TÝDEN S JA.NE: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ S JA.NE

v naší soutěži tentokrát můžete vyhrát stříbrné náušnice 'squares' od jany hamrové neboli ja.ne. co musíte udělat, abyste je získaly? správně odpovědět na otázku týkající se janina studia na vysoké škole. jako vždycky vám napovíme v následujícím rozhovoru, ty náušnice vám totiž strašně moc přejeme! soutěžní otázka a současně vstupenka do soutěže je... TADY!

pokud se vám šperky jany hamrové líbí, víc jich najdete tady. a když si od ní tento týden něco koupíte, získáte navíc bonusových 100 korun na váš kredit! hrajeme ode dneška do příští středy, tedy od 6. do 13. srpna 2014. výherce vyhlásíme jako vždy prostřednictvím facebooku.

ROZHOVOR S JANOU HAMROVOU / JA.NE, PRAHA – DEJVICE, ČERVEN 2014

jak jsi se dostala ke šperku? vzniklo to jako koníček, nebo jsi chtěla změnit svou původní profesi architektky?

vždycky to byl spíš koníček a zatím to tak pořád cítím. primárně se zabývám architekturou.

architekturu jsi chtěla odjakživa?

vlastně asi jo. já mám stavební průmyslovku, takže od nějakých šestnácti to tam míří.

pro holku je asi celkem neobvyklý jít na střední na stavební průmyslovku, ne?

docela jo. vždycky jsem měla tendenci dělat něco rukama. chtěla jsem jít třeba na keramiku, to mi ale maminka zakázala; „to budeš dělat hrnčíře? jak se takovej člověk uplatňuje?“, řekla mi. pak jsem chtěla jít na textil, ale to mi taky vymluvili, že přece nebudu dělat švadlenu, tak jsem nakonec skončila na stavební průmyslovce. mě to pak hrozně bavilo a ten klučičí kolektiv mi vyhovoval víc než nějakej babinec. byla to pak pro mě deviza na začátku vysoký školy, takže jsem už ve druháku na vejšce pracovala v architektonickém ateliéru, protože jsem ty věci měla ze střední už zažitý. samozřejmě jsem ještě neuměla navrhovat, ale kreslit jsem už uměla.

architekturu jsi studovala tady v praze?

studovala jsem tady za rohem na čvut. tahle část dejvic je hrozně fajn, do práce to mám taky kousek…

a znáš holky z 2d3d? to jsou taky architektky, který dělaj šperk?

no, vlastně jsme z tý stejný party. nejdřív u nás byla v kanceláři petra hlaváčková, která pak začala dělat šperky, pak odešla na mateřskou a místo ní přišla martina bílková. ony se tam u nás vystřídaly.

co vlastně navrhuješ za domy?

u nás v kanceláři děláme relativně velký budovy. teď děláme bytovej dům, kde je asi 100 bytů. ještě navíc k tomu dělám realizace interiérů, teď se třeba dokončil jeden bar. ty interiéry jsou drobnější projekty, ale pro mě je příjemný, že relativně rychle vidím výsledek. když dělám bytovej dům, tak to je pro nějakýho potencionálního kupce, takže se musím strefovat do obecnýho vkusu.

je podle tebe v něčem specifický přístup architekta ke šperku? jak se tvoje původní profese a promítá do tvojí práce s kovem?

myslím, že architekti mají tendenci zhmotňovat svoje představy rychle. architektura je někdy frustrující, děláš pět let projekt, jehož výsledek je pořád v nedohlednu, takže když přijde na to, že můžeš něco vymyslet, naskicovat a zrealizovat během pár dnů, tak je to úžasný. šperky navrhuju stejně jako domy. uplatňuju stejný princip: naskicovat, udělat papírový model, zrealizovat.

proč jsi si jako koníček vybrala zrovna šperk?

já jsem si vždycky něco vytvářela sama pro sebe a zdálo se mi, že kolem sebe nevidím věci, které bych chtěla sama nosit. vždycky mě taky fascinovala práce s kovem. začala jsem nejdřív pracovat s fimem, to je taková ta polymerová hmota, ale na tom mě spíš bavilo, že to můžu udělat rychle. kov se mi zdál nedosažitelnej, to už je technologie, která se nedá vyčíst z knížky. tak jsem si pak jedno léto vzala volno v práci a jela jsem do bratislavy na vysokou školu výtvarných umění, kde pořádají workshopy s výukou zlatničiny.

kdyby se někdo bez průpravy vydal na kurz, jak dlouho mu potrvá než se naučí vyrobit třeba prsten?

já jsem první prsten vyrobila hned druhý den kurzu, ale samozřejmě záleží, jak je kdo šikovný. řekli nám, vemte kus plechu, uřízněte ho tak a tak, naučili nás, jak změřit délku, jak ho brousit a během dvou dnů vznikne první prsten.

co na takový zlatnický kurz přijde za lidi?

různý typy lidí. v bratislavě mi přišli asi tak podobně zaměření jako já. tady v praze jsem potom ještě chodila na kurzy k jednomu zlatníkovi a tam chodily třeba i různé starší paní, zkrátka hodně velká škála lidí.

z čeho šperky vyrábíš?

hlavně ze stříbra. ze zlata jen na zakázku a nerez nepoužívám. s ní to moc neumím…

s ním se asi pracuje jinak než s tradičními kovy a tradičními zlatnickými technikami…

musí se řezat laserem nebo se spojují už napůl hotové nerezové části. já raději řežu ručně pilkou.

je drahý pořídit si vybavení na malou šperkařskou dílnu?

docela jo. já jsem si všechno pořizovala postupně. díky tomu, že jsem měla na fleru nastartovaný prodej svých šperků z fima, už jsem věděla, jak na to a když jsem měla první stříbrný výrobky, hned jsem je prodala. dílnu jsem postupně budovala a investovala do ní z peněz, které jsem vydělala prodejem šperků. ještě dneska bych si ale ráda pořídila některé věci, které by mi pomohly; například lepší leštičku, ale nevím, jestli se mi to vyplatí. já mám rotační leštičku, ale existuje i leštící buben a s ním se člověk při leštění nezašpiní. to je ale věc, která musí běžet třeba půl dne, aby to mělo smysl. vyplatí se, když toho člověk má hodně. všichni si myslí, že ta práce je piplačka, ale je to spíš taková řezničina. když dělám prsteny z hodně tlustých profilů, tak jenom to ohnout je dost náročný. když se třeba dělají půlkoule, takové mističky, tak to je kov na kov a mlátí se do toho palicí. sousedi se asi občas diví….

vytváříš kolekce šperků nebo spíš solitérní kousky?

jednou za čas udělám ucelenou kolekci, kterou nechám nafotit na modelkách, protože některé ty šperky by mohly lidem přijít bez fotky na lidském těle špatně uchopitelný. díky focení vlastně jednou vznikla i série pánských šperků; tomu klukovi to slušelo víc než modelce a mně došlo, že ty šperky fungují dobře i na mužích.

koho máš na mysli, když šperky vyrábíš? navrhuješ pro určitý typ zákazníků?

spíš je to tak, že bych asi nevyrobila nic, co bych sama nenosila. moje svoboda je v tom, že nemusím šperk dělat pro peníze a nemusím se tudíž nikomu podbízet. někdy mě překvapí, že z těch extravagantních kousků se stanou bestsellery. třeba prsteny almost ring jsou vlastně trochu divný, nebo náušnice z mé první kolekce ve tvaru trubičky, která se musí celá protáhnout uchem, taky nepůsobí na první pohled jako obvyklý šperk. první reakce na ně většinou bývá „co to je?“, ale prodávají se velmi dobře.

kromě toho děláš i šperky na zakázku…

ano, často mám poptávku po svatbách. někdy dělám šperky jako doplňky ke svatebním šatům, což mě moc baví. nejprve udělám model, někdy i dvě varianty v prototypu, aby si je nevěsta mohla vyzkoušet. nechám si poslat fotky šatů i plánovaného účesu atd., samozřejmě dělám i snubní prsteny a to beru jako velkou čest: ti lidé předpokládají, že je budou nosit celý život.

byla ses coby designérka podívat i někde v cizině?

vloni mě oslovili z veletrhu tendence ve frankfurtu, jestli se nechci zúčastnit, že nabízejí místo zdarma dvaceti novým talentům. poslala jsem jim tedy svoje portfolio a na základě toho mě vybrali. byla jsem tam přesně před rokem touhle dobou. je to veletrh, kam chodí obchodníci, nákupčí, galeristi. z české republiky jsme tam byli dvě, já a markéta richterová a pak tam byli designéři ze švýcarska, rakouska nebo německa. moc jsem od toho nečekala, ale byla to dobrá zkušenost. bylo fajn vidět, jak ten byznys funguje. nemusela jsem tam jít se zásobou zboží; u stříbra je to vždycky investice, není to jako vyřezat něco z nerezu laserem… tam se prezentovaly jenom vzorky a na základě toho se uzavíraly objednávky. prodala jsem tam šperky do galerií ve švýcarsku, v německu a v belgii. skvělý bylo, že si to tam hned nakoupili. v čechách se prodává 95% přes komisi a obchodník tu nechce nést žádné riziko. když do toho ale obchodník dá tu investici, tak má přece větší chuť to prodat a víc se snaží. s tím souvisí vlastně i to, že jsem svoje šperky nikdy nikam nenabízela a prodávám jen tam, kde mě nejprve osloví druhá strana. myslím si totiž, že se to tomu obchodníkovi musí opravdu líbit, aby to uměl prodat. teď mě oslovila jedna galerie z new yorku, ale bylo to dost narychlo, takže než jsem dala dohromady podklady, bylo už pozdě a věci by se nestihly poslat.

a jak to vidíš se šperkem do budoucna?

architektury se asi nevzdám, ale byla bych ráda, kdyby se mi práci se šperkem podařilo trochu rozšířit, ideálně bych chtěla mít ještě někoho dalšího k ruce. je to sice uvolňující sedět a řezat, ale když mám v práci dlouhý den a spoustu schůzek, večer bych si radši zašla na skleničku než sedla do dílny. chtěla bych mít někoho, komu bych mohla část práce zadat. včera mi například volal pán, že ode mě koupil pro přítelkyni náhrdelník a že ona má teď promoci a že by k tomu chtěl i náušnice. a já se ptám „kdy je potřebujete?“ a on, že ráno. v zásobě jsem je neměla, takže jsem je dělala přes noc. prodávám například v artělu nebo v kampa museu a i tam se občas dostanu do podobné situace. ráda bych to nešidila a měla věci v zásobě. chtěla bych to prostě lépe zvládat.

chystáš teď nějakou další kolekci?

chystám. mám všechny ty věci takový ostrý a hranatý, takže bych teď chtěla udělat něco kulatýho. mám zatím jen prototypy – jsou to různě veliké kuličky, které vypadají trochu jako piercing -, ale řeším technologicky, jak je vyrobit. udělat takhle velkou kuličku je práce na strašně moc hodin, takže když použiju stříbro, vyjde to pak na hodně peněz. a kdybych ji odlila, nemohla by ta náušnice být dutá a v uchu by pak byla příliš těžká. taky mám kupované kuličky, které se dají opracovat a navrtat, ale nechce se mi jen dávat dohromady zakoupený komponenty…

na konec by nás ještě zajímalo, co vlastně znamená název tvojí značky ja.ne.

souvisí s mým křestním jménem, zároveň jsem se za něj na začátku tak trochu schovávala. design šperku není moje profese, proto jsem měla ostych zveřejňovat svoje jméno, takže jsem to dlouho dělala tak trochu inkognito – „já ne“. teď už mám ale webový stránky, kde je moje jméno uvedeno.

...a na víc fotek si budete muset počkat do pátku!



Komentáře

  • Admin

    Děkujeme všem za účast v soutěži. Výhercem náušnic se stala Kateřina Čopjaková.

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!