TÝDEN S ADÉLOU DOUŠOVOU: SOUTĚŽ A ROZHOVOR

první týden s designérem v novém roce patří mladé umělkyni adéle doušové. v pondělí jste se mohli podívat na video z našeho setkání, dnes si o adéle můžete něco přečíst. k rozhovoru patří tradičně i soutěž: ode dneška do příští středy (14.1.2015) hrajeme o prsten z kolekce message rings. soutěžní otázku najdete TADY a nápovědu jako obvykle v následujícím rozhovoru. a pokud si od adély doušové pořídíte tento týden nějaký šperk, připíšeme vám příští týden kredit 100 korun na vaše další nákupy. přejeme vám hodně štěstí a příjemné počtení!

ROZHOVOR S ADÉLOU DOUŠOVOU, PRAHA - NOVÉ MĚSTO, PROSINEC 2014

odkud jsi, adélo?

jsem ze žebráka. mám to tam fakt ráda, žebrák je blízko mýho milovanýho místa, hradu točníka a jeho okolí. v žebráku mám i dílnu, brzy se ale plánuju odstěhovat do berouna, trochu blíž k praze.

na střední jsi šla rovnou na nějakou výtvarnou školu?

ne, vůbec. já jsem začala studovat na pajdě. tehdy jsem neměla tušení, že bych jednou chtěla dělat to, co dělám teď. sice jsem si pro radost malovala, ale víc jsem se o malbu a šperk začala zajímat, až když mi bylo kolem dvaceti. vystudovala jsem humanitní studia a pokračovala na pedagogický fakultě, kde jsem si udělala magistra.

jakej obor?

výtvarnou výchovu. teď mě čerstvě přijali jako učitelku výtvarky do waldorfský školy v jinonicích. budu učit 6. - 9. třídu. to je zrovna docela těžkej věk, kdy děti jdou do puberty a nejvíc to s nima cloumá, haha.

co to znamená pro tvoji uměleckou tvorbu? budeš mít stálou práci a pravidelný příjem z učení a svoje věci si budeš dělat dál?

přesně. pro mě je teď důležitý mít stálý příjem jako základ. nechci ve svojí tvorbě dělat kompromisy, nechci slevit, baví mě rozvíjet koncepty a chci tvůrčí svobodu. takhle budu na půl úvazku v dílně, a budu si moct dovolit dělat, co chci. nebudu muset svojí tvorbou honit peníze.

není asi vždycky úplně lehký živit se vlastní tvorbou, zvlášť když propojuješ design s volným uměním a nezaměřuješ se primárně na nositelný věci, třeba jako když jsi vytvořila kolekci prstenů z mýdla all is vanity...

ano, většinou se jich lidé trochu obávají, prsteny se totiž časem rozpadnou. lidi si v reakci na tuhle kolekci občas „klepali na čelo“, nechápali, co by měli mít z prstenu, který se jim rozpadne. nemám jim to za zlé, souhlasím, že nic – o tom to přeci je. lidé jsou v souvislosti se šperky zvyklí uvažovat až moc prakticky.

proč jsi tedy mýdlo coby pomíjivý, nestálý materiál použila?

začalo to vloni na stáži v anglickém sheffieldu, kde jsem měla touhu trochu si zaexperimentovat. vyrobila jsem tam první čtyři velké kusy, na které jsem pak ještě navázala doma. základem byl bronz (později stříbro) a mýdlo, které funguje jako spojovací materiál držící vše, dočasně, pohromadě. v posledních kusech zasazuji mýdlem polodrahokamy, v těch prvních těmi „klenoty“ ale byly třeba prach z vysavače z domácnosti, kde jsem žila. v prstenech jsou zakomponované vlasy, hlína, prach....

lidi si z ciziny vozí písek z pláže, kamínky, mušle, ty sis přivezla nepořádek z bytu...

chtěla jsem schválně použít materiály, se kterými člověk přijde denně do styku a na kterých svou činností zanechá stopy. mýdlo mě fascinovalo jako předmět každodenní potřeby, přichomýtlo se k tomu ale vlastně náhodou. vedoucí ateliéru mi věnovala balíček cestovních mýdel, takových těch mýdlových papírků, které v tašce nezaberou moc místa... začala jsem si s nimi hrát a došlo mi, že mi to zapadá do konceptu...

kolik ti bylo, když jsi začala vážně tvořit a pracovat se šperkem?

začala jsem ve dvaceti, ale začínala jsem asi tak jako každý, kdo šperk nestudoval a nevěděl nic o zlatničině a možných technikách, takže šperky z podložek, drátkování kamínků., apod.

pak jsi se rozhodla posunout dál, tak jsi šla na nějakou školu?

já jsem se hlásila několik let neúspěšně. nejdřív jsem chtěla na ilustraci a malbu, malba mě totiž tehdy někdy ve dvaceti táhla nejvíc. pak jsem ale začala tíhnout ke šperku, tak jsem zkusila přijímačky na všup. chtěla jsem prostě na uměleckou školu, lákalo mě i to prostředí, ulítlí lidi... nakonec jsem se dostala na šperk do plzně k novákovi, což bylo úplně super.

jak jsi se vyrovnala s tím, že jsi neměla ten zlatnický základ? je určitě možný studovat i bez toho, ale přeci jen, nechybělo ti to?

u přijímaček mě z toho nikdo nezkoušel, nejdůležitější byla tvořivost, představivost a schopnost uvažovat kreativně. zlatničinu jsem se začala učit právě až na vejšce, ale technologicky je to celkem náročný, takže se pořád učím. tehdy jsem si ale založila dílnu a naučila se základy.

jak dlouho jsi u nováka studovala?

byla jsem tam jenom rok, protože jsem po šesti letech studia v plzni - studovala jsem tam předtím tu pedagogiku - toužila vypadnout do prahy, kde jsem měla kamarády, přítele a veškerý život. rozhodla jsem se, že zkusím umprumku. už předtím jsem se tam nedostala na šperk, takže to už jsem nechala být, ale zkusila jsem malbu a vyšlo to napoprvé.

se šperkem jsi měla jenom roční studijní zkušenost, nebo jsi se k němu ještě někdy studijně vrátila?

u nováka to byl začátek. ke šperku jsem se pak vracela na stážích. v rámci umprumky jsem odjela díky erasmu do anglie studovat obor kov a šperk. to je na té škole fajn – možnost volně přecházet mezi ateliéry volného a užitého umění. byla jsem taky na stáži u evy eisler v ateliéru k.o.v..

když jsme u tý interdisciplinarity, musíme se zmínit o umělecké skupině ukolem, jejíž jsi součástí. můžeš ji nějak představit?

s holkama jsme ji založily v roce 2012. impulsem, který nás k tomu přiměl, byl poslední ročník code:mode.

byly jste spolužačky?

ano, potkaly jsme se právě na umprumce, ale každá jsme studovala něco jinýho. sedly jsme si hlavně lidsky, jako kamarádky. code:mode nás tehdy spojilo a po té první zkušenosti nám zůstala chuť dělat něco společně.

kdo je součástí skupiny a jaké obory propojujete?

všechny jsme studovaly umprum, holky na katedře užitýho umění- design a architekturu, já na fine arts malbu. od začátku se trošku změnilo osazenstvo; lenka šindelová odjela do německa a my přibraly mezitím sklářku alenu hájkovou. máme tedy jeste annu leschingerovou, která se v rámci práce s textilem pohybuje mezi volným a užitým uměním a architektku petru pavelkovou, odbornici (nejen) na konstrukce instalací.

nedávno jsme vás potkaly na designsupermarketu a na podzim jste měly velkou instalaci na designbloku...

designblok byl pro nás velká akce. jsme tam svoje objekty umístily do takové velké černé krychle. podobu instalace vytvářela z většiny petra pavelková její hlavní myšlenkou bylo zrcadlení, odrazy, klamy a snění –takové ephemeral dreaming, což byl název instalace.

jakým způsobem vlastně pracujete? děláte si každá svoje, a pak vymyslíte, jak věci spojit do společné instalace, nebo od začátku ladíte společný koncept?

od začátku se znovu a znovu snažíme definovat, ale není to nutný, proste nás baví být spolu, vymýšlet a tvořit společně.. v lednu o nás vyjde malý sloupek v časopisu ateliér, kam jsme musely poslat podklady - jak jsme vznikly a co děláme, to byla opět výzva... je to tedy tak, že nejsme značka, neděláme společné kolekce a jednotné produkty, ale fungujeme jako kreativní skupina, kde každý má svůj obor, dělá si svoje věci pod svým jménem a skupina mu skýtá podporu a možnost vystavovat. naším těžištěm jsou společné instalace, ve kterých se teprve naše tvorba spojuje... co máme společné je, že nás baví ta oblast, kde se potkává užitý umění/design s volným.

přinesla jsi nám ukázat svoje kresby, které dokumentují proces vzniku šperků/objektů. vznikají tak všechny tvoje práce, nebo si na počátku třeba jen hraješ s materiálem a čekáš, co z toho vzejde?

vznikají u počítače a na papíře. začínám myšlenkou nebo tématem, nad kterým pak přemýšlím, dělám si průzkum, píšu si postřehy a asociace, hodně skicuju. většinou až pak se dostanu k materiálu. nejdřív si to musím vizualizovat v hlavě.

jaký myšlenky jsi v poslední době zkoumala a ze kterých vznikly realizace?

v anglii vznikla moje práce na základě obecného zadání, kdy jsme si měli vybrat ze tří současných šperkařských soutěží, na jedno z jejich témat reagovat a vymyslet objekt, který by se mohl do soutěže přihlásit. zaujalo mě téma 'konfrontace'. to byl první impuls k těm mýdlovým věcem. začala jsem se zabývat tím, co to vlastně je, hledala jsem ve výkladových slovnících a zkoumala svoje pocity. přes téma konfrontace jsem se dostala k dalšímu pojmu a důležitému tématu a to je rozpad, desintegrace, smrt. na mýdlových prstenech tak ukazuju nejen konfrontaci materiálů, tedy mýdlo vs. kov, dočasný materiál a trvalý, neobvyklý materiál a tradiční ten klenotnický, ale i téma rozpadu. dočasnost mě zaujala vzhledem k významu šperku v minulosti. jsme zvyklí vnímat šperk jako klenot, dědictví po babičce, něco, do čeho investujeme a s jehož trvalou hodnotu počítáme. mě bavilo udělat něco, co se během několika měsíců nošení rozpadne.

jak jsi se dostala k tématu magnetismu a brožím lonesome no more?

to bylo podobné: začalo to u myšlenky. konkrétní téma, které jsme dostali jako klauzurního zadání v ateliéru evy eisler, kde jsem byla na stáži, už si vůbec nepamatuju, asi to bylo něco hodně volnýho. já jsem tehdy četla už potřetí svojí milovanou knihu od kurta vonneguta groteska, aneb už nikdy sami (slapstick, or lonesome no more) a volně jsem se jí inspirovala. vystupují v ní dva lidé a ti, když jsou spolu, tak jsou úplně dokonalí a když se oddělí, tak se z nich stávají asociální dementi. je to úžasně inteligentní, vtipná kniha. někdy si říkám, že ten příběh je tak komplikovaný a ta moje inspirace je možná tak volná, že bych to s tím už ani neměla spojovat, ale byl to prvotní impuls. tak jsem se dostala k myšlence interakce a magnetismu ...

tyhle brože drží dohromady díky magnetům?

ano, funguje to na jednoduchém principu magnetismu. tvoří je dutá porcelánová schránka, uvnitř které je skryt magnet s jehož pomocí drží na povrchu železné piliny. schránka je pak uzavřená kovovým výsekem. rozložení kovových pilin se dá snadno dotykem měnit, aniž by z brože spadly.

co chystáš do budoucna?

od ledna se chystám nastoupit do práce. budu učit na půl úvazku a si budu dělat dál svoje věci. chtěla bych udělat novou kolekci. celý život tíhnu k prstenům a brožím, ale na jiné formy šperku zapomínám. ani nevím proč, asi proto, že prsteny jsou nejvíc významově zatížené... bavilo by mě teď zaměřit se na něco, co jsem dosud opomíjela a vrhnout se na pořádný náhrdelník. haha.

za fotografie z ateliéru děkujeme adéle d.



Komentáře

  • Admin

    VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE S... ADÉLA DOUŠOVÁ: ... ano, bylo to mýdlem! A výhercem prstýnku z kolekce MESSAGE RINGS a porcelánových náušnic je Petra Holubová! Gratulujeme! :)

i
×

Víc než jen nákupní galerie

MOLO7 je komunitní prodejní galerie podporující to nejlepší, co se urodí pod rukama módních
designerů. Nabízí alternativu k běžným konfekcím, snaží se bořit anonymní fashion svět a
nechává nahlédnout tvůrcům pod pokličku. Naší touhou a snahou je, aby originální tvorba nezapadla
pod masově nabízenou produkcí. Společným úsilím s designery se podílíme na následování tradice
módního návrhářství. Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta,
která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!

Napsali o nás

  • Kvalita a originalita

    MOLO7 miluje módu. A když říkáme móda, nemyslíme napodobeniny z tržnice ani nekvalitní konfekci. Baví nás kousky, které jsou tak trochu umělecké dílo, přesto příjemné, pohodlné a skvěle nositelné.

  • Designéři

    Potkat zde můžete jména působící na této scéně dlouho, ale i ta, která nejsou příliš známá, a kterým MOLO7 dává šanci prosadit se. A to nás velmi těší!