TÝDEN S HOLCIM ART: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ S HOLCIM ART

s designérkou holcim art katkou venclíkovou soutěžíme o šperk z betonu, jak jinak. vyhrát můžete betonové náušnice 'chromozom', které tvarově vycházejí z půdorysu jednoho nitranského paneláku. soutěžit můžete do středy 22.10.. a to nejdůležitější: soutěžní otázku najdete TADY!

a pokud si od holcim art tento týden něco koupíte, přičteme vám po skončení akce 200 korun zpátky na účet. nakupovat můžete tady.

ROZHOVOR S KATKOU VENCLÍKOVOU / HOLCIM ART, PRAHA - NÁRODNÍ, ŘÍJEN 2014

značka, pod kterou vytváříš šperky z betonu, se jmenuje holcim art podle firmy holcim. jak jsi se dostala ke spolupráci s holcimem?

holcim je slavná švýcarská cementárna a betonárna, která po revoluci vstoupila do čech už jako celosvětový koncern. v roce 2012 slavila výročí 100 let od založení a jejich český marketingový manažer přišel s nápadem kolekce šperků z betonu. nemohl na to za boha nikoho sehnat, všichni mu říkali, že to nejde a podobně, ale shodou okolností se od své nové kolegyně dozvěděl o mně. na tři krále jsme se sešli v ikea na první kafe, to na mně ještě nebylo poznat, že jsem těhotná. leden návrhy, únor modely a formy, březen dokončení zkoušek a lití prvních kusů a na konci dubna jsme s alenkou hesounovou odevzdaly kolekci. na konci jsme dělali i desetihodinovky, ale když je dítě v bříšku, dá se ledaccos. matěj se pak narodil v půlce května.

jak betonové šperky vznikají?

nejprve vznikne model, nejčastěji z modelíny, na něj se udělá forma, odlitek se pak retušuje k dokonalosti, a pak udělám druhou, finální formu. jako sochař navrhnu armaturu, kterou mi musí vytvořit šperkař - nemůžu umět všechno a ať to dělá profík. no a když konstrukce padne jak ulitá do formy, zaliju to betonem, vyháním bublinky a často se jeden kousek lije i vícekrát. prostě ta směs je vychytaná, ale furt je to beton a potřebuje přesnost a péči. odlitky si pak pěkně čtyři týdny zrají ve vodě pro dokonalé vytvrzení, a pak začíná broušení a cizelování detailů.

uhlazuješ to ručně?

ano, nejdůležitější část je broušení všemožnými smirkovými papíry, kdy ty nejjemnější jsou na dotyk neskutečně hebké. pak mám ještě všemožné leštící kotoučky. baví mě, jak beton při práci pěkně hřeje, což zní možná trochu paradoxně.

o kolika hodinách ruční práce tu mluvíme?

všechny úkony zaberou okolo deseti hodin ruční práce na jednom kousku. člověk musí pracovat přesně a precizně, je to docela piplačka a člověk na to musí mít trpělivost.

betonová směs, se kterou pracuješ, je asi speciálně navržená na menší předměty. má i nějaké jiné využití?

holcim tuto směs vyvinul v laboratořích přímo k tomuto účelu. nejblíže má asi ke směsím navrženým pro předpjaté architektonické konstrukce mostů nebo hal. furt je to cement a kamenivo, ale navíc je tam ještě pár setinek mililitru elixíru, díky kterému je to tak pevné a lehké. samozřejmě jsem podepsala papíry, že složení směsi nikdy neprozradím, takže víc říct nemůžu… jinak bych dostala betonový boty, haha.

není to křehké?

není, jeden kousek mi spadl z prvního patra, odštípl se růžek, ale jinak to zůstalo netknuté. snažím se nejít pod průměr 2 – 3 mm, aby se to nelámalo. nejsubtilnější kousek byl asi model inspirovaný obchodním domem kotva, který vznikl do mé první kolekce ke stému výročí firmy holcim. ten se mimochodem musel nechat schválit kvůli autorským právům paní architektkou věrou machoninovou, aby se směl použít.

začala jsem teď dělat šperky, do kterých se snažím dostat i drahé kameny, hlavně smaragdy, a to je celkem problematické. konstrukce se udělá 3D tiskem, bez kamenů se to zalije do betonu a musí to vyjít bez bublinek, načež to vezme fasér a zafasuje tam kamínky. faséři mi řekli, že nejhorší kámen na fasování je právě smaragd; je křehký a praská. už tomu říkám „smaragdové prokletí“. když se forma zalívá betonem, musí všechno sedět na svém místě, vše musí být symetrické. a jak se tam ten beton lije a vyhánějí se bublinky, není pod něj moc dobře vidět, a pak se třeba stane, že to vytáhneš z formy a je tam nějaká mikrobublinka, takže to zase rozštípneš a jedeš znova. přiznám se, že ve smaragdech už jsem utopila docela dost peněz, nejsou úplně nejlevnější.

pro holcim jsi tehdy udělala jednu velkou zakázku, i nadále ale tvoříš pod značkou holcim art. jak vaše spolupráce funguje?

pokračujeme dál. oni mají projekt, který podpořili a vyvíjí se úspěšně dál a já mám jejich technologii. uvádím všechny své spolupracovníky, protože si jich vážím za to, co umí.

máš nějaké další zakázky?

ano, něco dělám. pro holcim jsem pracovala hlavně v roce 2012, vrcholem tehdy byla módní přehlídka na novotného lávce a 14 dní na to mi přišla zpráva, že je kolekce nominovaná na czech grand design, což byla nečekaná odezva, podpora i závazek. s miminkem to sice už tak nejde, ale nechtěla jsem to nechat plavat, ta práce mě moc baví. matějovi jsou teď 2 roky a je to neuvěřitelně ukecaná neřízená střela. vstává brzo, chodí spát pozdě. a jít do sklepa pracovat kolem půl 10 večer, když usne, to chce hodně disciplíny a přiznám se, že na to někdy nemám. navíc dělám občas něco pro film, pro reklamy…

co děláš pro reklamy?

různý rekvizity, třeba jsme měli vyrobit koně 1:1, kterého si herec vezme na záda a v tom koni bude sedět kaskadér, aby kůň mohl hrát na bendžo podle scénáře.

chceš se v budoucnu věnovat spíš soše nebo šperku?

já jsem gymnazista, který ve čtvrťáku došel k závěru, že by chtěl být doktorem pro staré věci alias restaurátor. na akádu jsem si z fleku netroufla, tak jsem šla na vyšší odbornou na žižkov, obor restaurování dřeva, ale ten rok neotevřeli ročník. jeden profesor mi poradil, ať jdu do prváku na střední, něco se naučím a pak přestoupím na vyšší. jenže já jsem tam potkala tak skvělý lidi, že jsem tam s nima ty 4 roky zůstala. dát si druhou střední ve 20 je geniální zážitek, to se málokomu povede! vyrostla jsme mezi starými věcmi, a tak se mi líbily všechny ty materiály, dřevo, kámen, slonovina, perleť… s bráchou jsem jako malá chodila na chemický kroužek, takže mě baví i tahle alchymie. v posledním roce jsem si dala přihlášku opět na restaurování, ale řekla jsem si, že to zkusím ještě někam jinam, šla jsem se zeptat na sochu na akádu, na design skla, šperku, ale líbily se mi hlavně klauzury u beránka na soše. kdyby mi někdo ve čtvrťáku na gymplu řekl, že jednou budu dělat sochařství, tak bych se mu vysmála. no a beránek mě vzal. po škole přiletěl i design šperku… zkrátka mě posunujou náhody, kterým se asi vystavuju. já si moc neplánuju, jediným mým cílem je žít šťastný život. nešla jsem na umprumku s nějakejma velkejma ambicema, jsem příliš sebekritická, ale užívala jsem si to a krmila svojí nekonečnou zvědavost. deset let jsem se učila od skvělých lidí o světě a všech tajích přírody. babička mi říkávala: „když člověk dobře poslouchá a dobře se kouká, hodně pozná“, – a měla pravdu. mám pocit, že kdybych od teď třela bídu s nouzí, tak jsem prožila neuvěřitelných deset let v báječné společnosti a to mi nikdo nevezme. …

takže tvůrčí plány necháš nějak vyplynout…

možná to není úplně profi, všichni mají nějakou vizi, ale já beru věci tak, jak přicházejí.

přemýšlela jsi o tom, jestli a v čem je jiné dělat sochu, která je objektem stojícím mimo tělo a šperk, který je určený přímo na tělo a má být nošen? liší se v něčem tvůj přístup?

u beránka jsme dělali i figurální sochařství. neřešíš tam jenom, jak vymodelovat hlavu a figuru, ale celý kontext – člověk, prostor a okolí. tohle vyladit je kumšt. na umprumce jsou přednášky třeba o historických technologiích, kde jsme měli například za úkol udělat kopii pravěkého srpu. ve švýcarsku kolem solnohradu roztál ledovec a našla se tam dřevěná rukojeť na srp, ze které jsme se málem posadili na zadek – byl to neuvěřitelný design, klidně by to mohla být překrásná minimalistická socha; dokonale vyřezaná střenka přesně tvarovaná podle ruky majitele, aby se nástroj dobře držel, ruka byla chráněna a když už je člověk unavený, nástroj mu ruku drží ... chci tím říct, že na umprumce přijdeš do styku s designem, i když studuješ sochu. a šperk, to je pro mě socha, sdělení a talisman.

obory jsou tam určitě propojené a přirozeně se doplňují. skutečnost, že jsi původní profesí sochařka ti tedy při navrhování šperků nijak nevadila…

vůbec se na věc takhle nedívám. ja zrovna teď navrhuji šperk. to, že jsem zvědavec, gymnazista, řezbář a mimo jiné sochař, je bonus, protože dobře vím, co je beton a jak na něj. limit je v tom, že jsem potřebovala pomoct s některými technickými věcmi od šperkařů. hned jsem oslovila kamarádku alenku hesounovou ze šperkařské skupiny unosto, aby mi pomohla s vnitřními konstrukcemi. neumím pájet stříbro, nevím, kde co koupit. s pájením musím furt někoho prudit, haha. studio tobyšlo, tedy karel matějka, mi dělá na kompu 3D modely kovodílů, které se pak tisknou. chemie mě vždycky bavila, tak si hodně povídám s technology. pro ně je zajímavý, že se to, co dělají, dostane i do jiné než průmyslové roviny a tak rádi pomůžou. jen dnešní svět nikomu nedovolí znát všechny souvislosti postupu výroby v průmyslu, takže mi moje supr směs žere formy. na současné průmyslové chemii mě nejvíc baví, že se vyvíjejí syntetika, která v dokonalejším provedení kopírují vlastnosti třeba vaječného žloutku a bílku nebo kostního klihu, haha.

sleduješ jiné designéry, kteří pracují s betonem, například české studio gravelli?

moc nesleduji. pecka byla, když mi alenka vyprávěla, že karla olšáková, šperkařka a naše spolužačka z ročníku, právě experimentuje s betonovými šperky, vlastně to probíhalo paralelně s tou mojí zakázkou pro holcim. lidi z gravelii osobně neznám, jen vím, že jeden z nich je technolog, jeden designér a jeden markeťák, takže jeden ví, jeden navrhne, jeden prodá - to mi přijde jako ideální tým.

chceš ještě něco říct na závěr?

… můžu s absolutní jistotou říct, že žiju nádhernej život. jsem na to náležitě pyšná.

¨

a na víc fotek z návštěvy u katky se těšte v pátek!



Komentáře

  • Admin

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... HOLCIM ART:... ano, je to sochařka! A výhercem náušnic Chromozom je Milan Jedlička! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!