný název chi-chi. k tomu došlo už během prvního roku, co jsme galerii otevřely. máš ale pravdu, že první byla galerie a až pak jsem se začala intenzivně věnovat oblečení. kurzy jsem dělal asi dva nebo tři roky, to jsem zrovna měla obě holčičky malé, takže tam tvořily pravidelné jádro. bylo ale celkem náročné sehnat lidi a chodilo jich málo. nejdřív jsem doufala, že se to obejde bez velké propagace, že budou chodit automaticky, protože to uvidí za výlohou. po nějakém čase jsem se rozhodla věnovat se raději jen šatům a galerii a workshopy jsem odsunula stranou.

ve kterém to bylo roce?

2006.

poměrně brzy jsi ale značku chi-chi dělala už jen sama...

ano, my jsme se asi po roce s péťou rozešly. měly jsme spolu ještě velkou přehlídku na designbloku, což bylo strašně fajn, ale pak jsme šly každá svou cestou. domluvila jsem se s ní, že mi značka zůstane. ona chtěla dál pracovat pod svým jménem.

a co dělala dál?

dělala kostýmní výtvarnici u filmu a u reklam.

ty jsi sama studovala oděvní návrhářství?

to ne, k oděvu jsem se dostala skrze scénografii. nejdřív jsem studovala hollarku, grafickej design, pak jsem se neúspěšně hlásila na design na umprum, ale taky na damu na alternativní a loutkovou scénografii, kam mě vzali. tehdy jsem tím byla okouzlená. během léta jsem šla na několik představení od bratří formanů a nadchlo mě, že se to výtvarno dá pojmout i takhle. na škole jsem ale rovnou od začátku inklinovala spíš ke kostýmům než k samotný scénografii.

to mě ani nenapadlo, že máš kostýmní kořeny..

na začátku mi to někteří lidé říkali, že jim moje oblečení trochu připomíná kostým. prošla jsem ale od té doby asi určitým vývojem...

co formuje tvoji estetiku?

v mojí práci se určitě odráží můj osobní vývoj. snažím se ty věci hodně dělat podle svých potřeb a tužeb, takže to, co si řeším já, se pak promítá v mém oblečení. nedávno jsme se stěhovali a já jsem najednou cítila potřebu všechno probrat a vyházet. dva roky nazpátek bych nic nevyhodila a stejně tak to má i petr. každý jsme měl svou sbírku starých věcí a najednou nám to začalo vadit. chtěla jsem všechno pročistit a konečně jsme to udělali teď v létě. bylo to sice těžký, ale půlku bytu jsme vyhodili. měli jsme tolik nepotřebných věcí v kuchyni, o kterých jsme si mysleli, že je nutně potřebujem a když jsme se jich zbavili, zjistili jsme, že nám stačí jeden nůž a jedna škrabka, prostě jen pár věcí. hodně věcí zmizelo i z dětského pokoje. pak jsem měla pocit, že se můžu zase nadechnout...

takže se ti takhle podařilo odstranit rušivé elementy, aby ses mohla lépe soustředit na to, co chceš dělat. jak vlastně vzniká inspirace k tvojí práci? často vycházíš z nějakých příběhů, například v kolekci laně a vlci.

v hlavě mám nejdřív nějaká témata, a pak začnu myšlenky rozpracovávat. já si pořád něco zapisuju, ať už jsem v přírodě nebo ve městě. co se týče zpracování tématu do výsledné kolekce, tak mám dobrou průpravu ze školy. důležité je pro mě stanovit si nějaký termín a toho se držet, jinak hrozí, že se to celé rozplizne a člověk pak skáče od jedné věci k druhé. téma přijde vždycky samo. není to tak, že bych si řekla „teď frčí červená“, tak to zpracuju. takhle to nemám.

trendy jsou pro tebe tedy až na druhém místě?

určitě. já neumím takhle kalkulovat, abych navrhovala podle toho, co se nosí.

stejně ty trendy nějak vstřebáváš, a ty se pak v tvé práci promítají. určitě je ale zajímavější prosazovat na prvním místě příběhy...

v prosinci jsem představila projekt, který mě napadl, když jsem loni ležela v nemocnici. nelíbilo se mi, že tam přijde hezká paní a na sebe si pak vezme noční košili a župan, to je hrůza. na základě toho jsem udělala malou kolekci nočního prádla, košilek a župánků. napadlo mě, že župan by měl spíš připomínat kabát, nebo sako, aby v něm člověk mohl vyjít do kuchyňky nebo na chodbu. košilky jsem dělala ve stylu dvojvrstvých šatů, jednu kratší na noc, přes kterou se přehodí delší model připomínající víc šaty než košilku. spustila jsem to týden před štědrým dnem, byla tu i malá vernisáž.

a na čem pracuješ teď?

na jaro plánuju společný projekt s ilustrátorkou dádou dragonovou. spolu s dětmi dělá obrázky do dětských pokojíčků, které pak sama dotváří. ona ten obrázek dotáhne, aby měl nějaký koncept, ale zároveň tam zůstane ten dětský základ. viděla jsem asi dva pokojíčky a vypadalo to moc hezky, tak mě napadlo, že by děti mohly s její pomocí pomalovat kus látky vybraný maminkou a já bych podle toho mamince na míru ušila nějakou halenku. je sice trochu náročný to zorganizovat, ale teď už mám dva kousky a moc se mi to líbí. máma na sobě tak může mít krásný jednoduchý model, který ale nese něco intimního přímo od jejích dětí.

je to něco podobnýho jako měla angelina jolie na svatebních šatech? haha....

no, to jsem viděla a popravdě se mi to tolik nelíbilo. my jsme o tom ale s dádou mluvily už předtím a vlastně ta naše spolupráce vůbec nepřipomíná styl, kterým to měla udělané angelina. kresba je vyřešená úplně jinak; není to jen tak halabala pomalované, ale dotažené k minimalistické čistotě. zatím jsme to udělaly jen s mýma holčičkama a dáda do toho pak zasáhla svým projevem a doladila to do takový čistý kresby.

v minulosti jsi spolupracovala i s dalšími umělci. dělali jste něco společně i s tvým mužem, designérem petrem bakošem?

když se petr před časem pustil do světel a lamp, tak jsem tenkrát na téma prosvěcování a světel udělala takovou instalaci na designbloku. byly tam takový vrstvený prosvícený šaty. teď má petr v hlavě jeden projekt: chtěl by udělat sochy stínů. spolu mluvíme o tom, že by bylo hezký ten stín promítnout i do oblečení. z toho možná vznikne náš společný projekt, ale ještě si musím ujasnit, jak to v oděvu vůbec ztvárnit.

jaké to je zastávat roli rodiče, dokonce tří dětí, a k tomu práci na dvou frontách - v galerii a pro vlastní značku?

poslední rok to je hodně náročný. zrovna nedávno jsem musela kvůli výpadku jedné prodavačky jít do galerie s dětmi. to bylo trochu nešťastný a někdy jsem od lidí cítila, že to neschvalují, že si říkají, proč tak ty děti trápím, proč je radši nevezmu domů... poslání galerie bylo hrozně fajn a jsem strašně ráda, že to vůbec vzniklo, ale teď nám to strašně žere čas, který bych chtěla věnovat oblečení a petr svojí práci. galerie je docela makačka. to si málokdo uvědomuje. všechno to papírování kolem, propagace, komunikace s designéry, atd. před dvěma měsíci jsme oslovili agenturu, která nám pomáhá s marketingem. máme teď plán předat tuhle práci někomu, kdo dokáže potenciál galerie vytáhnout. my to s petrem neumíme a nemáme na to čas. teď je u designérů trend otevírat si vlastní obchody. člověk si to asi musí zkusit, aby zjistil, jak je to náročný. poslední roky se taky snažíme přivážet design ze zahraničí. chceme to mít postavený na našich věcech plus tu mít mladý designéry z ciziny.

jak se za těch 8 let, co galerie funguje, změnil přístup čechů k designu?

myslím, že se to pomalu mění k lepšímu. na začátku k nám lidi chodili a měli pocit, že většinu věcí je dobrý mít z ikea a jeden designový hrneček stačí na osvěžení, ale teď chtějí víc originálů, třeba mít jenom originální skleničky a hrníčky. mění se to pomalinku, ale mění se to. situace je ale stále taková, že tu s galerií poplatíme provoz, ale nemáme zisk, abychom z toho mohly žít, nebo dokonce živit rodinu.

v galerii máš tým lidí, kteří ti pomáhají. jak to funguje s tvojí značkou? zaměstnáváš vlastní švadlenu, nebo jak to děláš?

mám jednu paní, která pro mě šije a hlavně se mnou dává do kupy prototypy. ta paní je úžasná, po dlouhé době konečně někdo spolehlivý. často člověk dělá něco na termín, třeba svatební šaty a musí vědět, že se na tu švadlenku může spolehnout.

jaký je tvůj vztah k velkým fashion weekům? vystavuješ třeba na designbloku, ale na velkých módních přehlídkách se zatím neobjevuješ.

myslím, že je důležité se toho zúčastňovat, ale já si v současné době nedokážu představit to šílený tempo. to už by pak člověk vůbec nedělal s radostí. já si ji chci zachovat a mít čistou hlavu na projekty a spolupráce se zajímavými a kreativními lidmi. taky mám pocit, že když už člověk investuje do prezentace na fashion weeku, tak by tu kolekci pak měl někdo koupit, ale tady to tak zatím nefunguje.

máš tři dcery. projevují výtvarné sklony nebo se naopak od toho, co vidí doma, distancují?

myslím, že to je podobné jako jsme to měli my s bráchou, když jsme vyrůstali. berou to jako úplnou samozřejmost a dělají to také. hodně kreslí a fanynka dokonce projevila zájem a začala chodit na kurz módního návrhářství.

kam se na takový kroužek dá chodit?

do domu dětí a mládeže ve slezské. je to hrozně fajn. ta slečna s nimi probírá časopisy, chodí s nimi na látky, učí je střihy a za rok si ušijou i vlastní model. je to úplně skvělý.

a jak to bylo u tebe, když jsi byly malá?

pocházím z rodiny, kde táta byl malíř, dědeček sochař a i když rodiče byli rozvedení, tak jsme se v tom prostředí neustále pohybovali. máma je varhanice, babička byla taky, takže z téhle strany jsme zase měli hudbu. zpětně si myslím, že není úplně nejlepší volba nechat jít dítě na střední výtvarnou školu. myslím, že je lepší získat nejprve širší rozhled.

ty sama jsi chodila na hollarku. jaký to tam bylo?

navzdory tomu, co jsem řekla, tak ta škola byla skvělá a vždycky tam byli skvělí profesoři. kdybych ale nastoupila na výtvarnou školu v osmnácti, tak by to asi bylo lepší. teď nám třeba františka tvrdí, že by chtěla být herečkou a chodí na dramatický kroužek. my jí tu kariéru svorně rozmlouváme, ale zatím je na to stejně asi brzo.

a měla jsi ty někdy jiné sny a plány, co bys chtěla dělat, až budeš velká?

myslím, že nic jiného než hudba a výtvarné umění se tam neobjevovalo. dlouho jsem hrála na klavír, to jsem jednu dobu hodně řešila, ale rozhodně jsem nikdy neměla sen být třeba právničkou.



Komentáře

  • Linda

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... JOSEFINOU BAKOŠOVOU: ... ano, donedávna jste ji mohli znát pod značkou chi-chi! A výhercem košile s pelerínou je Lucie Oravcová! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!