Óda na Pattern
Město,šero,ráno bdělé,
celé moje nahé tělo,
oblékne se do Christie,
vedle Bukowski..
kéž by to byl Breton,
spojil by mě raním, tichým křikem.
Pak snít dál, začít Kerouackem,
v baru čelem srazit se s Polanskim.
V tmavém koutě plné krásy..Schelly,Lyly,Canetti..
ach..Canetti..ta touha...ta barva...
Jak chci taky...nabízí se otázka.
Všichni úsměv kolem měli,
kde ty šaty asi vzali?
Bradbury se otočil,marťansky se uklonil.
Zvuk se line ústy...naslouchám..paterník, náš oděvník.
Komentáře