TÝDEN S HANKOU POLÍVKOVOU: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ O TORDOVANÉ NÁUŠNICE

ode dneška do příští středy soutěžíme o tordované náušnice šperkařky hanky polívkové. připomínají nám kroužky vytvořené ze stříbrných nitek a stejně jako všechny hančiny šperky jsou i tyhle moc příjemné na dotek. soutěžní otázku najdete jako obvykle TADY !

soutěžit můžete od středy 9. do středy 16. července 2014 a pokud si během této doby koupíte něco od hanky - vybírat můžete tady - připíšeme vám po skončení soutěže 100 korun zpátky na váš účet. hodně štěstí!

ROZHOVOR S HANKOU POLÍVKOVOU, PRAHA – STRAŠNICE, ČERVEN 2014

teď žiješ v praze, odkud ale pocházíš?

jsem z mělníka, ale dlouhou dobu jsem vyrůstala v litoměřicích, v praze žiju poslední rok.

jak jsi se dostala k umění a ke šperku?

už od školky jsem chodila na výtvarku, a když jsem se rozhodovala, kam dál, zaujala mě střední uměleckoprůmyslová škola v turnově. vystudovat jsem tam zlatničinu, od té doby dělám šperk.

jak je to velký obor? kolik jsi měla spolužáků v ročníku?

je tam pět oborů: kováři, rytci, odlévači, brusiči kamenů a zlatníci. zlatníků nás bylo asi 16, na ostatních oborech je studentů míň.

co u tebe rozhodlo, že se budeš šperku dál věnovat?

po střední jsem se hlásila na produktový design do ústí, ale tam mě nevzali. po prázdninách jsem tedy měla nastoupit do liberce na nějaký technický obor, ale během prázdnin otevřeli nový obor design kovu a šperku v plzni a tam jsem se dostala. tehdy jsem to ještě moc nevnímala, tam mě to ale začalo bavit a po bakaláři jsem se rozhodla, že chci pokračovat dál v bratislavě.

po střední jsi tedy šla studovat šperk na vysokou….

ano, šla jsem k prof. vratislavovi karlovi novákovi, tam jsem si udělala bakaláře. potkala jsem se tam třeba s káťou reichovou [rozhovor s ní najdete tady], se kterou teď sdílím ateliér.

proč jsi se potom rozhodla jít na magistra radši na slovensko?

měla jsem pocit, že potřebuju nový pohled a praha mě moc nelákala. na bratislavské všvu se mi líbilo, že se tam ten šperk studuje trochu jinak…

jak to myslíš?

studium šperku je tam zaměřený víc na intuitivní stránku tvůrce a je tam velký prostor pro to, aby se člověk mohl umělecky posunout. ateliér vede prof. karol weisslechner chce po lidech, aby našli sami sebe, aby si našli svůj styl. ze začátku, první půlrok, to pro mě bylo docela těžké, ale potom se to nějak překlenulo a tvorba se pro mě úplně změnila. karol kladl důraz na to, aby tvorba vycházela z nitra, musela jsem uvažovat o tom, proč ten šperk dělám, co mi dává, jaký to má smysl. první šperk, který jsem tam vytvořila, byly medailony, který mi nakonec hodně psychicky pomohly. první půlrok v bratislavě se mi nelíbilo, stýskalo se mi po domově, a tak jsem do medailonů vložila žmolky z pupíku mého tehdejšího přítele. do medailonů se kdysi dávaly vlasy, fotky, něco, co připomíná blízkou osobu, domov, no a tak jsem si vyrobila takový amulet, který jsem si s sebou vždy odnášela. vlastně jsem jich vyrobila dvanáct, na každý týden jeden…

a od tý doby se ti tam už líbilo?

haha, no tím se to asi zlomilo a od té doby to bylo dobrý. hned další práce v bratislavském ateliéru mě hodně posunula. téma bylo fontána. víc než architektury jsem se držela tématu vody, co voda pro člověka ve městě symbolizuje, voda je očista, atd. a to mě nasměrovalo k tématu přírody. od té doby se inspiruju hlavně v ní. fascinuje mě například nebe; teď jsem vytvořila takovou kolekci náhrdelníků, které připomínají mraky.

inspiroval tě ve tvém uměleckém směřování někdo z rodiny? rodiče tě od začátku podporovali?

rodiče mě vždycky podporovali, ale umění nikdo z nich nedělá. vždycky mi ale věřili a nechali mě dělat to, co jsem chtěla, za což jim jsem moc vděčná.

dokážeš se rok po škole šperkem uživit?

teď už ano, ale kdybych neuměla řemeslo, šlo by to jen těžko. když ale někdo dělá jen řemeslo, může být často úplně zablokovaný a nedokáže se odpoutat od stále stejných postupů, mně ale škola tohle pomohla překlenout, získala jsem tak větší rozhled…

kdy se ti od těch zavedených postupů podařilo odpoutat?

po střední škole jsem uměla jen řemeslo a neměla jsem co do činění s nějakým uměleckým šperkem. plzeň pro mě byla nahlédnutím do toho, jak se řemeslo může používat jinak, než jen klasickým způsobem. v plzni jsem vytvářela spíš abstrakci, architekturu, takový tvrdý geometrický věci, šlo spíš o formu. v bratislavě jsem se zase naučila jak využít řemeslo k vyjádření myšlenky… byl to vývoj.

co třeba dělají dneska tvoji spolužáci ze střední? mají dílnu a věnují se řemeslu?

no, z těch 16 holek, co jsme spolu studovaly, se oboru věnuje asi půlka… vím, že tři ještě studují šperk, jedna pracuje ve zlatnické dílně, jiná šperky prodává, další třeba studuje produktový design a několik jich šlo na restaurování, takže také pokračovaly.

tvojí specialitou jsou kroucené prstýnky, tzv. tordované. tordování je nějaká klasická zlatnická technika?

říkám jim tordované prsteny podle barokních točitých sloupů. není to ale žádný oficiální termín. vytvořila jsem je před dvěma lety na mojí první výstavou tordované prsteny v bratislavské galerii eggplant, kde jsem jich měla 111. tím začala celá série měděných šperků.

je to běžná technika?

ne. výsledek sice může připomínat filigrán, ale technologie je jiná. prsteny jsem vytvářela stáčením tenoučkých měděných drátků z elektrických obvodů. původní prsteny ale měly technické problémy, takže teď na ně vytvářím formy, abych je mohla odlévat i ze zlata a ze stříbra. vyrábím tak i snubáky.

jaké jiné techniky tě lákají?

teď jsem třeba vytvářela sérii náhrdelníků s názvem mraky snů. když si je vezmeš do ruky, zjistíš, že jsou úplně lehounký, ale pevný a tvrdý. dělala jsem je z vaty, kterou jsem napustila vodou a lepidlem, jak vata vysychala, úplně se vytvrdila, schlo to ale dost dlouho… líbilo se mi, že jsem si dala pauzu od kovu a zkusila něco úplně jinýho. teď mám taky v plánu dokončit projekt hovory, který dělám s kamarádkou dankou tomečkovou začaly jsme na tom pracovat ještě ve škole v bratislavě na workshopu s christinou karababou. jde o 3d tlač, teda tisk… na slovensku se tomu říká „tlač“… ze všech stran nafotíš objekt, fotky nahraješ do počítačového programu a fotky se poskládají do 3d vizualizace. s dankou jsme nepoužívaly tradiční, statický objekt, ale já jsem mluvila a danka mě fotila. zachytily jsme tak pět slov a teď budeme 3dtisky dál upravovat do jiných materiálů. bylo to super, moc mě bavilo spolupracovat ještě s někým dalším. do té doby jsem si dělala všechno sama a zvláště ta práce s drátky pro mě byla úplná meditace, tohle ale byla úplně jiná zkušenost.

některé předměty v tvojí diplomce nám připomínají svazečky zeleniny, makovičky, semínka… o čem to je?

začalo to tordovanými prsteny z měděných drátků, potom jsem pracovala s dalšími formami. nejprve jsem si začala kreslit nebe a pak další věci, který začaly připomínat semínka, zemi, přírodu a nakonec z toho vznikl tenhle soubor. má představovat koloběh života, od semínka po lůno, přes růst, dozrání, utrhnutí stébla, vytvoření svazečku, až po jehličí, které představuje smrt. potom se to zase otáčí a jde to znovu od semínka ke smrti. myslím, že tyhle momenty zažívá člověk každý den, že to je v každém z nás zakořeněné. původní záměr to sice nebyl, ale byl to takový proces… někde ve mně to bylo. navíc měď, se kterou jsem pracovala, je zemitá, měkká a příjemná na dotek, stejně jako výsledné šperky. nazvala jsem je proto „šperky do ruky“. měla jsem pocit, že mi příroda při práci úplně rostla pod rukama.

jsou opravdu strašně moc příjemný na dotek. člověk má tendenci se uklidňovat tím, že něco zpracovává v ruce, na něco sahá. k tomuhle by byly úplně ideální…

myslím, že na šperk by se mělo sahat, nebo by se měl nosit, klidně ať je špinavý a nedokonalý, ale hlavně musí mít člověk, k tomu šperku co nosí, nějaký osobní vztah. naopak mám ale děs ze skla, které je pro mě dokonalé a mám pocit, že na něj by se snad skoro sahat ani nemělo… další zajímavá věc na té mědi je, že časem získává patinu. když jsem šperky vytvořila, byly úplně lesklé, ale po výstavě v bazénu na sympoziu erny masarovičové šperky začaly zelenat. materiál se mění a žije si vlastním životem. tohle sice nebyl záměr, ale během práce to nějak vyplynulo a moc se mi to líbí.

docela dobře to sedí k tématu koloběhu a přeměny forem…teď ale vyrábíš šperky ze zlata a stříbra, ne z drátků?

vyrábím je hlavně ze stříbra, ze zlata dělám spíš na zakázku.

jak jsi se dostala k práci pro známý designérský duo zdeněk vacek - dan pošta a jejich značku zorya?

kluci hledali zlatníka, někoho na řemeslo. pracuju pro ně od března a je to super, oni jsou skvělí. občas je to trochu honička, protože mají hodně zakázek, ale je to pro mě dobrá zkušenost. je to zase další pohled na šperk, víc designový. na vysokých školách nás vedli k tomu být umělec, tvořit vlastní myšlenky a šperky, třeba i bez toho, aby se pak nosily. oproti tomu reálný život a například otázky typu, jak se uživit nebo jak svůj výrobek prodat, se na škole vůbec neučili. u kluků je to pro mě zase návrat k řemeslu a víc prodejnímu šperku. a přesto je skvělý, že šperk tvoří jinak. takže mám teď čas víc přemýšlet nad tím, co chci sama dělat nebo jak se živit. jestli chci dělat svoje volné šperky, které můžu vystavovat, nikdo mi tu práci nezaplatí, ale zase mě to naplňuje uvnitř, nebo šperky… jak bych to řekla... víc designové, prodejní nebo úplnou zlatničinu na zakázky. zatím mě ale baví všechny tyhle cesty šperku. taky se mi líbí, že se tam pracuje na něčem větším, že jsem součástí nějakého týmu. furt si dělám to řemeslo, ale vidím i jak to funguje ve větším měřítku. oni mi řeknou, co chtějí a já to udělám, při tom si vyčistím hlavu a pak si můžu dělat svoje věci. první měsíc, co jsem pro ně pracovala, mě to tak nakoplo, že jsem začala dělat na nových věcech.

máš nějaký oblíbený šperkaře, kteří tě inspirují?

musím zmínit petra vogela, který teď převzal ateliér v plzni po panu novákovi. dělal mi oponenta k diplomce a skvěle jsme si sedli. pak se mi moc líbí ital giovanny corvaja, který si vyrábí úplně tenoučný drátky o síle menší než vlas a pak z nich tvoří zlaté kožešinky. je to úplně neuvěřitelný. říká, že je pro něj hrozně moc důležitá meditace při práci, že je pro něj zásadní ta práce samotná. to je blízké i mé volné tvorbě.

... a na víc fotek se těšte v pátek!



Komentáře

  • Admin

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... HANKOU POLÍVKOVOU:... ano, bylo to z měděného drátu! A výhercem tordovaných náušnic je Hana Pášová! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!