TÝDEN S DENIAS: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

SOUTĚŽ O ŽRALOKY

s denias soutežíme tento týden o náušnice 'žraloci' z denisiny kolekce titánci. pokud se vám líbí, stačí, když správně odpovíte na naši soutěžní otázku - najdete ji TADY - a počkáte si na slosování. soutěžit můžete až do středeční půlnoci 3.12. a pokud si od designérky denisy sedlákové koupíte tento týden nějaký šperk, připíšeme vám příští týden kredit 100 korun na vaše další nákupy. tak hodně štěstí!

ROZHOVOR S DENISOU SEDLÁKOVOU / DENIAS, ČELÁKOVICE, LISTOPAD 2014

jak dlouho se věnuješ šperku?

už od školy a to už je dlouho, haha, ale dělám to s přestávkama. jeden čas jsem se tomu moc nevěnovala, protože jsem měla jinou práci. to bylo, když jsme stavěli dům a bydleli jsme v praze u rodičů s naším starším synem. byly to asi tak tři, čtyři roky, kdy jsem zkrátka neměla moc času ani soustředění na práci.

takže jsi se k tomu vrátila, až když jste se přestěhovali do domku v čelákovicích?

měla jsem s kamarádkou ateliér v praze, takže když jsme se přestěhovali do čelákovic, ještě jsem dojížděla do prahy, do holešovic. spíš až když začal starší syn chodit do školky, tak jsem se ke šperku mohla zase intenzivněji vrátit.

jak dlouho tu bydlíte?

No, koupili jsme to před deseti lety a mysleli jsme si, že tu budeme do roka bydlet, ale nakonec jsme to museli skoro celý zbourat a předělat. z toho původního domu toho moc nezbylo, ale snažili jsme se zachovat ducha původní stavby. skoro všechno jsme si tu dělali sami: omítku, zdivo… mě to moc bavilo a můj manžel je sochař, takže jsme to společně zvládli, ale ještě není hotovo…

odkud jsi původně?

jsem z prahy.

a co jsi studovala?

šperk na vysoký škole umělecko-průmyslový, ještě u v.k. nováka.

všichni jeho bývalí studenti, se kterýma jsme se kdy sešly, na něj strašně rádi vzpomínaj…

já taky. já jsem tam byla hrozně šťastná. moji spolužáci byli mimo jiné třeba hanuš lamr, věra nováková, jarda kučera nebo kamila housová mizerová, se kterou občas vystavujeme. chtěla jsem původně dělat klasický sochařství a hlásila jsem se na akádu k hendrychovi, kam mě nevzali a nějak to na mě celý zapůsobilo nepříjemně. zároveň s tím jsem ještě zkusila přijímačky k novákovi, protože se mi líbilo, co dělá. navíc můj tatínek je pasíř, takže ke kovu jsem vždycky tak trochu tíhla, i když jsem na střední studovala řezbářství.

tatínek tě tak ve výběru oboru asi podporoval…

ano, oba rodiče mě podporovali, ale na druhou stranu byli trochu skeptický. říkali, že se tím člověk neuživí, ale co mohli dělat… šla jsem k novákovi, protože jsem věděla, že je takovej všestrannej. šperk jsem začala dělat až na vysoký, pak jsem byla i na stáži v bratislavě, kde jsem se víc doučila techniku. neměla jsem ten řemeslný základ ze střední, to, co měli někteří moji spolužáci, kteří měli vystudovaný zlatnictví. to mi chybělo. v bratislavě se mi hodně líbilo, hlavně jsem tam měla čas na práci, protože jsem tam nikoho neznala a udělala jsem tam toho hrozně moc.

nedávno jsme si vzpomněli na tvoje starší náhrdelníky z gumiček. teď, když celý svět zasáhla gumičková mánie a děti si pod lavicí pletou náramky z gumiček loom bands, vyrábíš je ještě, nebo tě to spíš odradilo?

ještě se tomu věnuju, ale už je dělám asi 15 let. teď zrovna byly na výstavě v umělecko-průmyslovém muzeu. v souvislosti s výstavou prof. weisslechnera a jeho studentů z bratislavské všvu oslovili asi deset šperkařů, kteří mají s jeho ateliérem šperku něco společnýho a udělali ještě doprovodnou instalaci ve stálé expozici. skvělý věci tam měl třeba petr vogel z plzně. včera jsem si právě ty velký náhrdelníky z gumiček přinesla domů.

to jsi dělala už na škole?

ne, až po škole.

a tu jsi skončila kdy?

ještě v minulým století, haha. no je to patnáct let.

a jak tě to napadlo? teď gumičkujou i děti na základce, ale tehdy?

tehdy měl pavel opočenský takovou galerii, jmenovala se kotelna a já jsem tam měla měla mít výstavu. den před vernisáží jsem měla pocit, že toho mám nějak málo, no a zrovna jsem si hrála s gumičkama. upletla jsem tak ty první náhrdelníky. od té doby je dělám v takových skocích. tenkrát se chvíli prodávaly, pak jsem je přestala dělat a vytáhla jsem je zas až na designblok 2008.

a co se stalo s kotelnou? vůbec to neznáme…

ta už dlouho nefunguje, ten barák prostě zbourali.

kolik gumiček je potřeba na jeden náhrdelník?

na ten masivní asi 600. myslela jsem si, že se teď s tou gumičkovou mánií zájem o moje náhrdelníky spíš trochu zastaví, ale v debut gallery chtějí ty velké pořád. princip je trochu podobný jako u těch náramků, které jsou teď tak populární, já je ale mám bez háčku, bez viditelného spoje a gumičky jsou navíc silnější a různě dlouhé. zaplétám je do sebe pokaždé jinak, někdy ani nevím, jak jsem to dělala.

jaké máš další oblíbené materiály kromě zmiňovaných gumiček?

tak to vám ukážu v dílně… přesuneme se do dílny, která ještě nedávno sloužila jako dětský pokoj. tady mám prstýnky, je tam nerez, plast i kámen. moc ráda dělám s titanem. plamenem se krásně zbarvuje, to se mi líbí. no a v poslední době jsem si oblíbila pakfong, to je dost tvrdý milimetrový plech, možná ho znáte pod pojmem alpaka. a nejvíc mě baví řezat ho ručně pilkou. nebylo to lehký, ale už jsem si to vychytala. je podobný stříbru, ale je tvrdší a neoxiduje, takže pak zůstane ve stejné barvě a nemusí se tolik čistit. mosaz třeba taky hodně oxiduje, tohle je vlastně bílá mosaz, ale s přídavkem niklu. a ráda pracuju s lupénkovou pilkou, řežu tím i ten titan. jednu mám po dědečkovi…

co dělal děda?

byl rytec. naši po něm zdědili soustruh, pantograf a další stroje, to všechno jim ale vrátili až po revoluci 89. dědovi totiž jako živnostníkovi všechno sebrali a jeho zavřeli. já si ho moc nepamatuju, měl podlomený zdraví…

tvoje cesta ke šperku vedla přes touhu dělat sochu. projevuje se to nějak v tvojí tvorbě? zároveň v ateliéru šperku u nováka asi byl prostor dělat nejrůznější přesahy…

to ano, novák byl takovývšestranný a tenhle přístup mě baví doteď. šperk beru stále jako objekt a tíhnu k tomu dělat šperky takový víc autorský. moc mě nebaví dělat je sériově, i když u těch menších šperků se mi ty motivy také opakují. nejdřív jsem dělala masivnější šperky, přecházela jsem vlastně z velkých objektů do menšího měřítka. mám tu třeba svojí parní konvici, tu jsem dělala ještě na škole, nebo větrníky a kaleidoskopy… jsem taková hračička. dělám třeba variabilní prstýnky, ke kterým si můžete dokoupit další doplněk ze speciálního plastu, ale i z ebenu, nebo z kosti. dohromady drží pomocí šroubku a matičky. teď tyhle prsteny plánuju dělat trošku víc technický. taky tu mám náušnice triohry, které jsou vždycky ze tří různých materiálů, které se dají různě kombinovat.

a z čeho vychází zvířecí motivy na tvých náramcích z titanu?

zvířata jsou to proto, že se zapínají „zakousnutím“ do ocasu. a zvířata mám teď taky v nejnovějších věcech, který řežu podle kreseb syna matouše, kreslím pilkou. nejdřív to byl drak pro babičku, některé jiné motivy původně vznikly pro jednu knížku, ale nakonec se nepoužily. jiný jsem vyhrabala v matoušově aktovce a šuplíku. každá kresba má svůj příběh, který se teprve chystám rozvinout.

takže děti jdou výtvarným směrem po rodičích?

haha, ono už ho to teď moc nebaví. možná mu budu muset dávat z prodeje nějaký procenta.

co si od tebe lidi nejvíc kupují?

asi ty zvířecí náramky. teď zrovna dělám pro jednoho pána na zakázku bulteriéra. a náušnice triohry.

děláš zakázky často, snubáky a tak?

moc často právě ne. když chce někdo snubní prsteny, tak jim většinou doporučím třeba jardu kučeru, ale pár jsem jich taky dělala; třeba prsteny, ve kterých se rozsvítily diodky, když se k sobě přiložily, nebo pro kamarádku pohyblivý prsten s lodičkou na vlnách. na snubní prstýnky se ale nespecializuju. sice pracuju občas se stříbrem, ale zlatu se spíš vyhýbám. dřív jsem prstýnky se šroubkem dělala taky ve stříbře, dokonce jsem i letovala ty matičky, ale už jsem se přeorientovala na jiný materiály. baví mě hledat a zkoušet nové věci, plánuju se ale ke stříbru zase vrátit, mám nějaké nápady.

živí tě šperk, nebo k tomu děláš i něco jiného?

spíš částečně, ráda bych se tím živila, ale většinou dělím práci do více činností. dělám výtvarné dílny v národní galerii. taky jsem se teď podílela na psaní jedné knížky pro děti. slouží jako dětský průvodce k výstavě o benediktinech, která právě probíhá ve valdštejnské jízdárně. jsou tam výtvarné aktivity a úkoly pro děti a na balkoně ve valdštejnské jízdárně je k tomu samoobslužný ateliér.

co plánuješ do budoucna?

chtěla bych se teď zase víc orientovat na šperky. ráda bych se zaměřila jedním směrem, aby moje pozornost nebyla tak roztříštěná. to je asi můj nejbližší cíl. mladší syn začal chodit do školky, takže na to mám teď víc času a prostoru. ráda bych realizovala nový nápady. a taky se mi po letech začalo trochu stýskat po dřevě.



Komentáře

  • Admin

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... DENIAS:... ano, je to titan! A výhercem žraločích náušnic je Ludmila Janečková! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!