TÝDEN S ELAJEDIOVA: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ S ELAJEDIOVA

těsně před vánoci si zahrajeme o top s tapírem od elajediova. napište nám na známou adresu soutez@molo7.cz správnou odpověď na otázku: jaký obor studuje eliška judová v brně?

a) dějiny umění

b) historii

posílat vaše odpovědi můžete do středy 25.12. a pokud si tento týden na MOLO7 koupíteněco od elajediova, připíšeme vám po skončení akce 100 kč zpátky na váš účet! (platí od středy 18.12. do středy 25.12.). třeba dostanete k vánocům krásný dárek! správnou odpověď se jistojistě dozvíte z našeho rozhovoru s eliškou.

ROZHOVOR S ELIŠKOU JUDOVOU / ELAJEDIOVA, BRNO - VEVEŘÍ, PROSINEC 2013

líbí se nám, že je v tvojí tvorbě patrná láska k ruční práci a řemeslu. jak moc si na tomhle sama zakládáš?

eliška: je to podstata toho, co dělám. teď o tom hodně přemýšlím - kdybych to začala dělat ve větším, minulo by se to účinkem. nedokážu si představit že bych dala kolekci ušít švadleně... to je moje dilema. řeším otázku větší produkce, že to asi nemůžu dělat intenzivněji, protože by to ztratilo svoji podstatu. asi tvorbu budu muset držet v téhle rovině, jinak by se vytratila prvotní idea.

vlastní ruční práci tedy bereš jako integrální součást svojí značky...

eliška: třeba tady to vyšívání. to vzniká po večerech; když mám chvíli, sednu si a vyšívám vzor. jsou to dlouhé hodiny práce...

kde ses to naučila?

eliška: vždycky mě to zajímalo, tak jsem to zkoušela. doma jsme na to měly dobrou základnu; táta má dílnu, máma měla šicí stroj, doma jsme měli různá nářadí, navíc můj pradědeček byl švec a doma nám tak po něm zbyla spousta různých záhadných – tehdy ještě záhadných - předmětů. často jsem ani nevěděla, na co to je. bylo tam šídlo, kladívka s háčky, kopyta... přijde mi, že když člověk chce něco zkusit a je odhodlaný, tak se k tomu časem dopracuje. plus mám ráda ty staré věci, takže jsem si nakoupila spoustu starých technologických časopisů, jak zpracovat kůži, jak šít...

proč máš ráda staré věci? oblečení od tebe je prostoupené nostalgií, často se navíc inspiruješ folklorem, tvoje tašky působí jako něco 's patinou' a když se v tvém dílně objeví nová krabice, něco na ní nalepíš, aby vypadala jako starodávná... proč?

eliška: jednak mám ráda ty vzory, to jak to tehdy věci vypadaly, ale myslím, že to je hodně i tím, že se dřív věšina věcí dělala ručně. myslím, že když tehdy lidé něco vyráběli, nevadilo jim věnovat tomu ten čas a úsilí.

nebylo to spíchlý horkou jehlou...

eliška: bylo to vidět jak na tom oblečení - dělaly to zkušené švadleny, které věděly, co a proč dělají - tak i na nábytku a na drobnostech jako právě na takové krabici... to mně přijde úžasný...

dělaly se věci, které se dědily z generace na generaci a sloužily celý život... třeba kabát.

eliška: tohle mě právě fascinuje, že lidé měli dřív boty, které jim vydržely celý život. neříkám, že bych dnes nosila ten samý kabát, jako oni tehdy, ale líbí se mi ten princip. proto mě ty věci baví. doma mám spoustu věcí z bazarů, antikvariátů a starožitnictví. i ten design mi přijde takový propracovaný a promyšlený, lampy, stolečky, židličky... mám pocit, že lidé mnohem víc přemýšleli, než něco udělali a když už to vyráběli, dali si záležet, aby to bylo co nejlepší, což dneska už na těch produktech vidět není...

teď je jiná doba a upřednostňuje se kvantita, rychloobrátkové zboží... je důležitý, aby si člověk zase koupil ty kalhoty nový...

eliška: trendy, podpora trhu... chápu, ale není mi to milý... v módě se mi víc líbí princip nadčasovosti. hrozně bych chtěla, aby ty věci, co dělám, měly tuhle vlastnost... aby si lidi všimly, že to oblečení má něco do sebe i po nějakém čase a aby se to dalo nosit i po letech.

ještě studuješ. o čem vlastně píšeš tu diplomku?

eliška: studuju kunsthistorii a píšu o středověku, o době karla IV... konkrétně se věnuju inkrustaci, tedy obložení leštěnými drahokamovými deskami v kaplích na karlštejně a v kapli sv. václava v praze. v práci řeším to, že nikde jinde se nedochovaly takhle vyzdobený interiéry a všichni se domnívají, že jde o něco výjimečnýho, že to nemá předchůdce ani následovníky, ale já se snažím dokázat, že to má nějaký konkrétní původ. tak uvidím, jak to bude přijatý, právě to dokončuju. píšu to u prof. ivana folettiho, který sem do brna přinesl takovej čerstvej vítr a oživil zájem o středověk.

pocházíš z vysočiny. je ti venkov bližší než město? narážím na ty folklorní detaily, které se u tebe objevují... na krku máš navíc šperk od vnuka, který se také snaží oživovat lidové tradice...

eliška: vnuka úplně zbožňuju, ten si mě získal... i když konkrétně tenhle přívěsek je pro mé okolí možná trochu kontroverzní. vyrůstala jsem na malé vesnici, kde jsem byla se svým bráchou a neměli jsme tam žádný vrstevníky. to mi moc nevyhovovalo. když byly prázdniny, tak jsem si s bráchou a babičkou hrála dva měsíce na zahradě. připadala jsem si tam izolovaná. do školy jsem pak musela dojíždět a autobus jezdil jen jednou denně. to jsem nesnášela, takže když jsem pak přišla do brna, byla jsem úplně nadšená! spousta lidí, všechno dostupný..

a střední školu jsi dělala kde?

v novém městě na moravě. ale to je taky maličkatý městečko. kromě kostela a budovy školy tam nic není.

nechtěla jsi na nějakou uměleckou školu?

eliška: chtěla jsem, ale rodiče měli pocit, že jedině gymnázium mi zaručí základ vzdělání. chtěla jsem z toho gymplu dokonce odejít, byla jsem na osmiletém gymnáziu a chtěla jsem jít na střední do jihlavy, do helenína, kde je textilka. dostala jsem se tam, ale nakonec rodiče řekli 'nenene'.

a během střední jsi tedy něco sama tvořila?

eliška: tak kolem dvanácti, třinácti jsem si šila tašky a zkoušela jsem i nějaké oblečení.

učil tě to někdo?

eliška: to jsem si všechno zjišťovala sama, byl to takový pokus – omyl. asi ani ty řemeslné postupy nemám správné, nemám žádnou oficiální průpravu... když dělám něco komplikovanějšího a nevím si s tím úplně rady, například se střihem, mám známou švadlenu, paní zadinovou, která je odborník a na ní se obrátím pro radu. myslím, že ta moje 'nezaškolenost' je součást toho, co dělám, že na to musím přijít sama. baví mě to. mám nějaký systém, postup, který se mi osvědčil a ten vytvořím jedině na základě zkušenosti.

tahle intuitivní tvorba je na tobě možná to přitažlivé... že to neděláš přesně podle mustru, jak se to má dělat...

eliška: mám jen malou zkušenost s oficiální průpravou. studovala jsem jeden semestr ve zlíně na designu obuvi. ze začátku jsem byla nadšená, ale pak jsem narazila na nepochopení ze strany vedením... oni nechápali mou fascinaci folklorem a zvyky...

chtěli, abys dělala moderní praktickou obuv?

eliška: přišla jsem s ideou na semestrální práci a oni mě tlačili jiným směrem, což se mi nelíbilo... argumentem bylo, že musím sledovat aktuální trendy a řídit se jimi... to mě rozčílilo.

to je asi přesně opak toho, co chceš do své práce dávat...

eliška: asi bych se s tím nějak dokázala vyrovnat, ale já jsem tehdy psala současně bakalářku v brně a do zlína jsem dojížděla. to bylo hrozně náročný... když jsem si uvědomila, kolik mě to stojí energie, přišlo mi to dohromady s tímhle přístupem trochu zbytečné. teď ale občas zalituju, že jsem to nevydržela...

dal ti ten semestr něco po praktické stránce?

eliška: dal. měli jsme tam praktika s jedním starým pánem, který celý život šil boty. o botách nám toho řekl spoustu. nevím, jestli dokážu správně, ortodoxně ušít botu, ale nějaký základ mám plus nějaké teoretické znalosti z učebnic.

zkoušela jsi šít boty?

eliška: ušila jsem si je pro sebe a nosím je. je to hodně časově náročný, takže to nedělám. na každou botu je potřeba mít kopyto v té dané velikosti... když to lidem vysvětlím, většinou od toho upustí... ale bylo by to krásný, šít boty, bylo by k tomu potřeba ale získat víc praxe, třeba najít někoho, kdo to umí a jít k němu na stáž.

tak třeba se ti to poštěstí. máš nějaké plány se značkou elajediova, až doděláš školu? teď to děláš spíš tak pro radost. máš nějaké plány do budoucna?

eliška: určitě chci, aby ta značka fungovala dál, chci být v povědomí. PR část přenechávám veronice [v. vidomusová], protože já na to nemám vlohy. je mi bytostně cizí se nabízet. měla jsem s tím na začátku hrozný problém, takže jsem veronice vděčná, že mi po téhle stránce pomáhá a já jí v tom plně věřím... jak jsem ale na začátku říkala, těch věcí vzniká málo, jsou to všechno ručně šité originály a nikdy neudělám stejný kus.

jak vnímáš místní brněnskou scénu? znáš tu někoho, kdo se módou nebo oděvem živí, nebo je úspěšný?

eliška: moc obdivuju andreu lojkáskovou, pracovala pro belku a má svou vlastní značku leandrea. vede obchod pokojík. jinak nikoho, kdo by se přímo živil šitím asi neznám. je tu daniela pešková, ale ta myslím také ještě studuje. ještě mám kamarádku, která má značku anouk de poulain, ale žije také spíš takovým studentským životem. nedokážu si představit mít rodinu a živit se tím... není to úplně spolehlivé.

uvažujes o tom, že se přestěhuješ někam jinam, nebo chceš zůstat v brně?

eliška: chtěla bych tu tvorbu nějak zintenzivnit, když mi teď odpadne škola. nebudu muset svůj čas dělit na třetiny – kromě školy pracuji ještě v galerii – , ale už jen na poloviny. těším se, že budu mít čas připravit na jaro/začátek léta kolekci, bude to takový odpočinek po tom diplomkovém maratonu. o stěhování z brna zatím neuvažuju, ale člověk nikdy neví...

... na celý fotoreport z návštevy u elajediova se můžete těšit v pátek! video najdete TADY.



Komentáře

  • Linda

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S Elajediova:...ano, jsou to dějiny umění! A výhercem tapírího vasilo trika od Elišky je Michaela Doskočilová! Gratulujeme!

  • alice.voseckova

    krásný rozhovor, taky se mi líbí ten princip ne-spotřeby !

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!