TÝDEN S EGGO: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ S EGGO

soutěž, kterou dneska vyhlašujeme, bude patřit hlavně ženám. vyhrát totiž můžete koženou kabelku mead od jakuba jarolíma aka eggo. vyrobená je v praze z ručně barvené kůže z českých zdrojů. soutěžní otázku najdete jako obvykle TADY, čas na soutěžení je opět vymezen dvěma středami (od 3. do 10.9. 2014). a pokud si během tohoto týdne od eggo bags něco koupíte, získáte kredit 100 korun na další nákupy. mrknout se můžete TADY. hodně štěstí!

ROZHOVOR S JAKUBEM JAROLÍMEM / EGGO, PRAHA – VINOHRADY, SRPEN 2014

jak jsi se dostal k tomu, že šiješ kabelky a brašny?

to je dlouhá historie, ani nevím, kde bych začal…

tak nám nejdřív řekni, co jsi studoval.

vystudoval jsem antropologii.

vidíš, minule jsme si zrovna povídaly s kristýnou k., která zas vystudovala etnologii a teď šije pánský košile.

nejdřív jsem teda studoval v plzni antropologii… jsem z příbrami a sem do prahy jsem se před pár lety odstěhoval za slečnou. zkoušel jsem tu antropologii dělat, dokončil jsem bakaláře, jel jsem i na nějaký výzkum, abych si udělal praxi, ale když jsem si ve finále sháněl práci, byla to celkem bída, takže jsem dělal, co se namanulo. delší dobu jsem přemýšlel o tom, že bych chtěl rozjet nějaký svůj projekt, ale dlouho jsem nevěděl, co by to mělo bejt. vždycky mě bavilo dělat něco rukama, ale bral jsem to jenom jako svoje hobby. k řemeslu jsem měl ale vždycky vztah. poprvé mě napadlo dělat kabelky a brašny, když jsem byl s přítelkyní na výletě v berlíně a šli jsme se podívat na jeden designový market v kreuzbergu. mojí slečně se tam líbila jedna kabelka a už byla nakousnutá, že by jí chtěla, jenže pak jsme zjistili, že stojí asi 300 euro. uzavřeli jsme spolu takovou sázku, že jí tu tašku ušiju. bral jsem to sice trochu jako fórek, ale pak jsem se o to začal trochu zajímat, zjišťoval jsem, kde se dá koupit materiál a podobně a po nějakých třech měsících jsem kabelku dal dohromady. pak to viděly její kamarádky a ptaly se, odkud ji má, že to vypadá celkem dobře, tak jsem začal uvažovat o tom, že se tomu začnu věnovat.

a jak jsi tu tašku zvládl udělat? je přece jen něco jiného pracovat s tuhou kůží než s látkou…

čím víc jsem se o to zajímal, tím víc jsem byl posedlej tím, jak to vymyslet. nakoupil jsem si v antikvariátu nějaký starý učebnice, něco jsem si je stáhnul z internetu, třeba komunistickou učebnici brašnářství ze 60.let. z nich jsem zjistil první informace a skrz to jsem vymyslel první technologickej postup, jak to udělat, aby to vypadalo jako taška. při prvních pokusech jsem pokazil spoustu materiálu, spoustu věcí jsem musel předělávat… konečně jsem ale začal dělat svoje první věci.

jak vypadala ta první taška, která stála u zrodu eggo bags? byla podobná tomu, co vyrábíš teď?

byla to jednoduchá taška s klopou, odstín měla dozrzava. střihově to bylo hodně podobný, rozdíl byl hlavně v tom, že jsem používal barvy, které byly na jiné bázi. daly se ředit vodou a barvilo se jen po lícové straně. jakmile se pak taška střetla s nějakým povětrnostním vlivem, mrholením, sněhem, udělaly se na tom mapy. od začátku jsem ale chtěl, aby kůže byla barevná a trvalo mi fakt dlouho než jsem našel správný barvy.

kdy to bylo?

to byl rok 2009.

a kdy tě pak napadlo udělat z tašek svojí živnost?

no, já už jsem chtěl na vejšce rozjet nějaký svůj projekt a jelikož jezdím na skejtu, tak jsme s kamarádem rozjeli svojí značku skejtů. museli jsme to ale pustit, trh je na to tady malej.

možná, že teď už by to frčelo… nebo jsou v kurzu spíš longboardy?

tomu asi nevěřím. my jsme to tehdy rozjížděli v době, kdy byl děsnej boom týhle kultury, ale i tak to byl problém udržet. táhlo mě to sice dlouho tímhle směrem, ale došel jsem k tomu, že to dělat nemůžu a řekl jsem si, že zkusím něco nového.

a když tě pak pochválily i kamarádky tvojí přítelkyně, napadlo tě dělat kabelky…

… a taky jsem tehdy dělal práci, která mě nebavila a naopak mě bavilo studovat si po večerech sám pro sebe brašnářství.

takže jsi si doma obložil podlahu novinama a barvil sis kůže… není to takhle podomácku bez těžký, neřkuli nebezpečný?

já jsem tehdy barvil jinejma barvama a ty nebyly nijak toxický, takže to zas tak nevadilo. i tak to ale bylo celkem prostorově náročný, takže jsem se brzy musel poohlédnout po nějaké dílně.

tenhle prostor v mánesově ulici je tvoje první dílna?

není první. s prvníma kouskama jsem začínal v bytě, pak jsem odešel z práce, chodil jsem po různých brigádách a když se to začalo víc rozjíždět a doma jsem vycítil – navzdory tomu, že moje přítelkyně je maximálně tolerantní a ohleduplná –, že už se to nedá, přestěhoval jsem si dílnu do čepic u sušice, kde má maminka mojí přítelkyně statek, který se právě rekonstruoval. v části, která ještě nebyla hotová, měli jednu volnou místnost, kde jsem zakotvil asi na tři čtvrtě roku. to byla moje první opravdová dílna.

teď se taškama živíš, nebo k tomu ještě děláš brigády?

teď už to dělám naplno.

pracuješ sám, nebo máš nějaké pomocníky?

pracuju sám. jediný, co si sám nedělám, je grafika a fotky, ale to je skoro rodinná záležitost, protože grafiku mi dělá jeden kamarád z plzně a fotky zas moje spolužačka z antropologie, která zběhla k focení.

i kůži si stále barvíš sám?

jojo, to dělám ve vedlejší místnosti, který říkám pitevna. jsou to barvy podobné lihovým mořidlům na dřevo.

jak brašny vyrábíš?

nejdřív si připravím šablonu, nařežu si díly - jako první ty dva největší - a potom, když doschnou, tam za vlhka vmodeluju ten střední díl. nejdřív to slepím, a pak to šiju.

to je hodně příbuzný ševcovskýmu řemeslu, ne?

má to k botám blízko…

ale boty neděláš?

no, zkoušel jsem to jednou ze srandy, ale ještě bych si to nelajs.

odkud bereš materiály?

mám je z jedné rodinné firmy z otrokovic, která zpracovává kůže. je to taková tradiční lokalita, byl tam baťa, potom svit... vždycky jsem od nich měl materiál, se kterým jsem byl spokojený. když jsem navrhoval svoji první kolekci a řešil jsem barvy, tak jsem nebyl schopen najít někoho, kdo by měl nabídku, která by se mi líbila. objednal jsem si proto hovězinu nebarvenou a barvím si to sám.

a ty odřezky tady na hromadě ještě nějak zpracuješ, nebo je to odpad?

odpad se skoro všechen zpracuje, všechno to zdělám. padne to třeba na řemínky a madla.

s jakými pracuješ stroji?

teď mám úplně novou německou mašinu na šití kůže, až do července jsem ale šil všechno ručně. dlouho jsem si na ní šetřil. pak už tu mám jen nýtovačku, se kterou dělám pásky na řemínky a taky s ní zpevňuju šev, protože to je na brašně nejvíc namáhané místo.

tašky působí opravdu kvalitně. jakou mají životnost?

udělal jsem si sám pro sebe takový experiment; před čtyřmi lety jsem si vyrobil batoh a čím déle vydrží, tím se záruka prodlužuje. ten materiál sám o sobě je ale nesmrtelnej. může se stát, že povolí šev, protože to je takový exponovaný místo. snažím se ale tašky navrhovat takovým způsobem, aby nebyl problém tašku opravit a něco vyměnit.

zákazníkům tedy nabízíš k taškám i servis?

ano, to řeším bezplatně. ta taška přeci něco stojí a já chci, aby si ode mě odnesli něco, co vydrží.

dají se nějak ošetřit, aby byly odolné vůči povětrnostním vlivům?

o barevnou tašku se člověk musí starat. pokud není lakovaná, tak se na každé hlazené usni při styku s vodou udělá mapa. u černé nebo tmavěhnědé se dá všechno rozleštit balzámem nebo impregnací, ale u těch světlejších odstínů jsou ty fleky hodně vidět, ať už je to oranžová, nebo starorůžová, musí se pravidelně ošetřovat balzámem, který je pokryje ochranným filmem. pak ten materiál vydrží strašně dlouho, je to tři milimetry silná kůže.

objednávají si u tebe lidé víc na zakázku, nebo spíš kupují to, co vyrobíš?

mám základní katalog, kde jsou různé modely a každý je k dispozici ve 12 barvách. někdy ty barvy na zakázku i míchám, když někdo chce třeba tašku sladit s botama. skoro každý z těch modelů je ve dvou velikostech. spousta lidí tam chce nosit notebook, takže mám dvě varianty, na „třináctku“, tedy formát A4 a na 15-palcový notebook. někdo po mně občas chce i nějakou malou úpravu, například přidělat kapsu na tablet nebo madlo.

co plánuješ do budoucna?

jsem sice spokojený a mám spoustu práce, ale chci se rozvíjet a věnovat se i jiným věcem než šití, víc navrhovat a vyvíjet nové modely. teď právě chystám batohy, které střihově vycházejí z mých brašen.

podle čeho nové modely navrhuješ? reaguješ na poptávku zákazníků, sleduješ trendy?

je to taková kombinace. snažím se vymyslet něco, co by bylo vkusné a nadčasové a zároveň vyjít vstříc přání zákazníka. brašnu, u které se dají vyměnit barevné řemínky, aby se dala sladit třeba s barvou kravaty (model frazer), jsem vymyslel sám, ale u jiného typu jsem vyslyšel přání zákazníků, pánů, kteří si stěžovali, že jim z tašky dlouho trvá vytáhnout klíče nebo mobil, tak jsem pod přezky schoval zámky, aby se dala snadno otevřít.

většina tašek působí naprosto unisex dojmem. dělíš tašky na pánské a dámské a kdo si eggo tašky víc kupuje, holky nebo kluci?

z 60% holky. snažím se vyhnout tomu, aby někdo řekl, že to je pánský nebo dámský. je to otázka vkusu. spíš to mám rozděleno podle barev.

a co je tvůj největší bestseller?

u holek je nejoblíbenější model kabelka mead, jednou si jí ale koupil i chlap. mně se hrozně líbí, jak je jednoduchá, z jejího úspěchu jsem přesto trochu překvapený, protože je spíš myšlená jako plážová taška nebo nákupka, nedá se zavřít, nemá zip…

u nás holek je asi rozhodující, jak to vypadá…

asi jo. u kluků zas vede taška benedict v tmavěhnědé barvě. často se lidi nechají nalákat na barvičky, ale nakonec si vyberou něco nenápadného. potom je ještě populární ten model s vyměnitelnými řemínky, frazer, v kombinaci černo - červená.

jak vznikají názvy jednotlivých modelů?

každý se jmenuje po nějakém antropologovi, který zásadním způsobem ovlivnil obor. na visačce je taška doprovozená i citátem z nějakého jeho stěžejního díla. chtěl jsem, aby to nebylo podbízivý, aby třeba člověk zapátral, co to znamená.

... a na víc fotek se těšte v pátek!



Komentáře

  • Admin

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... EGGO.:... ano, je to podle významných antropologů! A výhercem kožené kabely Mead je Eva Čivrná! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!