TÝDEN S HANUŠEM LAMREM: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ O ZLATÉ JAVORY

s umělcem a šperkařem hanušem lamrem soutěžíme tento týden o stříbrné náušnice připomínající javorové "nosy", se kterými jsme si všichni jako děti hráli. náušnice patří mezi autorovi bestsellery a jsou vyrobeny ze zlaceného stříbra (koupit si je můžete tady). pokud se chcete soutěže zúčastnit, pošlete nám odpověď na otázku: do jakého kroužku chodil hanuš lamr jako malý?

a) do chovatelského

b) do botanického

odpovědi posílejte na adresu soutez@molo7.cz. hrajeme jako obvykle od středy do středy, soutěž ukončíme o půlnoci 23.4. 2014. a pokud si během tohoto týdne koupíte něco od hanuše lamra (jeho nabídku na MOLO7 najdete tady), získáte kredit 500 korun!

ROZHOVOR S HANUŠEM LAMREM, PRAHA – MALÁ STRANA, DUBEN 2014

jak dlouho už se věnuješ šperku?

12 let. vystudoval jsem umprum, pak jsem šel na civilku -pracoval jsem jako kulisák v disku. to jsem si taky dal do životopisu. chtěl jsem tam pak na půl úvazku zůstat, říkali mi: že vy jste se zbláznil, pane lamr, vy s vašim životopisem! já jsem neměl po škole moc velký ambice a tohle mě vyprovokovalo, tak jsem se pak začal trošku snažit… s tím šperkem to začalo tak, že jsem potřeboval pro sebe a pro ženu snubáky, pak chtěli něco kamarádi, no a žena mě v tom podporovala.

vystudoval jsi šperk u prof. v.k. nováka, na škole jsi ale přičichl i k jiným oborům…

no, já jsem od toho nováka trochu zdrhal. půl roku jsem byl na fotce, půl roku na soše… lidsky jsme si sedly, ale výtvarně moc ne. já jsem jeho věci obdivoval, ale měli jsme jiný způsob myšlení. on byl hloubavej, takovej filozof.

a kam jsi chodil na střední?

chodil jsem na soukromou školu v čakovicích, jinam jsem se nedostal. asi dva roky mě učila dana bezděková, ta mi hodně pomohla.

když jsi vyšel školu, tak jsi ještě nevěděl, že se chceš věnovat naplno šperku?

no, já jsem chtěl spíš dělat sochy. tady mám něco ze střední školy (ukazuje na dřevěné objekty v ateliéru), pak jsem dělal objekty ze dřeva v krajině… to bylo pradávno. před třemi roky jsem ještě dělal jednu sochu v arménii, takový želvičky do zoologický. pozvali mě tam, tak jsem si udělal vejlet. teď mě zaměstnává šperk a na sochy už nemám čas. občas něco udělám, ale spíš tak na chalupě. člověk nemůže stíhat všechno.

a proč sis nakonec vybral šperk jako svoje hlavní zaměření?

asi mám oko na detaily... už táta mě nasměroval. na základce jsem si vyráběl takový přívěšky, ořezával jsem tužky do lepidla, který pak ztuhlo a vypadalo to hezky, pak jsem dělal barevný pop-artový věci, dřevíčka jsem maloval barvou… nějak jsem k tomu odjakživa směřoval, ale původně jsem asi chtěl dělat něco velkýho, velkolepýho... ten šperk je taky skvělej v tom, že se vejde do ruky. člověk může udělat víc šperků než soch, protože u sochy řešíš, kam ji dáš. čestmír suška má na bubci v řeporyjích obrovskou halu, bejvalou továrnu a dělá z barelů vyřezávaný věci. má tam takový art safari a z kamioňáckejch barelů má rozhlednu... sochařů je ale málo, podle mě ty úspěšný by se dali spočítat na prstech jedný ruky. malířů vedle sebe může fungovat asi víc.

tvůj táta je známý malíř. jaký to je pocházet z umělecký rodiny? byla to pro tebe spíš výhoda, nebo omezení?

spíš to byl handicap... pořád jsem musel bojovat a tu svoji cestu si před sebou obhájit. mám tady ale ateliér po taťkovi, to byla výhoda, nikdo z mých vrstevníků ještě ateliér neměl a já jsem měl tohle místo. jako malýho mě taky táta bral všude po výstavách, bral mě s ars viva na zájezdy do paříže a do itálie za uměním. jezdili jsme se starejma grafikama z hollaru, s františkem dvořákem, kultury hořákem…

takže jsi vyrostl obklopenej umělcema…

táta byl v undergroundu, dělal českou grotesku... sopko, načeradský a táta dělali ten českej popík. já ty jeho raný věci mám hodně rád. tehdy to bylo odvážný, dneska už je to klasik.

v českém prostředí máš specifický styl. proč tě tolik fascinuje příroda a detailně realistický zobrazení kytek, rostlin, brouků?

chodil jsem kdysi do botanickýho kružku a bavilo mě to. svoji ženu jsem na to balil…

… na kytky a na brouky...

no, já bych klidně dělal i něco jinýho, ale pořád vidím spoustu možností, kam to posouvat dál, takže u toho možná zůstanu.

podobně jako umění máš tuhle zálibu v rodině. pradědeček se zabýval taxidermií, sbíral motýly, máš po něm ty zarámovaný smrtihlavy...

ano, ale ještě můj dědeček byl zahradní architekt a měl krásnou zahradu. máma měla na chalupě taky zahradu a já jsem jí pomáhal. měl jsem vlastní skalku a kořeninovou zahrádku… vždycky mě to bavilo, ale nečekal jsem, že to půjde do těch šperků. pak jsem ale zjistil, že se to dá odlít... dřív jsem dělal spíš geometrický věci.

zdá se nám, že u designérů šperku je tu častější spíš minimalistický projev, ty jsi jeden z mála designérů, který ty přírodní motivy takhle realisticky zpodobňuje… co tě k tomu vede?

vždycky mě bavila fotografie. skrze ní jsem mohl zkoumat struktury a detaily. vždycky se mi taky líbily grafiky, třeba jiří john. sochaři taky používají grafickou kresbu. bavilo mě pracovat s tou šrafurou, stínovat, i v té kresbě jsem měl rád struktury. já jsem samozřejmě rád, že to takhle nedělá tolik lidí.

co se týče materiálů, typická je pro tebe ta umělá pryskyřice, z níž jsi kdysi odlil kolekci lichi. proč sis vybral tenhle materiál, ke kterému se po malé pauze zase vracíš? v čem jsou jeho výhody a v čem úskalí?

tohle je takovej pop-art z přírody a na to je ten epoxid ideální. technicky se pro odlití struktury skvěle hodí. když se roztaví, je úplně řídký. musí se to ale dělat ručně. někdy si říkám, že by bylo lepší, kdyby to dělal nějakej stroj. já jsem s tím na chvíli přestal, ale teď jsem zase začal, protože se po tom lidi hodně ptali. když se s ním pracuje a je to roztavený, tak ty výpary jsou toxický. to není úplně příjemný... mám ale ochrannou masku a a sehnal jsem si v rakousku nějaký údajně netoxický nebo málo škodlivý epoxid.

hodně se tedy teď věnuješ tomu „serióznímu“ šperku z drahých kovů a méně pop-artu a vtipnejm šperkům jako liči s očima… s čím tedy nejčastěji pracuješ?

to mám tady ve vitrínce… dělám třeba zásnubní prstýnky aristolochia s vyraženou strukturou podražce a s diamantem. ten reliéf je rafinovaně vyražený ze strany a seshora to působí decentně. mám tu něco i ve žlutém zlatě, angelica, to je moje specialitka. na ní jsem si nařezal kroužky ze stvolu anděliky lékařské. ze zlata dělám hlavně prstýnky, občas náhrdelníček.

jakou pracuješ technikou? ztracený vosk?

něco je ztracený vosk. už mám formu, do které jen naleju vosk a vyrobím to, ale některé věci takhle udělat nejdou, třeba šiška... tu musím nechat z té formy vyhořet.

o co je největší zájem a co děláš nejčastěji na zakázky?

snubní prsteny na zakázku a z mých kolekcí jsou největší bestsellery cypřiše a javory, občas i hrachory, hlavně náušnice.

dělal jsi taky brož pro madeleine albright. jak jsi se k tomu dostal a víš, jestli ji nosí?

má ji ve sbírce a nosila ji těch několik dní, když byla na návštěvě v české republice. to mi udělalo radost. jednu dobu jsem na tom byl dost bídně a dostal jsem se k zakázce pro ministerstvo zahraničí. bylo to hodně práce, soutěž na 700 darovacích předmětů… dělal jsem pro ně tu lípu, za kterou jsem teď byl nominovaný na czech grand design. na základě toho - byl jsem jim asi sympatickej - se mi naskytla příležitost vyrobit brož pro madeleine albright. měli za úkol sehnat nějakou brož, asi s českým granátem, protože měla přijet na oficiální návštěvu a oni si místo toho vzpomněli na mě. mělo to být zadarmo, já jsem jim ale řekl, že potřebuju aspoň 5 tisíc na materiál a oni mi přáli, byli hodný...

takže to spíš brali tak, že se můžeš prezentovat…

já jsem to samozřejmě taky bral jako čest, ne jako zakázku za peníze. udělal jsem pak celou kolekci autorských broží, v čechách je to ale se šperkem coby volným uměním dost těžké. artefakty za 50 tisíc se moc neprodávají, to už je spíš zájem o věci na zakázku.

kdo se ti líbí ze současnejch šperkařů?

ne že bych nebyl kritickej, ale musím říct, že skoro všichni, co tu dělají šperk, se mi svým způsobem líbí. mám rád i abstraktnější věci, třeba kateřinu řezáčovou, líbí se mi jarda kučera, dana bezděková... moc zajímavá je také třeba irská šperkařka eily o’connell, která taky pracuje s přírodou.

kdysi jsi spolupracoval i se svou ženou zlatkou (goldie&frost), plánujete spolu zase někdy něco?

teď už jsme dlouho nic nedělali, každý jsme si daly sólo. ona dělá hodně s humorem, já jsem začal dělat víc ten vážnější šperk, drahý kovy, luxusnější věci, protože tím se živím. časem třeba zase něco bude. ona teď dělá takový vtipný textilní broučky... jí taky zajímá tenhle svět přírody. studovala taky umprum, u profesorky krbcový a je spolužačka s hanou zárubovou. teď ale máme dvě děti, takže to s tou kariérou není tak jednoduchý. s dětma je to kolotoč, ale je to fajn.

co chystáš do budoucna?

budu mít výstavu v galerii z ruky na vysočině. to je trochu z ruky, ale strašně rád tam jezdím, k paní macháčkový. taky chci jet do new yorku, chci si udělat takovej uměleckej zájezd… mám tam kontakt na zpěvačku lorraine leckie, se kterou teď budeme fotit, ona se zná s jimem jarmuschem a jonny depp jí kupoval pivo... no, uvidíte ji brzy na fotkách.

... a na více fotek se těšte v pátek!

(video z návštěvy najdete tady)



Komentáře

  • Linda

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... HANUŠEM LAMREM:... ano, byl to botanický kroužek! A výhercem náušnic ZLATÝ JAVOR je Miroslava Šimková! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!